Jan Janů patří ve 22 letech k nastupující generaci českých vytrvalců. Již několik let obléká reprezentační dres na Mistrovství světa i Evropy v běhu do vrchu a letošním českým titulem mezi muži o sobě dal pořádně vědět. Na Mistrovství světa pak obsadil fantastické 11. místo a porazil mnoho medailistů z ME minulých let. Navíc běhal i dráhové a silniční závody a tak by se po specializaci na běh do vrchu mohl výkonnostně posunout…
Honzo, letos ses stal pravděpodobně nejlepším českým vrchařem. Máš stejný názor nebo někoho z našich běžců považuješ za ještě lepšího?
To je těžké takhle říct. (úsměv) S Robertem (Krupičkou, pozn. aut.) jsme se letos přímo neutkali, když nepočítám Evropu, kde se mi to příliš nepovedlo. Na světě si myslím, že by to bylo hodně vyrovnané – kdo by náš souboj vyhrál, těžko říct. S Robertem se takhle hodně přetahujeme o první místo v republice, ale Ondra Fejfar má taky velice dobrou formu a ostatní kluci se do toho také dostávají… Nerad bych o sobě říkal, že jsem nejlepší.
Stále se ještě věnuješ také dráze. Neuvažuješ o specializaci?
Ano, letos jsme se s trenérem dohodli, že se budu připravovat hlavně na běhy do vrchu a mimo dráhové běhy. Na dráze už budu běhat pouze extraligu za Hvězdu Pardubice a budu to brát pouze okrajově. Také jsem letos podepsal smlouvu se Salomonem, který mě bude sponzorovat. Budu tedy běhat Salomon Trail Running cup a závody, na jejichž pořádání se Salomon podílí, za což jsem rád, protože mám rád náročné a atraktivní závody. (úsměv)
Budeš se snažit ještě vylepšit své rekordy na dráze nebo to už budeš běhat jen proto, abys klubu získal nějaké body?
Já bych se chtěl zlepšit na stýplu. Sice už tam osobák je kvalitní, ale myslím si, že tam mám ještě rezervy. Jinak se pravděpodobně na dráze už moc zlepšovat nebudu. Stýpl mi jde z dráhových disciplín nejvíce.
Co říkáš na domácí závod, půlmaraton v Pardubicích? Je letos již ta pravá chvíle poprvé si zkusit tuto disciplínu?
Já myslím, že bych na to už čas měl, s trenérem (Miroslavem Wastelm, pozn. aut.) jsme nad tím uvažovali již před dvěma lety, ale pokaždé se nám to krylo se soustředěním v Melagu. Uvidíme letos, jak to vyjde, ale myslím si, že bych ho mohl zkusit. Věk na to mám, není na co čekat.
Na jaký čas by sis věřil?
Trenér má vždycky nějaké propočty, výpočty, odhady, takže by ti to řekl přesněji než já (úsměv). Já si to nedokážu tipnout, nevím, na co mám. Nejdelší závod, co jsem kdy běžel, bylo sice 32 kilometrů, ale to jsem se na to nějak nepřipravoval, zkusit běžet půlmaraton naplno … Čas řeknu, až ho zaběhnu. (smích)
A královská disciplína, maraton?
Uvidíme, jak mi sedne půlmaraton. Nebráním se tomu, jsem vytrvalec, ale myslím si, že na maraton úplně postavu nemám. Jsem spíš silový běžec, takže svaly musím živit a na ten maraton by to bylo možná moc. Horský maraton by mi nevadil, tam tu sílu potřebuji, ale na silnici by to bylo spíše na škodu, tam se prosazují lehčí běžci.
Takže první maraton bude pravděpodobně v horách?
To nevím, možná si po rovině nějaký ten první zkusím, abych věděl, do čeho jdu. Ale že bych uvažoval o nějakých rychlých časech na rovině, to ne. Maximálně půlmaraton, ten bych chtěl zaběhnout trochu rychleji.
