Kouzelné středověké městečko Loket se svou dominantou z r. 1239, stejnojmenným pohádkově krásným gotickým hradem nad řekou Ohří, bývá cílem mnoha turistů. Řeka, klikatící se pod tímto hradem, nápadně připomíná v jednom místě právě lidskou ruku v lokti ohnutou.
Odtud tedy název města, které má i ve svém znaku právě tento symbol. Kdo se nespokojí pouze s prohlídkou historických památek, jako je třeba právě hrad, barokní kostel nebo tzv. Černá věž, a chce využít i krásné přírody, máme tady pro vás tip na výběh, při kterém objevíte během několika málo kilometrů velmi neobvyklá zákoutí a scenérii města nad řekou.
Kdo jednou navštíví Loket, půjde zcela jistě o vyjímečný zážitek. Není divu, že loketské náměstí T. G. Masaryka si vybírají filmaři pro svoje produkce. Po listopadu 1989 to byly díky zdevastovaným domům spíše válečné scény, nyní po zvelebení do původního stavu spíše pohádky a další filmy.
A tak třeba jednu ze scén Jamese Bonda – Casino Royale, točili právě zde, ovšem s iluzí řeckého města. Může nás tedy hřát u srdce, že start našeho krátkého tří a půl kilometrového okruhu začíná tam, kde hrál právě Daniel Craig. A my běžíme směrem k velkému mostu, na jehož konci je po pravé straně trošku ukryto schodiště.
Po něm sběhneme dolů k řece a vydáme se po proudu po pravém břehu po úzké pěšině na louce. Po třech stech metrech máme doslova nad hlavou skály a po levé ruce vodu. Pokračujeme dále, později prudce stoupáme a následně běžíme zpět dolů po kamenných přírodních schodech. Tím se dostáváme k velkému splavu, kde můžeme narazit na skupiny vodáků, kteří přenášejí své lodě.
Po dalších několika stech metrech se ocitneme na menší louce, na jejímž konci se na chvíli napojíme na zelenou turistickou značku a běžíme směrem k silnici nahoru. Tu raději velmi opatrně přejdeme, protože se ocitáme přímo v prudké zatáčce a provoz je zde nevyzpytatelný.
Potom ale nastává asi nejtěžší úsek celé trasy, a to velmi prudké stoupání mezi kameny a kořeny, které možná méně zdatné běžce donutí přejít do chůze. Po levé straně stéká „horská“ bystřina, po pravé sledujeme prudkou odbočku doprava, která nás dostane na vrstevnici tohoto prudkého skalnatého kopce a která se odpojí od zelené značky.
Tím pádem další kilometr bude nejpříjemnější částí trasy. Také díky několika vyhlídkám s altány můžeme obdivovat krásu středověkého města, které zde máme jako na dlani.
Nesmíme se ale nechat unést scenérií. Nejsme ve filmu a je tak nutné, být velmi opatrní. V běžecké euforii se nám může lehce stát, že v zatáčkách nebo v místech, kde běžíme po skalách, ztratíme koncentraci, uklouzneme, a pod námi je několik desítek metrů hluboký sráz a řeka Ohře.
Je zde také úsek, kde naši předkové vytesali do skály průchod, aby vůbec bylo možné dostat se dál a nespadnout dolů. V těchto místech jsou řetězy a je lepší se jimi jistit. Je pochopitelné, že v Zimě při větším množství sněhu a ledu, je tato cesta velmi nebezpečná a pro běh nevhodná.
Zhruba na začátku třetího kilometru začneme po stále stejné pěšině odbočovat a klesat do údolí. V těch místech je třetí altán, od něhož je cesta vedena serpentinami dolů k lesní asfaltce, která nás klesáním dovede k silnici.
Dáme se doleva směrem k velkému loketskému mostu, kde jsme už běželi a z něhož je opět krásný „pohlednicový“ výhled na hrad. Zbývá nám, most jen přeběhnout a dostat se zpět na náměstí ke kašně, odkud jsme vybíhali.
Tato trasa je jen malou ukázkou a tipem, jak se dostat z městečka do přírody a případně pokračovat příště dále nebo jinam. Například také běh proti proudu řeky Ohře po cestách a cyklostezkách na pravém břehu vedoucích po zelené značce do Královského Poříčí a do Sokolova, může být pro mnohé běžce dobrou variantou, jak v příjemném prostředí naběhat desítky kilometrů.
Autorem článku je Radek Leszczynski, běhající herec, zpěvák a tanečník, který je od roku 2004 v angažmá Moravského divadla Olomouc.
