Tisícovka běžců (přesně 996 v cíli) vyběhla na pražské Ladronce nový rekord zimní série Winter Runu. Výhrou v sólo závodě ho ozdobil elitní blanenský běžec Jan Kohut.
Se svými svěřenci se vydal do Prahy na mistrovství juniorů a dorostu do haly. „Tak jsem jim musel ukázat, jak na to,“ smál se. „Chtěl jsem běžet po 3:10 kilák a to se povedlo, i když v tom vichru to bylo těžké. Ale trénink tempa na půlmaraton dobrý,“ pochvaloval si výkon 26:29. Mezi ženami byla nejlepší Eva Slavíková za 33:14.
Jinak ovšem atmosféra na větrné pláni i slova šéfa závodu potvrdily, že tahle řada běhů míří jinam. „Nejde nám tolik o výsledky, ale spíš o zážitek. Nejsme závody za každou cenu,“ říkal spokojený Tomáš Pavel. Neboť jeho model zjevně funguje a dává šanci širokému spektru, především začátečníkům.
Připnou si závodní číslo a dostanou dárek, změří jim čas na vytyčené trati, hned po doběhu jim pověsí na krk pěknou medaili, nabídnou čaj a makový závin. Jak snadné… Tolik nadšených úsměvů a selfíček jsem dlouhou neviděl.
Sedmdesát procent startovního pole tvoří ženy, celkově pak asi šedesát procent běží delší trať 8 km a zbytek poloviční verzi na jedno kolo 4 km. Někteří, jako havajský Ironman David Sajner, zvládli slušně oboje.
Přitom podmínky zrovna běžeckou radost neprobouzely. Teploměr sice ukazoval šest stupňů, ale mrazivých nárazový vichr stlačoval pocity k bodu mrazu. A ke svižnému výkonu ani tří až čtyřčlenné skupinky nevytvořily spolehlivý úkryt.
Na Ladronce vinou příchodů na poslední chvíli museli z důvodu propustnosti odbavení posunout o půl hodiny start. Ale všichni vydrželi, nikdo neskuhral. „Hlavně, že jsme stihli vyhlásit výsledky, než začalo pršet,“ dodal ředitel. Což platilo i pro slavnostní vyhlášení Pražského běžeckého poháru 2015.
Loni měl Winter run čtyři podniky, letos už pět (zbývá ještě Olomouc) a za rok chystá expanzi do dalších měst. Proč ne?
