Rekordních 462 startujících, před dvěma roky to bylo 377, absolvovalo 23. ročník Malé ceny Velké verandy, jak říkám perfektního závodu s jednou tradiční chybou. Jedná se o náročný krosový běh s intervalovým startem v choceňských lesích. Vloni tento závod termínově kolidoval s Malou cenou Monaka, takže účast byla nižší.
Na čtyřkilometrové trati museli startující v první polovině absolvovat tři extrémní výběhy a ihned tři náročné seběhy. Trať byla letos celkem běhatelná a závod proběhl za krásného slunečného podzimního počasí. Druhá půlka začíná půlkilometrovou odpočinkovou pasáží, pak opět šusem dolů a zase extrémní maso nahoru. Z toho pohledu je závěrečný půlkilometr, v němž je ještě jednou krátce prudce dolů a jemně nahoru, odpočinkový.
Letošní ročník patřil zcela závodníkům Hvězdy SKP Pardubice z běžecké skupiny trenéra Miroslava Wastla, který je byl osobně motivovat.
Dvojnásobný český šampion v běhu do vrchu Jan Janů byl hlavním favoritem, ale asi nikdo nečekal, že tak výrazně překoná traťový rekord Petra Losmana z Hradce Králové. Losman v roce 1997 zaběhl 16:24 minuty a tento čas dokázal ještě dvakrát překonat, takže od roku 2000 to bylo 15:25. Letos však Janů při svém první startu na této trati dal 15:03.
Druhý byl Jáchym Kovář z Litomyšle za 15:35, který měl však v nohou sobotní prvenství z krátkého silničním běhu do vrchu z Damníkova do Anenské Studánky. Třetí byl závodník Iscarexu Filip Záveský za 16:04.
V soutěži žen bylo kandidátek na prvenství více. Já jsem nejvíce věřil Martě Fenclové z OK Loko Pardubice, právě pro její zkušenosti s běhy v orienťáckém terénu, ale velký výkon se dal očekávat i od Lucie Maršanové z Hvězdy SKP, kterou před týdnem, ale na rovinaté trati, pouze o pár sekund porazila Monika Preibischová. Na startu byla samozřejmě loňská vítězka a traťová rekordmanka Taťána Metelková, startovaly sestry Stránské a vítězka B7 Kateřina Matrasová.
Maršánová byla vloni druhá, a tato skutečnost jí myslím dost pomohla, protože patnáct sekund před ní běžela vloni třetí Fenclová, patnáct sekund za ní Metelková, ale ta od startu ztrácela se soupeřkami kontakt. Naopak Maršánová se pomalinku blížila k Fenclová a za polovinou trati ji doběhla a v koncovce jí dala šest sekund. „Tušila jsem, že to dnes neklapne,“ řekla po závodě Fenclová, která zde dokázala šestkrát vyhrát. „Cítila jsem, že mě soupeřka stahuje a když mě doběhla, tak mi i v pohodě utekla.“
Sice moderátor hlásil traťový rekord 17:51, asi se nechal strhnout úžasnou atmosférou závodu, ale neměl pravdu. Ten nadále drží devítinásobná vítězka Metelková časem 17:40 z roku 2006.
Druhá byla věkem dorostenka Michaela Stránská za 17:56, třetí Fenclová v osobním rekordu 18:12 a čtvrtá čtyřicátnice Metelková za 18:31. Pátá Adéla Stránská za 18:39, jejich tatík Aleš, který dcery v sobotu na silnici porazil, dal tentokrát 18:40 a vyhrál padesátníky. Šestá byla Matrasová z SK Chrast dala 19:36.
A teď k tomu paradoxu. Hádejte kdo vyhrál letos kategorii dorostenek a čtyřicátnic? No jestli čekáte, že Michaela Stránská a Taťána Metelková tak jste úplně mimo. Dle pořadatele může být startující hodnocen pouze v jedné kategorii, takže je tu nic neříkajíci kategorie ženy a muži, tam se může přihlásit kdo chce, a pokud chcete usilovat o řádné ocenění výkonu, musíte se vzdát jistoty příslušné věkové kategorie a přihlásit se do této, jinak máte smolíka. Paradoxem však je, že Metelková, ačkoliv ani jednou jako čtyřicátnice neběžela, je v nich vedena jako traťová rekordmanka. Stejně na tom bude po letošku i Míša Stránská v dorostenkách, ačkoliv běžela ženy.
Zažil jsem zde dvakrát ročníky, kdy jsem myslel, že plácáme pěti nejlepším ženám, ale ve skutečnosti to jednou byly až sedmá a desátá žena celkově. Čtvrtá celkově byla dorostenka, která startovala v dorostenkách, a pátá čtyřicátnice, která startovala ve čtyřicátnicích, a následovaly další dorostenky. Furt si myslím, že když někdo umí v prestižním závodě, a pro starší běžce to platí dvojnásob, měl by být po zásluze oceněn i dvakrát, a to ve své věkové kategorii a pak i v absolutním pořadí.
