Termín Local Hero – místní hrdina naplní v sobotu v dalším běhu RunCzech běžecké ligy v Českých Budějovicích jednoznačně Jan Kreisinger. Ačkoliv jeden z nejlepších českých vytrvalců posledních let už poslední roky žije spíš v Jablonci nad Nisou. „Pořád se cítím doma na jihu,“ připomíná 29letý běžec.
Jak se chystáš na Mattoni 1/2Maraton ČB. Máš za sebou letos dva velmi dobré půlmaratóny s vítězstvími v Praze i Pardubicích, zato horší pražský maraton, k němuž jsi směřoval přípravu…
Cítím se dobře. Maraton mi nevyšel, na 35. kilometru mi došly síly. Čím to bylo? Mám naběháno míň, o 800 kilometrů míň než před dvěma lety, kdy jsem se dostal na olympiádu. Ten měsíc a půl vynechané přípravy v zimě mi chybí. Kratší trať by mi mohla vyhovovat víc. Trénuje se mi dobře. Maraton jsem hodil za hlavu.
Trať znáš dobře, nejvíc hrozí větší teplo a vlhkost, že?
Nejvíc to teplo. Jinak rovina, nic hroznýho, znám to tam velice dobře, nemusím se speciálně připravovat. Možná poběží taky Petr Pechek jako loni, ještě si to vymyslíme. Ale třeba vypálím a nebudu se ohlížet na ostatní.
Loňský čas 1:08:57 hodně ovlivnila osmdesátiprocentní vlhkost.
Ale taky já jsem běhal hůř i půlmaratóny. Letos by to mělo být lepší. Pokud to vyjde, rád bych zaútočil na nejlepší letošní čas 1:06:11, se kterým jsem vyhrál v Praze. V Pardubicích na mistrovství republiky už jsem běžel hůř za 1:07:50. Tam mi to tolik nešlo, nesnažil jsem se na čas za každou cenu. Šlo hlavně o titul. Byl jsem už unavený, navíc poprvé zavládlo teplo.
Jak bys porovnal tratě půlmaratonů ze seriálu RunCzech?
Praha sama o sobě je výjimečná, zažijete největší atmosféru. Svoje kouzlo mají ale i ostatní běhy. Budějovice a Olomouc jsou rovinatější, Ústí a Vary zase členitější. Všude je něco, lidi to baví. Pro mě osobně zůstávají vysoko právě Budějovice, protože lidi tady fandí přímo mě.
Začal jsi chodit do práce, jak zvládáš trénink?
Dělám na poloviční úvazek, spíš jakousi brigádu. Jde to, ale potřeboval jsem mít nějaký základ, jistotu. Dopoledne trénuju. Od dvanácti jsem procesní inženýr ve fabrice Tenneco, kde se vyrábějí výfuky. Pomáhám, s čím je potřeba.
Loni ses snažil uživit jen běháním, opravdu to nešlo?
Nedá se to. Navíc jsem neměl formu. Ale musíš skoro každý týden závodit, mezitím zase nemůžeš dostatečně trénovat. A pořád jsi pod tlakem, jak není žádná podpora, aspoň pojištění nebo menší stabilní plat.
V českém atletickém prostředí jsi pomoc nenašel?
Trošku jsem už na to zanevřel, člověk si musí poradit sám. Svaz podporuje prioritně dráhu. V Kroměříži, za níž jsem běhal, nás přestali platit. Zůstal jsem ale jejich členem, protože mi zamítli přestup. Odejdu v říjnu, to mě už podle řádů pustit musí. Chci běhat pořád dál, vždyť mi není sto let.
Jaké máš tedy plány na zbytek roku?
Myslím na desítku, půlmaraton, možná ještě kratší tratě. Maraton možná až zase za dva roky. Kopce taky nechci. Láká mě to hodně do rychlosti, desítky a další závody na silnici. Možná i na dráze, kde dali mistrovskou desítku týden před maratonem a já ji vynechal, bych mohl stihnout na podzim 5000 metrů v Ostravě, tam bude dobrá atmosféra. V září toho bude spousta, Birell Grand Prix v Praze, těším se.
