Známe je všichni. Napoprvé jsou některé z nich vtipné, jiné nás vyvedou z rovnováhy (obzvlášť, pokud nás jimi počastují úplně cizí lidi), ale všechny mají jedno společné: jsou to hlášky, které by si mohli a často i měli jejich autoři nechat od cesty.
1. To už jdeš zase běhat? (partner(ka), spolubydlící, kolega v práci, prostě kdokoliv, kdo se kolem vás častěji motá)
2. Chudák dítě! To si to nemůžeš odpustit? (o běhání s kočárkem)
3. Jenom o dvě minuty? A to je jako hodně? (není vydatnější ledové sprchy na pozávodní nadšení)
4. Pět set metrů převýšení? Tak to je docela rovina, ne? (potěší obzvlášť ve chvíli, kdy a) vyklepaní zkoumáte mapu před závodem b) jste na sebe fest pyšní po dokončení)
5. Nemělo by být běhání laciný sport? (kdykoliv vybíráte nebo se chcete pochlubit nějakým novým vychytaným kouskem výbavy)
6. To já bych neběhal, nechci si zničit kolena! (kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv)
7. Já běhám pro radost! (A my ostatní asi pro nasrání)
8. Tak to vyhraješ, ne, když tolik běháš? (ideálně když dojde řeč na PIM nebo podobný podnik)
9. Neměl(a) bys mít v tvým věku už rozum? (rodič/tchýně)
10. A: „A proč ta paní běhá?“ B: „Aby zhubla!“ (míjené dítě s doprovodem aneb máloco tak polechtá ego)
11. Ty běháš? Tak to by mě nebavilo! (kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv)
12. Nebude ti v tom zima? (maminka, babička, tetička…)
13. To uběhneš třeba i pět kilometrů? (obzvlášť dobře dotaz vyzní, pokud jej položíte ostřílenému stomílaři)
14. Utíkej, Foreste, utíkej! (popeláři, studenti, dělníci ve výkopech…)
15. Jen počkej, v padesáti budeš na vozíku! (kdokoliv, kdykoliv, kdekoliv)
