Ukrajinský borec Shafar Vitali smetl lehce časem 29:23 loňského vítěze Maďara Láslo Totha /30:34/ i s jeho traťovým rekordem. Třetí doběhl další Ukrajinec Lukhimczuk Mykola /30:37/.
Ženy letos poprvé běžely 5 km a tady ustanovila základní rekord trati běloruská běžkyně Aleksandra Duliba časem 16:37, daleko za ní skončila druhá Zita Káscer z Maďarska /17:27/ těsně následovaná třetí v pořadí slovenskou vytrvalkyní Janou Zatlúkalovou /17:41/.
KDO TO VŠECHNO DNES VE VNOROVECH PŘIPRAVIL?
15. ročník Vnorovské desítky proběhl v tradičním srpnovém termínu, kdy se dá čekat opravdu velmi horké počasí. A také jsme ho tam mnohokrát zažili. I letos po ranní dešťové sprše vylezlo odpoledne sluníčko a nepříjemně běžcům přitopilo.
Na všechno byli ovšem dobře připraveni organizátoři z BK Vnorovy v čele s neúnavným Josefem Korvasem, který za pořádáním této velké a náročné sportovní akce stojí.
Občerstvovačky byly podél trati na více místech, připravili je totiž místní lidé přímo u svých domů.
Trať, která se v průběhu let několikrát měnila, se ustálila na čtyřech okruzích ve vesnici. I když není dokonale rovinatá, dá se zde běžet velmi rychle, jak to ostatně dokázal Maďar Lászlo Toth v loňském roce, který tu deklasoval keňskou akvizici Edwina Yano naprosto přesvědčivě časem 29:43 (traťový rekord).
U žen tu má nejlepší výkon samozřejmě Petra Kamínková a to časem 34:28. Ovšem organizátoři pro letošní rok přišli s velkou změnou, která se na Hodonínsku objevuje i ve více závodech.
Zkrátili totiž trať žen o polovinu pravděpodobně z toho důvodu, aby přilákali více závodnic.
Sportovní odpoledne ve Vnorovech, to nejsou jen závody dospělých, ale hlavně všech kategorií dětí, které bojovaly na svých tratích již od 13 hodin.
Samozřejmě jednotlivé časové bloky celého pořadu byly jako obvykle prokládány kulturními vložkami. Představily se nám již tradičně se svými sestavami také zdejší mažoretky.
Když celý tento strhující program dospěl k 17 hodině, stepoval už před startovní čarou dav dospělých běžců v čele s velkými favority závodu.
PO STARTOVNÍ VÝSTŘELU SE ZAČALY DÍT VĚCI
Pekelné tempo začali ihned diktovat Shafar Vitali a Lászlo Toth. Okamžitě se odtrhli od startovního pole, které ovšem i tak neuváženě přijalo jejich hozenou rukavici a všichni se vrhli do velmi rychlého tempa.
Taky to pak tak dopadlo. Většinou se všichni běžci pěkně vytrápili a vesměs zůstali hluboko pod svými nejlepšími osobními výkony.
Poznal to i maďarský borec Láslo Toth, neboť když ho ukrajinský vytrvalec Vitali setřásl, měl obrovské potíže s tím, aby vůbec uhájil druhé místo. Za cílem skončil totálně vyčerpaný.
Nejlepším českým běžcem se stal ve Vnorovech veterán a ultramaratonec Daniel Orálek, který skončil celkově pátý. Kdepak ti naši vytrvalci jsou?
I u žen nebylo od začátku pochyb o vítězce, neboť běloruské běžkyni nestačila většina mužů a od startu si jen zvyšovala svůj náskok, který byl v cíli hrozivých 50 vteřin.
A nejlepší českou běžkyní se stala také veteránka, Jana Klimešová. Mládí opět jaksi pozapomnělo přijít v návalu „prázdninového přetížení“.
SLOVA NEJLEPŠÍCH NEBUDOU, NEMĚL KDO PŘEKLÁDAT
Bohužel je to tak. Nějak mi ruština už nejde a nebylo nikoho, kdo by se chtěl nejlepších ukrajinských běžců, natož tak maďarských, na něco zeptat, protože při vyhlašování vítězů začalo pro změnu opět pršet. Všichni se rozprchli a tak jsem zachytil jen pár slov od Dana Orálka.
„Byl to neskutečně rychlý začátek,“ tvrdil mi. „Už si ani nepamatuji, kdy jsem běžel tak rychle kilometr, jako dnes ten první. Ale i tak je můj výsledný čas překvapivě dobrý na ten přepálený začátek.“
Podobně reagovala i Jana Zatlúkalová: „Bylo to příliš rychlé. Trochu jsem ztuhla a než se mi to podařilo rozběhnout, tak byl cíl. Ale pořádně jsem maďarskou kolegyni z Benedek teamu, za který letos také běhám, stahovala. Chyběl kousek. Možná kdyby to byla desítka jako dřív, tak by to dopadlo jinak.“
Srpnové sobotní odpoledne ve Vnorovech tedy přineslo skvělé výkony, o tom není sporu, ale pro mnohé z nás také řadu nových a nečekaných zážitků, jako ostatně na většině běžeckých závodů. A proto na ně tak rádi a často chodíme.
A určitě v tom budeme pokračovat, protože běh a zejména ten závodní, to je přece náš život.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
