„Čtyřicetiminutová hranice by se mi líbila, ale ještě na ni asi nemám,“ uvažuje mistryně světa v běhu na 800 metrů Ludmila Formanová a těší se na sobotní Birell Grand Prix v Praze. Bývalá šampionka z dráhy už patří na silnici a do terénu. Má za sebou maraton, který si ji získal natolik, že ho chce opakovat. A teď míří na trať deseti kilometrů.
Svěřenkyně legendární Jarmily Kratochvílové těží z dlouholeté kvalitní přípravy. Z půlky má krom znamenitého osobního rekordu 1:56,56 dokonalou sbírku titulů – z juniorského mistrovství Evropy, dospělé halové Evropy, halového světa i mistrovství světa na otevřené dráze. Kariéru však ukončila brzy vinou vleklých a opakujících se zranění. Nyní je jí čtyřicet, stále žije doma v Čáslavi, učí tělocvik na gymnáziu, trénuje tady mládež a má devítiletého syna. A taky zase běhá.
Chybělo vám to?
Ano, dlouho jsem neběhala… Na květnový pražský maraton jsem se připravila za tři měsíce. A hned z toho byl velice slušný čas 3:33 (76. mezi ženami), který překvapil i mě samotnou.
Připravovala jste se sama?
Ano, podle toho, co jsem kde odkoukala od vytrvalců. Bavilo mě to, i když někdy se mi nechtělo. Řídila jsem se hodně podle pocitů a nálady.
Jak jste si postavila taktiku?
Chtěla jsem jít pět kilometrů na zahřátí, nepřepálit to. Začala jsem 5:02/km, pak zvolnila na 5:15, ale desítka už byla za 50 minut. Zrychlovala jsem, až na 37. kilometru mě začaly bolet kyčle, trošku jsem ztratila a těsně nedosáhla pod tři a půl hodiny.
Zkusíte to znovu, nebo máte maratonskou metu naplněnou?
Jednou jsem jela Jizerskou 50 na běžkách, hodně jsme tehdy v zimě trénovali na lyžích. Ale tam mě zklamali špatně připravenými tratěmi, tam už mě to neláká. Zato maraton, když budu zdravá a půjde to, šla bych znovu na 3:30, abych předběhla pana profesora Pirka, který teď byl kousek přede mnou. Ale on běžel z předního koridoru, já až z háčka a musela jsem hodně předbíhat J
Přes prázdniny jste měla jako učitelka také více času na trénink. Kolik jste mu dala?
Občas běhám s atlety, kamarády i kiláky nebo osmistovky na dráze. Kilometry nepočítám. Průměruju to – mám asi 50 km z pěti výběhů týdně. Dřív jsem měla zapsaný každý uběhnutý metr v denících, teď už ne.
Není divu, když jste měla nad sebou vzor v podobě legendární běžkyně. Na druhou stranu tehdejší dřina na dráze zřejmě způsobila rychlejší opotřebení, vleklá zranění a uspíšila i konec kariéry, že
Cítím se dobře, když víc běhám, ale raději v lese nebo v terénu. Když mě něco zabolí, klidně si dám dva dny pauzu, ne jako dřív, kdy jsem to rvala za každou cenu a neuměla vysadit.
Znovu vás nastartovala také závodní atmosféra, i když vypadá jinak než na stadionu?
Na dráhu už nepatřím, tam mají být mladí. Já už se jen se ráda dívám v televizi. A při mém závodě? Nervozita taky přijde, ale příjemná a v cíli pak dobrý pocit z výkonu. Žádný tlak na výsledek.
Jaký výkon si tedy plánujete na zářijovou desítku?
Na čtyřicet minut asi ještě nemám, ale třeba budu překvapená. Jsme v týmu se dvěma kamarády, takže bychom chtěli uspět jako družstvo. Vždycky mě bavily štafety nebo týmové závody (spolu s Koštovalovou, Fuchsovou a Benešovou má stříbro z HMS 1995 z běhu na 4×400 metrů, pozn. red.).
Máte taky přímou soupeřku, třeba v podobě Evy Šebrlové, která běhá městské závody už déle?
S Evkou jsme se hecovaly po maratonu. O minutu jsem ji porazila a to mě těší. Uvidíme, jak na tom bude teď.
Jak to běhá synkovi?
Petr hraje hokej, ale dokáže si poradit i s atletickým vícebojem. Chodí se mnou v létě na atletický stadion, už je taky atlet. Kilometr zvládne za 4:06. Má něco v sobě, běhá pěkně. Zatím ale kondičku v hokeji. Hlavně chci, aby byl v prostředí mezi lidmi, co sportují, tam to vychovává.
Běhá celá rodina – včetně manžela?
Ten s námi neběhá, v rámci svého povolání vojenského pilota se drží v kondici a sleduje všechny sporty. Oběma nám fandí.
