Může to být jeden moment, jeden výběh nebo jeden pocit. Může zatím stát ohlédnutí se za určitým obdobím. Každý jsme to zažili jindy, každý máme tuto metu jinak vysoko než ten druhý. Ale každý, kdo to s během myslí jen trochu vážně, to jednou zažije.
Pro někoho je to běh delší než 5 km. Pak přijde desítka, půlmaraton, někdo se za Běžce považuje až po zdolání maratonské trati. Jako králové a královny celého světa se cítíme, pokud se nám vyvede běh bez jediného zastavení, prostě když to udýcháme. Nebo když vyběhneme kopec dříve než konkurence nebo nejsme poslední. A i když jsme v cíli poslední, doběhli jsme a je tedy co slavit.
Venku je tak hnusně, že by psa nevyhnal a my máme v hlavě ono známé Není špatného počasí, je jen špatné oblečení. Pak nazujeme kecky a běžíme. Mokří jsme během pěti minut, v botách máme rybník, ale jsme přesvědčeni, že lidé ve vyhřátých autech jedoucích kolem nás neskonale obdivují (ačkoliv ve skutečnosti si nejspíš ťukají na čelo, co jsme to za blázny).
Když se odvážíme prozkoumat novu běžeckou trasu a omylem si naběhneme nějaký ten kilometr navíc. Ale nakonec šťastně doběhneme domů. Woow, ty pocity po doběhu jsou nezapomenutelné.
Ať už na startu nebo v cílové rovince závodu jsme přesvědčeni, že davy diváků tleskají právě nám. Nejsme-li celebritami, jen těžko by se nám někdy dostalo takových ovací. Obdiv v očích fanoušků je hnacím motorem, který nás žene dál.
Já osobně jsem se stala Běžkyní hned několikrát, ale vůbec nejsilněji vnímám svůj vlastní progres v reakcích svého okolí. Snad 90 % přání k narozeninám, k svátku či do nového roku souvisí s běháním. Hodně zdraví, síly, motivace, kilometrů. To je tak, když se z nevinného koníčku stane něco mnohem více.
