Je šest hodin ráno. Zaklapnete budík a ještě chvíli si užíváte pohodlí své postele. Hrajete si s myšlenkou, jak by to bylo příjemné vynechat ranní běh a těch čtyřicet minut si ještě pospat. Venku je ještě šero a napadá vás tisíc důvodů, proč se jen překulit a na chvíli ještě usnout. Ale počkat! Vždyť na vás čeká váš běžecký parťák!
Možná jste vlci samotáři a sluchátka do uší si nasadíte dříve, než si zavážete vaše běžecké boty. Ale opravdu byste vylezli z té postele, kdyby na vás nikdo nečekal? Mít kamarády běžce je jeden z nejlepších nástrojů na to, jak nevynechat trénink, odběhnout jej na sto procent a ještě si ho užít.
Ale abyste vytěžili co nejvíce z vašeho běžecko-přátelského vztahu, měli byste zvážit pár důležitých faktorů. Naše tipy, kterými jsme se nechali inspirovat magazínem Runner's World, vám pomohou nejen najít skvělého parťáka na běhání, ale také jím sám být.
Mějte jich několik
Jeden běžecký partner stačí jen do té doby, než se zraní, odjede na dovolenou nebo mu začnete lézt na nervy. Přesně proto je výhodné mít několik kamarádů, se kterými můžete vyběhnout. Výhodné je mít za kamarády běžce různých specializací.
S upovídaným maratoncem můžete celých dvacet kilometrů řešit politiku nebo výměnu Jaromíra Jágra na Floridu. Pokud chcete naopak trénovat rychlost a úseky, zvolte méně ukecaného partnera, který se zaměřuje na pěti nebo deseti kilometrové závody. Ten vám pomůže pořádně se zmáčknout a neskončit o dva úseky dříve, než jste plánovali.
Kamaráďte se s rychlejším běžcem
Seberte se a zajděte za tím namakaným borcem s oholenými lýtky, který vždycky a za všech povětrnostních podmínek dokončí závod před vámi. Nebo za tou vyšvihanou slečnou, která je ve vaší partě běžkyň nejrychlejší. Nebojte se zeptat: „Nebude ti vadit, když se někdy přidám na trénink?“ Ať už jde o volný klus, úseky na dráze nebo dlouhý běh v horách. Trénink s lepším běžcem vás vždycky posune dál.
Kdybyste běželi sami, tak třeba nevydržíte takové tempo, jako když se držíte hned za vaším rychlejším parťákem. Pokud se chcete zlepšit, nesmíte pořád na někoho čekat.
Běhat se zkušenějším parťákem má ještě jednu výhodu. Zajděte s ním po tréninku na kafe nebo jednu chlazenou desítku a vyzvídejte tréninkové tipy a rady. Zkušení běžci se vždycky rádi svěří s tím, co jim pomáhá proti křečím nebo co snídají před závodem.
Načasování tréninků
Určitě nebude lehké spojit tréninkový běh někoho, kdo trénuje na Pražský maraton s někým, kdo trénuje třeba na krosovou pětku. Stejně tak spolu dlouho nevydrží běžci, když jeden běhá kilometr za sedm minut a druhý za čtyři a půl. Ale to neznamená, že tihle běžci nemohou běhat spolu. Pohodový deseti kilometrový výklus může být regeneračním během pro jednoho běžce, ale výzvou a nejdelším tréninkem pro druhého. Jde jen o načasování a synchronizování tréninků.
Jestli rádi běháte venku, ať už prší nebo sněží, asi bude těžké vytáhnout ven v takových podmínkách někoho, kdo běhá v posilovně na pásu i když venku svítí slunce. Jestli jste si zvykly běhat v šest hodin ráno před prací a váš parťák většinou až kolem deváté hodiny po snídani, s největší pravděpodobností zaklapne budík vícekrát, než se ukáže na vašem ranním výběhu.
Neběhejte s bručounem
Jste vtípkař a rádi skáčete do kaluží? Poslední věc, kterou si chcete zkazit svůj běh je poslouchání stížností od stále pesimistického kamaráda, kterému nevadí jen kaluže, ale i to, že přestalo pršet teprve před třemi hodinami, že silnice je mokrá, že mu fouká za límec a že ho dřou ponožky.
Pozor! Negativní kamarádi vás mohou nakazit, na běhání potřebujete někoho s optimistickým pohledme na svět, kdo šlápne do kaluže a pokračuje dál: „Už mám mokro v botech. Ale co, máme trénink. Běžíme dál!“
Chcete parťáka, ne kouče
Mezi nimi je totiž velký rozdíl. Pokud se k vám přidá někdo jen aby načerpal kousek vaší běžecké moudrosti, klidně mu poraďte. Ve všech ostatních případech je ale důležité, ať se chováte jako parťák a ne trenér. Jste na stejné úrovni.
Motivovat svého parťáka je skvělá věc, ale nesmí to znít tak, že je na pokraji svých sil a nutně potřebuje vaši podporu. „Pojď, to zvládneš, už to je jen kilometr do konce“ zní jinak, než povzbuzení „ O co, že mě nepředběhneš?!“ nebo „Pojďme ten poslední kilák dát pod 5 min.“ Ještě mnohem horší než špatné nebo neupřímné povzbuzení je kritika, která může naprosto znechutit běhání.
