Odchovankyně SKOB Ostrava, reprezentatka ČR na několika mistrovstvích světa, která žije ve Švédsku, dnes zavítala do Ostravy, aby se podělila se svými fanoušky o své dojmy z letošního Mistrovství světa ve francouzském La Féclaz.
"Do osmnácti jsem žila v Ostravě, brzo poté jsem se odstěhovala do Švédska a od roku 1999 žiju ve švédském Borlänge. Je to malé město asi dvacet kilometrů od Falunu, který je znám pořádáním Světového poháru v běžeckém lyžování.
Proč? Pokud jsem se chtěla dostat na světovou úroveň, do světové špičky, musela jsem s lidmi, kteří se v ní pohybovali, trénovat i závodit.
Nebyla to procházka růžovou zahradou. Malými krůčky, krok za krokem jsem se zlepšovala přes dvacátá, patnáctá místa, až k těm medailovým.
Ve Švédsku jsou prostě pro orienťáky ty nejlepší podmínky na světě.
Náš běžecký oddíl Domnarvets GOIF má v současnosti kolem 350 členů, z nichž závodí skoro stovka. Žijeme poměrně skromně, téměř všechno si zařizujeme sami, sponzorů máme minimum.
Na provoz klubu si musíme vydělat sami. Každý rok v únoru proto pořádáme lyžařský maraton a zisk z tohoto podniku jde do oddílové kasy.
V Borlänge je samozřejmě delší a větší zima než v Česku. Proto i trénink vypadá jinak. Sníh u nás máme běžně až do poloviny dubna. Protože se poměrně brzy stmívá, běháme často s čelovkami. Taky často lyžujeme, je to pro mě velmi dobrý trénink.
Míváme i čtrnáct dní v kuse kolem –20°C, proto je důležité někam v zimě odjet na jih. Nejčastěji jezdíme do Španělska a Portugalska, letos jsme trénovali v Turecku."
PŘÍPRAVA NA FRANCII
"Srpnové mistrovství světa ve Francii bylo pro mě opravdu hodně speciální. Jednalo se o mé deváté mistrovství světa. Před ním jsme tam byli na soustředění.
Byly tam velmi technické, kamenité a místy nezmapovatelné těžké terény. Šlo o hodně extrémní podmínky, takové jsem ještě nikdy nezažila.
Musela jsem se připravit taky psychicky. Měla jsem obavy ze zranění, že si někde vyvrtnu kotník nebo zlomím nohu.
Kromě běhání v terénu jsem také občas trénovala na dráze, abych si udržela rychlost na závod ve sprintu, který se na rozdíl od lesních disciplín konal v centru města Chambery, kde se běželo převážně po tvrdém povrchu. Trénink na dráze používám také k testování své formy. Například běhám intervaly 4×1000m s tříminutovou přestávkou, zaznamenávám si časy a pak je srovnávám s předešlými tréninky"
NA LETOŠNÍM MISTROVSTVÍ SVĚTA SE NÁM DAŘILO
"Jako první disciplínu jsem běžela sprint. Jelikož každý musí projít kvalifikací, tak mnoho žen absolvovalo sedm závodů v osmi dnech. Já jsem middle (krátkou trať) vypustila, takže jsem šla závodů pět.
Loni jsem byla šestá, letos jsem očekávala více. Finále probíhalo v samotném centru města. Nevyšel mi však závěr závodu, trochu jsem zazmatkovala a nakonec z toho bylo jen desáté místo.
Druhý den poté byl long (dlouhá trať) finále. Ráno jsem se jen rozklusala, v závodě pak bylo brutální vedro přes 30°C, trať dlouhá 10,4 km s převýšením 500 m.
Začátek závodu se mi povedl. Pak ale přišel „motýl“ a já na něm udělala chybku. Pak mě v tom vedru začaly chytat křeče a na posledních kontrolách jsem opět chybovala :-)
Nemyslelo mi to a nakonec mi 57 vteřin chybělo na třetí místo, skončila jsem čtvrtá. Nicméně to pro mě znamenalo nejlepší umístění na mistovství světa.
V mé třetí disciplíně, ve štafetě, všechno vypadalo jinak. Bylo to všechno hodně technicky náročné. Běžely jsme v pořadí Martina Zvěřinová, já a Dana Brožková.
Martina mi po prvním úseku předávala štafetu na prvním místě. To mě nerozhodilo, protože jsem už na dvou závodech přebírala první pozici, takže s tím už zkušenost mám :-)
Dlouho jsem vedení v závodu držela, pak však přišla osmnáctá a devatenáctá kontrola, já zazmatkovala a rázem se ocitla na sedmé osmé pozici.
Poslední úsek běžela Dana. Běžela opravdu výborně, pořadí se neustále měnilo a my jsme do konce závodu vůbec nevěděly, zda budeme mít medaili.
Nakonec ji předběhla pouze Finka, několikanásobná mistryně světa, takže jsme získaly stříbrné medaile. Vůbec jsme ani nepomysleli na zlato, byly jsme šťastné za stříbro."
SEZÓNA JEŠTĚ NESKONČILA
"Po mistrovství světa nám sezóna ještě neskončila. O tomto víkendu budeme závodit ve Švýcarsku, konají se tam poslední dva závody Světového poháru.
Od ledna nepracuji, stal se ze mně „profík“ :-) Letos utrácím své úspory, přičemž mě finančně podporuje můj přítel. Na závěr mé kariéry bych totiž chtěla ještě něčeho dosáhnout.
Mám mnohem více času na trénink a na regeneraci, to je pro mě důležité. Zvedla jsem objem a kvalitu, často jsem překvapená z toho, jak rychle regeneruji. Ráno zvládám rychlostní úseky a běhat jdu ještě odpoledne.
Trénuji několikrát týdně s mapou, v každém tréninku i závodě používám hodinky s GPS a potom vše analyzuji.
Pořád mě orienťák baví, stále více, než kdy jindy!
Zda bych chtěla běžet někdy v budoucnu maraton?
Jeden jsem už absolvovala, ale nebyl to klasický silniční maraton, byl to závod ve švýcarských Alpách. Klasický maraton mě neláká z důvodu tréninku na něj, musela bych hodně toho naběhat po silnici a já tak ráda běhám v terénu :-) Lákají mě však závody do vrchu."