Vraťme se ke krosům, loni to na MČR těsně nevyšlo na medaili, mohlo by to už letos zacinkat?
Já doufám. Letos by republika měla být v Motole. Pokud se nezmění trať a bude to dost kopcovité, mohlo by mi to sedět. Ale Milan Kocourek loni na Mistrovství republiky nebyl, dalším klukům to taky může běhat… Nechci předbíhat, ale už mi udělalo radost to, že to bude v Motole a pokud zachovají trať, která byla vloni, tak by mi to mohlo sedět.
Když se ohlédneme za dosavadními závody, máš za sebou mnoho startů v reprezentaci. Jaký z nich byl podle tebe tím nejlepším?
Nejlepší výsledek byl bezpochyby letošní Mistrovství světa v Anglii, kde jsem doběhl na jedenáctém místě a to bych řadil nad všechny úspěchy. Potom desáté místo na Mistrovství světa v juniorech, to byl taky úspěch. Ale přeci jen v juniorech je menší konkurence, v mužích už se schází ta elita.
Jak vzpomínáš na Mistrovství světa 2013? Tehdy jsi byl v kategorii mužů nejmladším účastníkem…
Na ten závod mám dobré vzpomínky, jak jsi říkal, byl jsem nejmladším účastníkem a doběhl jsem tuším na 24. místě, což nikdo nečekal a z Čechů jsem byl první. Byl to velice úspěšný závod, mě se tam líbilo, trať mi sedla a bylo to v Polsku, takže to ani nebylo moc daleko. Bylo to hezký.
A co české závody? Ceníš si nějakého titulu nebo medaile více než jiných? Máš svůj oblíbený závod?
Letos na MČR na Králický Sněžník jsem vyhrál, tam se mi dobře běhá. Před třemi lety tam bylo také MČR a to jsem také vyhrál, ovšem ještě v juniorské kategorii. Na Kralický Sněžník se mi dobře běhá, je to pro mě srdeční záležitost.
Spolu s Pavlem Dymákem a Honzou Kopeckým patříte k nastupující generaci Hvězdy Pardubice. Pomáhá mít vedle sebe podobně staré sparing partnery?
Ono by to bylo fajn, kdybychom spolu trénovali. (smích) Ale Pavel chodí do práce, takže trénuje ráno a večer, já trénuji jak mi to vychází se školou a s Honzou Kopeckým jsem snad ještě netrénoval. Tréninky spolu neběháme, ale je tam nějaká motivace, mě jdou více kopce, Pavlovi dráha nebo silnice na rovině, tak si na soustředěních vzájemně pomáháme. Ale tady se moc často nesejdeme. Naučil jsem se běhat sám a nevadí mi to. Naopak, dělá mi problém za někým běžet, i při závodech neumím běhat v balíku a musím být v popředí.
Na soustředěních si ale zaběháte spolu. Jak se daří najít místo k soustředění, kde se lze připravit na běhy do vrchu i na rychlé silniční závody?
Místo se hledá těžce, ale vždy najdeme kompromis. Třeba tady v Pardubicích můžeme pořád běhat po rovině, tak pak na soustředění jezdíme do hor, abychom v kopcích získali sílu do nohou. Klukům, co běhají po rovině, se síla v nohách taky hodí. Jezdíváme na Dvorskou boudu do Krkonoš, na Šumavu, jezdili jsme do Tater a hodně jezdíme do Melaga.
Prozradíš, kolik dní v roce zhruba trávíš na soustředěních?
To bych rád prozradil, kdybych to věděl. Nijak jsem to nepočítal, ale bude to deset, dvanáct týdnů. Záleží jak kdy. Ale pak třeba jedu domů a trénuji tam dvoufázově, letos vynechávám halu a mohu trénovat dvoufázově i teď, tak by bylo těch dnů s dvoufázovými tréninky mnohem víc.
