Seriál závodů pro zkušené i nadšené se stále vyvíjí a dnes jeho název překládám jako výlet. Možná by bylo zajímavé vysledovat, z jak velké dálky běžci přijíždějí pro svoji dávku emocí. V Olomouci jsem potkala známé z celé republiky a výlet to byl skvělý.
Moc nechybělo a padla hranice tisíc dospělých na startu. Závodilo se zde a to nejen proto, že závěr seriálu se blíží a ti nejlepší pečlivě sledují své výsledky v tabulce Velké Runtour (10 km), ale i Malé Runtour (5 km).
O zábavu fanoušků na trati 10 km se postarali bratři Kučerovi, kteří se již před závodem rozhodli závodit mezi sebou a jak říkají: „Stálo to za to“. O 14 vteřin vyhrál starší Martin, ale mladší Lukáš mu vítězství rozhodně nedal zadarmo. Karel Kettner vyskočil na třetí stupínek s časem 33:30. U žen nebyl výsledek dopředu vůbec jasný. Eva Nývltová Vrabcová ale zvyšovala svůj náskok již od startu. Doběhla na celkovém 4. místě a zvítězila mezi ženami ve výborném čase 33:41!
Časy a pocity těch nejlepších jste si přečetli v reportážích. Zmíním tedy už jen umístění Denisy Kozákové, která nepřekvapila druhým místem na 5 km, ale tentokrát to bolelo, protože běžela přes blok krční páteře. Moderátor v cíli zaznamenal také výkon Richarda Valouška, který Denisu jakoby dovedl do cíle a své sedmé místo v mužích zaznamenal v čase 18:59.
Už několikrát jsme ho viděli běžet také ve žluté vestě traséra nevidomého. Den závodu je pro něho opravdu pestrý, stíhá v roli mluvčího seriálu zdravit příchozí, vydávat tiskové zprávy a ještě dobře zaběhnout. Je to jeden z mnoha příběhů, kterých najdeme na každém „výletě za Runtour“ opravdu hodně.
Stačí se rozhlédnout. Mezi stánky vás zaujmou dva, kde sice zdánlivě nic nenakoupíte, ale odejdete plni dojmů.
Na okraji sluncem ozářené louky stojí sídlo Báječných žen v běhu. Tady se již tradičně setkávají ženy (i muži) v modrých, barvami pocákaných tričkách. Uvidíte objímání a uslyšíte rozhovory o cestě, o dětech, ale také o dojmech před během a po běhu. Báječné ženy se pohybují po celém areálu, protože hlasitě fandí báječným dětem i dospělým běžcům.
A nejenom těm svým. Možná si všimnete, že některé z nich pískají, chrastí, tleskají a křičí po celou dobu závodu. Protože každý výkon si zaslouží ovace – během krásníme a posunujeme své hranice.
Během však také pomáháme a poznáte to před dalším, hojně navštěvovaným, stanem. Oranžové sídlo Nadace Leontinka je zázemím pro běžce, kteří krásu tratě objevují jen svýma nohama a prostřednictvím svých průvodců ve žlutých vestách. Runtour byl jedním z prvních závodů, kteří poskytli možnost masívního startu slabozrakých a nevidomých běžců a jistě nelituje.
Vznikají zde velká přátelství, padají nové rekordy. Eva Lesová zaběhla poprvé 5 km pod 30 minut se svým bosonohým trasérem Tomášem. Opět exceloval Luboš Vachutka s časem 19:31 na 5 km. Jeho cílové rovinky bez traséra (tentokrát byla důvodem velká křeč na čtvrtém kilometru) začínají být v Olomouci tradiční. A na 10 km byla již podruhé skvělá Lucie Lauterbachová.
S časem 48:29 se umístila na 17.místě mezi ženami. Její start zprostředkoval spolu s Nadací Leontinka také nový spolek Konečně společně, který seznamuje vidomé a nevidomé běžce v jejich bydlištích a tvoří tréninkové dvojice či týmy. Protože přátelství hory přenáší a nevidomí běžci se se svými traséry často seznamují až těsně před závodem. To není ani pro jednoho z nich úplně komfortní. Zkuste se do jejich situace vcítit.
Na Runtour se nejen běhá, ale běžci se zde setkávají, zdraví, nakupují potravinové doplňky a třeba i obuv. V Olomouci byla skvělá atmosféra, ale i výborná zmrzlina.
