Běžet maraton v jarní Paříži? Touhu a šanci nezastaví ani prasklina v křížové kosti. Nadšená běžkyně Alžběta Fridrichová, vítězka facebookové soutěže s Isostarem, se připravuje, jak ji bolest dovolí. „Nějak to uběhnu,“ nebojí se.
Loni na podzim se už kromě zmíněné soutěže přihlásila i na maraton do Drážďan. „Jenže pořád mě bolelo v zádech. Nejdřív jsem myslela, že to rozběhám, ale pak jsem raději zašla k doktorovi. Vzali mě na magnetickou rezonanci a pak mi ukázali obrázek s únavovou prasklinou v křížové kosti…“ Nesměla nic, jen cvičit lehce ruce a – chodit.
S Drážďany se rozloučila, ale Paříž? To ne. „Od prosince jsem se začala pomalu hýbat. Doktor dovolil běhat, co mi bolest dovolí. Chvíli to jde, pak zas ne,“ krčí rameny. Zvládne okolo padesáti kilometrů týdně, což není zrovna ideální maratonská porce. Bude muset sáhnout do tříletých rezerv…
Nyní 21letá studentka práv z Ústí nad Labem se nadchla pro běhání při premiéře Ústeckého půlmaratonu. Do té doby hrála stolní tenis a sportovala si pro zábavu. Pak jako dobrovolnice pomáhala v zákulisí velkého závodu a velkolepá atmosféra běžecké sounáležitosti ji zcela pohltila.
Za rok už stála na startovní čáře! „Chodila jsem běhat v Ústí do parku na Severce kolečka. Okolo deseti kiláků nejvíc, žádný řízený trénink,“ vzpomíná. Ale čas 1:49,49 z toho nevyšel špatný. „Úžasná euforie. Do té doby jsem nic takového nezažila. Neměla jsem žádnou výkonnostní laťku, běžela jsem na pocit, co nejlíp, užila jsem si to.“
Zrodila se běžkyně! Předloni už natočila 1 700 km, loni dokonce 2 300 km. Pražský půlmaraton dokázala vytáhnout na opět stylový čas 1:40,40, desítku umí okolo 45 minut. A to se nedá říct, že by měla zrovna chrťáckou běžeckou postavičku, spíš holka „krev a mlíko.“
Po odchodu do Prahy na univerzitu si vytvořila běžeckou skupinu na facebooku a stala se ambasadorkou značky Nike. Její originální tréninky vedou po trasách tramvajových linek v metropoli. „Sejdeme se na konečné, většinou okolo deseti lidí, a běžíme na opačnou stranu. Když doběhneme tramvaj, můžeme se jednu zastávku svézt,“ přibližuje unikátní model.
Ostatně „obyčejné“ detaily u ní nehledejte. Vedle studií paragrafů se věnuje pátým rokem i psaní recenzí pro filmserver.cz. „Mám ráda klasiku Věznici Shawshank, Kmotra, velkofilmy Camerona, ale i nezávislé filmy. Od každého něco, zajímá mě poznávat,“ říká.
Maratonskou dřinu i vykoupení však ještě nepoznala. Ale teď dostala nabídku, která se nedá odmítnout. „Jednou jsem zkoušela běžet sama po cyklostezce z Ústí do Děčina 42 km. Kamarádka mě doprovázela na kole, ale bylo to hlavně psychicky dost těžký,“ vybavuje si. S krátkými přestávkami na občerstvení to zvládla za 4:40 hodiny.
A teď tedy vzhůru do Paříže, do nepředstavitelného pole padesáti tisíc maratonských běžců! „Běhám čtyřikrát, pětkrát týdně, posiluju vnitřní svaly, abych eliminovala zatížení zad. Potřebuju si ověřit vytrvalost na třicítce a vyzkoušet doplňkovou výživu, protože doteď jsem pila jen vodu a ze všeho ostatního se mi dělalo špatně. Trošku se obávám toho, abych se v té tlačenici neztratila. Ale určitě to nevzdám, někde okolo čtyř hodin bych to měla zvládnout,“ plánuje neohroženě.
Také my budeme 12. dubna při tom a sledovat Alžbětu (skoro) krok za krokem.
