Ráno pět pod nulou, zmrzlý sníh a místy led v lesích na Svatém Kopečku v Radíkově přivítal řadu běžeckých fanatiků, pro které ani tyto zimní podmínky nejsou žádnou překážkou.
Všechno tohle ovšem kompenzovala modrá obloha, ze které s postupujícím časem stále silněji sálalo slunce. A že už mělo kolem poledne pořádnou sílu, to mi můžete věřit. Nejvíc to pocítili muži ve druhém kole na trati Radíkovské patnáctky, protože právě slunce a také nohy běžců udělaly z původně zmrzlého povrchu pořádně prokluzující terén, na kterém už bylo zhola jedno, co si kdo obul na nohy. A že tam bylo k vidění od všeho něco, to si pište.
Od silničních a krosových bot, přes tretry, nesmeky nazuté na některých botách běžců, až po speciálky pro orientační běh Inov 8 jak s hřeby tak bez nich. No prostě parádní přehlídka všeho možného, co jen běžecké firmy nabízí. Když si vzpomenu, že jsme byli v mých začátcích rádi za kecky botas…
Sólo pro jednoho muže
Tak vypadal závod mužů. Brzy po startu se od závodního pole odpoutal David Pelíšek /Scott – Mader sport – 57:37/ a na náročném terénu neustále zvyšoval svůj náskok.
Stejným způsobem běžel i druhý muž pořadí Petr Kučera /SK Salix Grymov – 1:00:52/. Také zdolával celou trasu závodu sám samotinký s velkým náskokem před dalšími běžci.
Ale o třetí místo se strhl tvrdý boj. Poslední dva km běželi prsa na prsa Jiří Otrusina /TJ liga 100 Olomouc – 1:02:40/ a Zdeněk Krejčí /1:02:43/ z nedalekých Hlušovic.
Více sil pak měl v posledních desítkách metrů právě Jirka Otrusina, který vybojoval drtivým finišem nakonec třetí místo celkově mezi muži. Ovšem hned se otočil a na kolegu z posledních sil zavolal: „Promiň!“ Nádherné gesto.
Petra Kamínková jen povzbuzovala na trati
Když se Petra objevila na startu jen v civilu, ve kterém se přišla podívat na běžecké kamarády ze svého nedalekého penzionu, bylo jasné, že letos se favoritky mezi ženami musí hledat jinde.
Ovšem hned od startu se této role uchopila věkem ještě juniorka, mimochodem vůbec nejmladší účastník závodu dospělých, Karolína Zádrapová /AK Drnovice – 34:25/ a s přehledem si doběhla bez většího úsilí pro vítězství.
Až druhé místo mezi ženami pak zbylo na Janu Matějíkovou /TJ liga 100 Olomouc – 35:15/, která má v poslední době výbornou formu. A třetí po souboji na trati nakonec skončila Kateřina Šišková /AK Burk – 37:41/, která až před cílem o pouhou vteřinu předběhla nakonec čtvrtou Veroniku Drtilovou z Litovle /37:42/.
Ještě bych dodal, že nejstarším borcem na trase byl Jarda Merta, který nedávno v plné síle oslavil osmdesátku. Velká poklona a blahopřání.
Kros v Radíkově je náročný
13. ročník Radíkovské patnáctky, memoriál ing. Ivana Cahela, uspořádala firma IRICO Olomouc. Závod se běžel opět stejně jak loni jako čtvrtý v pořadí Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje pro letošní rok. Start velmi náročného krosu po lesních cestách v okolí Svatého Kopečku u Olomouce je tradičně u Chaty pod věží v Radíkově a trasa byla kompletně, až na pár stovek metrů po silnici v Radíkově, pod sněhovým příkrovem. Což se tu dá skoro vždy v únoru čekat.
Muži do šedesáti let absolvovali dva okruhy. Podle garminu některých borců v délce přibližně 7,5 km, tedy 15 km, a ženy a veteráni nad 60 let pak odběhli jen jedno kolo. V průběhu závodu dospělých si pak vyzkoušely terén v Radíkově i děti.
Terén byl náročný
„Klouzalo to pořádně,“ potvrdil hned za cílem vítěz mužů David Pelíšek. „Byl jsem jen překvapený, že se mnou nikdo neběžel. Po nemoci trénuji teprve pět dní a moc jsem nevěřil, že mi to dnes půjde,“ dodal pak s úsměvem, když čekal na druhého muže v pořadí.
„Dnes to bylo spíš o vůli,“ konstatoval spokojený Petr Kučera. „Ve druhém kole už to jezdilo tak, že bylo jedno, co měl kdo obuté. Muselo se do toho dát srdce a poprat se s terénem jak to šlo.“
„Běželi jsme se Zdeňkem spolu poslední dva kilometry a nakonec jsem měl přece je trošku víc sil,“ dodal ke svému finiši Jirka Otrusina.
„Nějak zvlášť moc mi to neklouzalo,“ naznala po závodě Karolína Zádrapová. „Spíš mi dělaly problémy přechody ze sluncem ozářených úseků do zmrzlých míst v lese. Byl tam rozdíl několika stupňů a skoro pokaždé jsem v těch místech trochu ztuhla, jak mi tam byla zima.“
„Tohle není terén pro mě,“ jen konstatovala Jana Matějíková. „Klouzalo to a nedalo se pořádně odrazit, takže to byla místo běhu spíš pořádná dřina.“
To ostatně přiznali všichni borci, co proběhli cílem. Letošní Radíkovská patnáctka prostě nebyla žádná procházka růžovým sadem. Ovšem co byste chtěli v únoru, že!
Nakonec mohlo být i hůř. Včerejší fučák a klendra je toho jednoduchým důkazem.
Sluníčko zimu stejně vykompenzovalo a v lesích bylo právě díky tomu parádně.
Ostatně na Svatém Kopečku je parádně v každé době. To vědí všichni obyvatelé Olomouce a proto je jich v tomto jejich přírodním skvostu pořád plno. A to dobře.
