Letošní šestý ročník Adidas Continental Beskydské sedmičky přinesl několik změn. Velmi příjemnou změnou byla kvalita trička, které každý závodník dostal. Černé tričko je z funkčního příjemného materiálu, který dobře padne. O některých dalších novinkách se zmíním později.
Start, vzhledem k loňskému fiasku, začal přesně v 22:00, pořadatelé si to skvěle ohlídali, a tak jsme s chutí vyrazili. Taktikou bylo nechat se vytáhnout pod první kopec a pak si jít své tempo.
Prvních pět kilometrů jsme tedy běželi v čele průměrem 4:40 min./km. Přibližně na 4.km Tatra zahnula doleva a prvních 10 týmů, včetně nás běželo za ní, samozřejmě špatně, naštěstí jsme se vraceli jen 200m.
Výstup na Javorový byl příjemný a docela svižný. Seběh do Řeky, který byl pro všechny jednotný a dobře značený, jsme taky rozjeli docela svižně, 4:50 min./km. Následoval krutý výstup na vrchol Ropice. Velká sjezdovka v Řece je teda pořádný nářez, místy přes 33% a k tomu tráva až nad hlavu. Doslova divočina.
Další změna byla také v seběhu do Morávky, kdy kategorie Sport běžela jinou trasou. Troufám si tvrdit, že byla jednodušší, ovšem delší. Výstup na Travný byl pro mě oproti loňsku v pohodě, až jsem se divil. Loni jsem na něm doslova za chůze usínal. Pro parťáka ovšem od Javorového až po Lysou ubíhaly hodiny velmi pomalu.
Po letošním výborném výkonu na Ultra Trail Lavaredo a nachlazení, ze kterého se léčil, byl každý krok utrpením. Po Lysou to byla naše největší limita. Z Krásné na nejvyšší bod je to klasická příjemná trasa, na které se dá hodně získat, nebo také ztratit.
Cypra se Svobodou se tam utrhli a vyhráli. Kousek nad Malchorem jsme potkali prvního nevidomého účastníka B7 Marka Moflara. Klobouk dolů jemu, ale také jeho vodiči Tomáši Novotnému! Do Ostravice vedla letos také nová trasa, která oproti předešlé neobsahovala tolik asfaltu, což bylo výborné. Na občerstvovačce v Čeladné se mi stalo to, čeho jsem se celou dobu obával, vytuhl jsem.
Jednoduše zjišťuji, že jakákoliv pauza, která je nad 3 minuty je pro mě vražedná. A tak jsme si s parťákem prohodili role. Před Smrkem vypil můj nakopávač, na který jsem se těšil a já za ním vlál až nahoru. Opravdu to byly krušné chvíle. Seběhy byly relativně v pohodě, ale po Radhošť byl každý výstup bojem.
Občerstvovačka na Pustevnách přinesla kýženou změnu v jídle – něco slaného. Slyšel jsem několik závodníků, kteří to s radostí dali najevo. Mně také bodl chléb se zelím. Čím více jsme se blížili cíli, tím více jsme byli motivováni. Poslední občerstvovačkou byla Pindula, kde jsme doplnili poslední zásoby a vydali se směr Velký Javorník.
V tomto místě jsme začali v sobě začali živit naději, že i přes několik peripetií bude čas 18–19 hodin reálný. Pod Javorníkem jsme začali koketovat s myšlenkou pod 18 hodin, já v duchu přemýšlel i nad časem pod 17 hodin, ale ten vzhledem ke všem okolnostem byl zamítnut a stanoven jako meta dalšího roku.
Po náročném seběhu nás čekala finální kilometrová rovinka, kterou jsme tentokrát neběželi, ale klusali, jelikož nebylo sil. Přesto jsme s časem 17:23:51 byli velmi spokojeni. Celkově 53. místo v kategorii Sport a v kategorii Muži mezi 40–50 nakonec 16. místo. Každý rok se zlepšujeme o 2 hodiny, letos dokonce o 3 hodiny.
V cíli jsme dostali, jako je zvykem, náramek finishera a novou šerpa klíčenku, která je vážná unikátní. Celý závod jsem odběhl celkově asi na 2000 kCal, spálených celkem 7 700 kcal.
Coca-Colu nikdy nepiju, ale na závodech mi neskutečně sedí, schválně, zkuste to taky někdy. Pro příště také vím, že hůlky opravdu potřebuji, pokud to jsou takovéto ultra distance. Závod se letos skvěle po organizační stránce vyvedl. Až na 3 místa byla trasa skvěle značená, nikde jsme nekufrovali, občerstvovačky rovněž perfektně zásobené a fanoušci skvělí.
Takže příští rok, jdeš do toho?
