Pekelné vedro již po ránu, žhnoucí slunce, do mrtě vysušené lesy a do toho zaprášené a totálně rozkopané Nemojany kvůli kanalizaci pro čističku. Tak přesně tohle všechno přivítalo účastníky Nemojanského krosu v sobotu u startu závodu pod Liliovou horou.
Není se co divit, že běžců v takovém počasí nepřijelo mnoho. V tomhle vedru se opravdu dají dělat zajímavější věci než běhat. Na startovní čáře stáli jen ti nejotrlejší a nejtvrdší borci, kteří se nezalekli těžkých podmínek.
Ženy běžely jen jedno kolo
Jenom jeden okruh lesem čekal na ženy a favoritka všech favoritek Irena Pospíšilová /AK Drnovice – 20:54/ nenechala nikoho na pochybách o tom, jakou má v současné době formu. Velmi zadrženě si doběhla pro vítězství s velkým náskokem.
Marie Hynštová /AK Drnovice – 23:12/ pak překvapivě vybojovala druhé místo a třetí skončila Dana Vigašová z Banské Bystrice /24:01/.
Muži šli každý svůj sólo závod
Ihned po startu se nejlepší běžci oddělili od startovního pole a odběhli si každý svůj sólo závod. Vítěz Petr Hének z nedalekých Koválovic /36:51/ jen potvrdil svůj talent a stoupající formu přetavil v jednoznačné vítězství. Lukáš Koudelka /AK Drnovice – 38:17/si také s přehledem hlídal druhé místo a třetího muže v pořadí Ivo Bodiše z Brna /39:09/ si k sobě přiblížit nenechal.
Nemojanský kros už má svou tradici
Již 24. ročník Nemojanského krosu uspořádali LRS Vyškov ve spolupráci s obcemi Nemojany a Tučapy. Samozřejmě, že za těmi neuvěřitelnými roky, co se závod kolem kostela Sv. Martina, který se tyčí do výšky jako dominanta nad obcí Nemojany na vrcholu Liliové hory, běhá, stojí Vlastík Brandýs. Bez něho by na Vyškovsku nebylo hodně závodů.
Nemojanský kros je náročný jak svými stoupáními, tak i seběhy. Proto ženy běží jen jeden okruh a muži pak dva. A že je toho dost, to mi můžete věřit.
Nakonec na kopci na Liliovou horu jsme vždy dělali přípravu na ME či MS do vrchu a dokázali jsme se zde s mými svěřenci připravit tak, že se nominační závody na vrcholné soutěže povedly. Tak si asi dokážete představit, že i zdejší stoupání stojí za to.
Vedro ovlivnilo výkony
Na suché a doslova vysávající vedro si stěžoval kde kdo a nikomu to moc nesvědčilo.
„Běžel jsem naplno, až ten poslední kopec jsem zvolnil a pak kontroloval svoji pozici,“ potvrdil mi Petr Hének. „V tom teple to bylo rozumnější.“ „Šel jsem dnes pomaleji než loni, ale v tomhle počasí to líp nešlo,“ jen konstatoval věčně nespokojený Lukáš Koudelka.
„Moc toho nenatrénuji, tak si závody vybírám,“ řekl mi bývalý špičkový běžec a dnes již několik let veterán nad 40 let Ivo Bodiš. „Ale do Nemojan jezdím rád zavzpomínat na to, co jsme spolu odběhali a pojezdili po závodech u nás i v Rakousku.
„Přijela jsem jen svižněji odtrénovat, protože do Senice se mi v tom vedru na půlmaratón nechtělo a tady se přece jen dalo schovat před tím sluncem v lese,“ přiznala se Irena Pospíšilová.
„Já jsem taky běžela jen tréninkově, v takovém vedru se mi to už moc dobře nejde,“ dodala k naší debatě o závodění v současném počasí Marie Hynštová.
A je pravda, že se díky teplu opravdu nikdo moc neštval. Dosažené časy byly o dost pomalejší než obvykle a všichni se pak rádi ochladili v malém skalním jezírku plném studené vody u tenisových kurtů ve starém lomu v Nemojanech.
To zde moc velkým pravidlem nebývalo. Ovšem tentokrát to přišlo k duhu.
