Je šest hodin ráno, ještě tma, jemně mrholí a teplota se pohybuje kolem nuly. Na pražském „kulaťáku“ se vedle ožívajících vánočních trhů sjíždějí sportovci, které čeká nevšední zážitek.
„Dneska se jede již 23. ročník. Jak to vlastně tenkrát začalo? Pekla jsem vánoční cukroví a manžel Jarda se mě zeptal, jestli se s ním nechci jít proběhnout, z hory Říp zpátky do Prahy. Běžet se mi nechtělo, tak jsem vzala kolo a až do Kralup jela vedle něj. Pak jsme se vystřídali. Další rok jsme pozvali dalších pár kamarádů a postupně to narůstalo,“ říká multisportovkyně a známá kaskadérka Hanka Dvorská, která je spolu se svým mužem duší této akce.
Letos byla kapacita 130 dvojic a druhý den po spuštění registrace se na čekací listině objevilo dalších třicet. „Měli jsme velké štěstí, že jsme to stihli,“ raduje se při upevňování čísla na své kolo Tereza Zuzánková, jedna z předních českých běžkyň, která umí maraton pod tři hodiny. Letos jsou na startu se svým přítelem a moc se těší. Přistavený konvoj autobusů a náklaďáků pro kola se plní a v sedm hodin se přesně podle harmonogramu vyráží na cestu pod legendární horu Říp. Závodníci dospávají nedostatek naspaných hodin, doplňují energii a nad mapkou trati plánují nejvhodnější taktiku.
Jeden z pravidelných účastníků Honza Zýka říká: „Kdo chce pomýšlet na medailové pozice, musí mít ve dvojici rychlou běžkyni. To rozhoduje.“
Z parkoviště pod horou se borci a borkyně přesouvají na vrchol k rotundě, kde v režii Jardy Dvorského probíhá brífink. „Základním pravidlem je, že kolo se předává z ruky do ruky a oba z dvojice na sebe musí vidět po celou dobu závodu. Na trati se bude pohybovat několik rozhodčích, ale věřím, že si to ohlídáte sami,“ oznamuje hlavní pořadatel. Poslední domluvy, přípravy, volba vhodného oblečení a přesně v devět hodin vyráží zhruba 250 nadšenců na zteč padesátikilometrové porce terénních kilometrů.
Na rozcestí pod kopcem je povinný meeting point pro běžce a cyklisty. Zde bohužel končí závod pro jedny z favoritů, Danielu Havránkovou a jejího přítele Michala Borského. Na daném místě se po zmatcích potkávají až za hodinu a místo na kole jedou domů vlakem.
Zkraje závodu se na čele startovního pole vytváří zhruba desetičlenná skupinka nejrychlejších, tempo udává nestárnoucí šedesátník Miloš Smrčka, který se chystá běžet drtivou část trati sám. Kolem sedmého kilometru se oddělují trojnásobní vítězové z posledních ročníků manželé Míša a David Gerychovi. „Nebudeme zastírat, že jsme sem přijeli vyhrát počtvrté. Dneska nám jde nejvíc o to, abychom překonali vlastní traťový rekord, který je 3:05,“ říkali před závodem.
Jejich taktika je jasná: žádné zbytečné zdržování, pravidelné střídání po třech minutách a technické úseky na kole si dává zkušenější cyklista z dvojice David. Jejich atak na traťák ale výrazně komplikuje rozbahněný terén, na několika místech je potřeba slézt z kola a při běhu dávat velký pozor na uklouznutí. Gerychovi bojují z chronometrem až do cílové rovinky, která vede podél řeky do trojské loděnice.
Cíl je plněn, rekord má novou hodnotu 3:00:01, ale Míša s Davidem jsou trochu zklamaní, protože tříhodinová hranice byla na spadnutí. Stříbrná dvojice, kterou tvoří několikanásobný ironman Vít Kovařík a jeho spolujezdkyně Simona Malkovská přijíždějí-přibíhají s dvanáctiminutovým odstupem a minutu a půl za nimi pak pro bronz dvojice Nývlt-Svobodná. Na pátou příčku se po opatrném začátku prokousávají výborný běžec Michal Holík a přední česká triatlonistka Petra Jiránková.
„Někde v půlce tratě jsme se konečně dostali do optimálního tempa a až do cíle dojížděli dvojice před námi. Příští rok zvolíme trochu jinou taktiku a myslím, že máme šanci na medaili,“ vyprávěl Michal v sauně po závodě. O místo za nimi se objevila dvojice Martin Gabla – Dáša Svěráková. „Před nedávnem jsem se vrátila z extrémního Adventure race v Ecuadoru a forma nebyla ropzhodně optimální,“ píše na fb profilu Dáša.
Pro dvojici Lukáš Přinda (reprezentant na divoké vodě a správce trojského kanálu) a jeho partnerku Olgu Zykovou to byl již čtvrtý start. „Je to super závod, na který se vždycky těším. Letos jsem před ním víc odpočíval než jindy a výsledkem je o dvacet minut vylepšený osobák. Za který samozřejmě vděčím také Olí, která dnes běžela fantasticky,“ nešetřil slovy chvály Lukáš.
Takhle to vypadalo na čele, ale pro mnoho účastníků šlo i o něco jiného. Zabojovat sami se sebou a vytvořit si hluboký zážitek, na který se nezapomíná. Do cíle postupně dojíždějí smějící se dvojice a za potlesku ostatních se těší na to, jak si vychutnají párky, teplý čaj nebo studené pivo a horkou sprchu. Zázemí trojské loděnice nabízí možnost společného saunování a výborných jídel v místní restauraci.
Ve čtyři hodiny odpoledne se všichni přesouváme do tělocvičny, kde je tradiční vyhlašovací ceremoniál. Jarda s Hankou mají díky sponzorům přichystány zajímavé ceny pro dvacet nejrychlejších a na všechny čeká diplom. Hlavní cenou v závěrečné tombole je seskok padákem.
„Z dnešního závodu mám perfektní pocit, všechno klapalo, jak mělo. Zdravotnice na trati neměla žádnou práci, nikomu se nic nestalo. Víme o tom, že zájem by byl velký, ale kapacita 130 dvojic je maximum. Chceme zachovat rodinný formát závodu bez nutnosti vyběhávání různých razítek a povolení. Jsem ráda, že si to můžeme s Jardou taky dát a náš dnešní čas pod 4 hodiny je paráda,“ říkala při balení Hanka Dvorská.
Co dodat?
Snad jen to, že se už teď těšíme na další ročník…
