Běžecký svátek, Pražský maraton, si opět nenechaly ujít tisíce běžců z celého světa. Mezi nimi bylo i mnoho Čechů a ti nejlepší z nich se utkali o mistrovské tituly. Bohužel, již tradičně výkony českých maratonců zůstaly stranou pozornosti televizních kamer a komentátorů…
Dnes máme minimálně pět maratonců, kteří se mohou pokoušet o čas pod 2:20 nebo i 2:18, což je na dnešní dobu docela slušná úroveň. Bohužel, komentátoři české televize si to zřejmě nemyslí. Paradoxně jedním z nich byl přední vytrvalec nedávné minulosti Pavel Faschingbauer.
Vzpomeňme na reportáž z půlmaratonu v Praze – hodinová studie běhu afrických vytrvalců byla sice zajímavá, ale pro běžného diváka celkem nudná. Ano, byla prokládána rozhovory, reportážemi a komentář byl srozumitelný i pro laika, ale něco tomu chybělo. Byly to informace o Češích. Občas jsme se dozvěděli, jak si vedou naši nejlepší (asi třikrát za celou hodinu) a díky tomu, že se pohybovali okolo nejrychlejších žen, byli i pár chvil v záběrech kamer.
Kde je Kreisinger? Nevíme
Před maratonem letos vypadalo vše nadějně – představil se Tomáš Klement, který slíbil, že bude při závodě sledovat české maratonce, diváci se dozvěděli, že Češi musí splnil limit pro ME, který je pro jednotlivce 2:17:35 a pro tříčlenné družstvo 2:20… A to bylo s trochou nadsázky asi tak všechno, co jsme se za dopoledne o českých závodnících dozvěděli.
Poprvé padla zmínka o českých vytrvalcích až po dvanácté minutě závodu a to se jen hovořilo o tom, že čeští maratonci musí chodit do práce a mají to složité. Logicky je nejlepší ocenění jejich tréninkové píle a snahy to, že si jich nebude televize vůbec všímat. O tom, který z nich aktuálně vede, totiž nepadlo ani slovo. Vstupy Tomáše Klementa byly jen vzácné a týkaly se výhradně mužů. České ženy, běžící rovněž o tituly, ignoroval.
Nerozumím tomu, proč nemohl v průběhu závodu informovat komentátory o vývoji závodu. Třeba jen sdělit, jaké mají mezičasy nebo případně kdo skupince utíká nebo naopak ztrácí, by stačilo. Ke konci závodu, kdy byla v záběru kamery trojka Pechek, Pavlišta, Homoláč, komentátor dokonce začal spekulovat, jestli je Kreisinger před nimi nebo za nimi. Nevěděl. Opravdu zvláštní, když měl na trati kolegu, který měl za úkol sledovat českou vytrvaleckou špičku.
Bylo to zajímavé. Čtyři přední vytrvalci a televize se o ně nezajímala. Místo toho byl český divák zasypáván jmény afrických běžců, které mu s největší pravděpodobností nic neříkaly. Je to podobná situace, jako kdyby hrála fotbal Plzeň proti Chelsea a kamery i komentátoři by si všímaly pouze hráčů anglického týmu.
Napínavý finiš
Aspoň že více než zajímavý finiš, kdy dobíhali v malých rozestupech první tři – Petr Pechek, Vítek Pavlišta a Jiří Homoláč – se objevil na obrazovkách. Ženy, zejména pak ty nejlepší účastnící se mistrovství republiky, měly smůlu. Objevil se jen doběh Petry Kamínkové, mistryně Kateřina Kriegelová kamerám “utekla“.
Jinak ale byly české závodnice „neviditelné“. Česká televize si jich nevšímala. Totéž se bohužel dá říct o závěru Juniorského maratonu, kterého se účastní mnoho nadějných běžců. Ještě pár minut před cílem běželi spolu dva běžci bojující o ceněné první místo v republikovém finále. Jak dopadl jejich souboj a že se mezi nimi vůbec nějaký souboj odehrával, nikdo z televizních diváků neví.
Buďme optimisté
Snad budou mít čeští vytrvalci za rok v televizi více prostoru. Zaslouží si to. Už jen proto, že letos museli zvládnout během tří týdnů tři mistrovské závody – v půlmaratonu, na desítce na dráze a v maratonu.
I když i to je poněkud nestandardní…
