„Dám to?“ Pokud bychom pokaždé, když nás napadne tato otázka, dostali korunu, pravděpodobně bychom již byli v důchodu a užívali si života na svém vlastním ostrově.
S blížícím se maratonem mnozí začínají být nervózní a netrpěliví. Přemýšlí, jestli se jim podaří dosáhnout svého vysněného času.
Maratonská sezóna je už sice za námi, ale příprava na novou brzy začne. A kdo je připraven, není překvapen.
„V době, kdy jsem trénoval velké množství běžců, jsem přišel na několik zásadních faktorů, které určí, zda zvládnete svůj velký den tak, jak si představujete nebo ne,“ říká Greg McMillan z competitor.com.
Tady jsou:
1. Rovnoměrné množství naběhaných kilometrů
Podívejte se na posledních 10 – 12 týdnů svého tréninku. Byl váš týdenní objem rovnoměrný, pravidelný a konzistentní? Jinými slovy, jak velké byly rozdíly mezi naběhanými kilometry v jednotlivých týdnech? Pokud jste měli týdenní objemy kolem 70 km, a poté jste si dávali několik týdnů jenom 30 km a pak třeba 60 km, tak rozdíly jsou velké. Rozumnější je, mít pravidelný objem s občasnými (1 – 2 týdny) menšími dávkami.
Jak uvádí McMillan, "běžci, kteří si navykli běhat v pravidelných objemech, zejména několik týdnů před maratonem, měli daleko více síly, kterou později zužitkovali během závodu.
2. Dlouhé běhy
Velký objem nutně neznamená, že zaběhnete dobrý čas. Pokud běháte denně 30 kilometrů, což zvládají většinou jen špičkoví běžci, tak po dvou až třech dnech se cítíte opravdu mizerně, něco je špatně. Úspěšní maratonci nejsou obvykle ti, kteří mají velké objemy, ale ti, kteří dokážou po takových objemech v následujících dnech kvalitně zregenerovat.
Běžci, kteří si dají před závodem 2 až 3 závěrečné tréninky s rychlým závěrem, mají dobře připravené nohy. Ty dva až tři tréninky neznamenají, že si lehce klušou, ale dlouhý trénink zakončí tempovým během, přestože jsou totálně zničení. Jedna věc je běžet dlouho v nějakém pravidelném tempu, ale úplně něco jiného je běžet a běžet a postupně cítit, jak docházejí síly a nepřestávat a stále běžet.
3. Běhání v závodním tempu
Trénovat v tempu, ve kterém chcete zaběhnout maraton, je jedna věc – být mentálně a fyzicky naprosto v pohodě a trénovat v závodním tempu, je druhá věc. Ti, kteří dokážou být během tréninku v závodním tempu klidní a vyrovnaní jsou připraveni na závod. Každopádně, pokud trénujete několik hodin v tempu, ve kterém chcete závodit – opravdu několik hodin – časem se naučíte běhat tak, abyste plýtvali co nejméně energií. Díky tomu, se pak únava – bolest – dostaví později, nebo vůbec.
4. Odolnost nohou
Pokud jste začali s nějakým maratonským tréninkem, brzy se stane, že vás budou velmi bolet nohy, protože tato příprava je dosti specifická. Později se to zlepší. Elitní běžci by vám sice řekli, že je nohy nikdy nebolí, ani když běhají opravdu dlouho, hodně trénují a posilují, nicméně pro vás je důležité, že čím více budete běhat, tím více budou vaše nohy zvyklé na zátěž a s přicházejícím maratonem nebudete pociťovat únavu, jako během začátků.
5. Palivo
Palivo v podobě energie je pro mnohé velkou neznámou. Pravděpodobně neexistuje lepší cesta, než ta, že si sami vyzkoušíte, co je pro vás tím nejlepším, mnohdy za cenu neúspěchů a bolesti.
Ti, kteří vychytají stravu a pitný režim, mají velkou šanci, že uspějí. Musíte to mít opravdu dobře vymyšlené a připravené. Mnozí doplní během závodu málo energie, a tak se často stává, že narazí do zdi.
Ať už zvolíte metodu nějaké sacharidové kompenzace, nebo nízkosacharidovou stravu, je dobré zjistit, jak tělo bude reagovat. Není nic horšího, než skončit závod kvůli tomu, že vám pochybí energie, protože jste se málo nebo nekvalitně posilnili.
6. Psychická odolnost
Nejhorší, co můžete udělat je, když začnete přemýšlet nad důvody, proč ukončit závod. Pokud stále přemýšlíte o tom, proč to nejde, jednoduše se stane, že skončíte, přestože máte ještě dostatek sil. Hlava rozhoduje o tom, jak úspěšný či neúspěšný bude váš závod. Proto úspěšní maratonci ví, jak důležitá je psychická vytrvalost a odolnost.
Nejdůležitější ale je užít si každý pohyb, protože pohyb je zábava a svoboda.