Zaměříš se tedy letos na běhy do vrchu nebo uvažuješ i o závodech typu skyrunningu nebo o horských maratonech?
Mě by to lákalo, strašně bych si to chtěl zkusit, ale asi jsem na to ještě mladý, takže radši bych nyní ještě rozvíjel rychlost, běhy do vrchu do 15 km, do hodiny a půl. Ale určitě bych si někdy chtěl zkusit i ty dlouhé běhy jako skyrunning nebo horské maratony.
A co cíle pro letošní rok? Bude to krosové mistrovství, nominace na reprezentační starty v běhu do vrchu nebo zkusíš všechno skloubit?
My jsme vždycky všechno skloubili a letos bych opět chtěl zaběhnout solidní umístění na republice v přespolním běhu a běhu do vrchu, potom, pokud Pán Bůh dá, bych se rád dostal na Mistrovství Evropy a světa v běhu do vrchu. Na Evropě bych chtěl být co nejvíce vpředu. Loni na ´světě´ jsem byl z Evropanů osmý myslím, tak bych byl rád, kdybych do toho osmého, desátého místa opět zaběhl.
Nasadil jsem si laťku hodně vysoko, tak bych to chtěl zopakovat a kdyby se to povedlo ještě o trochu lépe, tak se zlobit nebudu. Je to ale strašně nevyzpytatelné, každá trať je jiná a je těžké tipovat, jak kdo doběhne. Je potřeba si uvědomit, že světová špička je hodně nabitá, dobíhali jsme kousek za sebou a tak bych mohl být klidně osmnáctý nebo třeba osmý. Necháme se překvapit.
Měl jsem letos také v plánu běžet Dolomitenmana, ale Mistrovstí světa IAAF přesunuli na termín, kdy má být Dolomitenman. Jestli termín nechají, tak se asi spíš rozhodnu pro Mistrovství světa. Ale taky toužím po tom si Dolomitenmana zaběhnout – slyšel jsem, že je to těžký závod, ale zároveň hezký.
Jak jsi řekl, laťka je po minulém Mistrovství světa hodně vysoko. Cítil jsi rezervy, dá se ještě přidat v tréninku?
Já si myslím, že rezervy tam pořád jsou, protože jsme se s trenérem věnovali také dráze a silnici. Letos, když se zaměřím na běhy do vrchu, dalo by se očekávat, že se budu výkonnostně posouvat směrem vzhůru. Ale je tam strašně náročné tipnout si, jak kdo doběhne. Neříkám, že na Mistrovství světa jsem měl rezervy, tam jsem běžel naplno, ale v přípravě byly. Pokud se nám podaří letošní zimní příprava, mohlo by to být dobré, ale nechci předbíhat. Člověk může mít formu, pak se zraní a je všechno pryč.
Dá se tedy i v rovinatých Pardubicích připravit na Mistrovství světa v běhu do vrchu?
Zřejmě ano. Sám jsem tomu moc nevěřil, ale jsem důkaz toho, že to jde. A nejen já, ale i Pavel Hladík, který byl se mnou na Mistrovství světa v juniorech a doběhl na třináctém místě. A běhá tady jen po rovině v Pardubicích. Nahrazujeme to objemovou přípravou a já když jedu domů, tak se snažím naběhat co nejvíce po kopcích.
Komu bys chtěl závěrem poděkovat za dosavadní úspěchy?
V první řadě bych chtěl poděkovat trenérovi, potom klukům co se mnou trénují, rodině, přátelům a kamarádům, že mě podporují, všem co mi fandí, firmě Salomon za to, že mě letos bude sponzorovat a panu Kubátovi který nám pro letošní rok poskytl finanční prostředky na trénování. A taky bych chtěl poděkovat Bohu, že mi pomáhá.
Děkuji za rozhovor a přeji, aby se letos ještě o trochu více dařilo než loni.
