…další květnový týden.
Po 12.5. Budík zvoní ve 4. Nechce se mi vstávat. Dnes jsem si šel lehnout v 1 ráno, protože jsem nemoh usnout. Ještě ve 3/4 na 5 sedím ve tmě na posteli a uvažuju o tom, že si trénink přesunu na večer. Fakt nechci trénovat! Najednou se ve mě něco vypruží a popadnu tepláky, tričko s dlouhým rukávem, běžecký ponožky a sporttestr, co jsem si připravil večer a jdu trénovat. Do práce prostě pojedu pozdějším vlakem. Venku je hezky a příjemně chladno, město se probouzí a já taky. Protažení a běžecká abeceda. GPS jsem dnes chytil rychle, ale pořád mi nechtěl naskočit tepák. Když už mi to bylo divný, tak si přejedu dlaní po prsou a zjistím, že jsem si sice vzal pás s elektrodama, ale nepřicvaknul do něj vysílač. Už se mi nechtělo vracet a budit ženu a malýho. Dnes jsem si naordinoval běhy do kopce. Podařilo se mi trasu v naší ulici prodloužit z 90-ti na 100 metrů tím, že dobíhám až k obrubníkům. Převýšení je 10 m. Nahoru běžím, dolů svižně pochoduju. 10 opakování. Při pátém výběhu zjišťuju, že se mi běží čím dál líp a musím se brzdit. Docela lituju, že nemám měřák tepovky. Vzdálenost: 2,06, čas: 20:32, průměrné tempo i s chůzí: 9:58. Perfektní trénink, nic mě nebolí. Asi si budu muset přidat trénikový dávky.
Út 13.5. Zvonění budíku ve 4 ráno prospím. Vstanu až v 1/2 7. Naštěstí mám dovolenou. Celý den si nemůžu vyšetřit potřebný čas na cvičení. Večer vykoupám prcka (to je moje „práce“) a vrážím ho Míše do náruče a běžím se převléknout do cvičebního. Je pozdě (9 večer), tak vynechávám posilování, dokonce i rozcvičku nebo protažení. Jenom 5-ti minutové rozehřátí svižnou chůzí. Dnes naposled 11 intervalů 90s/30s. Od zítra plánuju 12 opakování. Venku je docela teplo, ale hodně zataženo. Trápím se. Nálada je dobrá, ale nejde mi moc běhat. Těžký nohy, málo vzduchu, nepohodlí… Jakoby bylo všechno špatně. Při sedmém intervalu se konečně uvolňuju, všechno dosedlo kam mělo a mě se běží nádherně. A začalo pršet. Je mi to fuk, líbí se mi to. Tma, prázdná ulice, kapky v kalužích… Domů dobíhám za obrovského slejváku a běžím do sprchy. Jen ji spustím, tak venku přestane pršet. Směju se tomu jak idiot „Z deště pod sprchu.“ 2,37 km, 21:46, prům: 9:11, prům: 136bpm.
St 14.5. Dnes jsem šel běhat zase až večer kolem 8 hodiny. Ještě bylo světlo a příjemných 10 stupňů. Oproti plánu jsem si nepřidal interval navíc, ale prodloužil jsem běh. Moc jsem nebyl přesvědčený o tom, že to je dobrý nápad, ale za zkoušku nic nedáš, že jo? Takže aktuálně 120s běhu/30s chůze, to vše x 10. Před během jsem se krátce protáhnul a rozehřál chůzí. Poslední 2 tréninky to začínám flákat a posilování taky nedělám. To se musí změnit. Zkouším co tělo dá a jsem na hraně. Tak jenom pro dnešek. Běžím. Cítím, že jsem udělal dobře. V posledních trénincích bylo znát, že si tělo zvyklo a už necítilo moc velkou námahu i tepovka byla slabá. Dnes je vše jinak. Prům. bpm vystoupala na 143 a subjektivně se cítím hůř: ne špatně, ale nepohodlně a začínám vnímat co kde v těle pracuje. No sláva! Po doběhu sprcha a 2 PLZNĚ za odměnu. Život je krásnej!
15.5. VOLNO, 7 hodin v autě na služební cestě. Bolest kolen.
Pá 16.5. K cvičení jsem se dostal až vpodvečer, když jsem přišel z práce a postaral se o malýho. Zjišťuju, že se radši vykašlu na trénink i když mi žena říká, ať jdu cvičit. Zaprvý jí chci pomoct, když s ním je celej den a zadruhý už se na něj po celým dnu v práci těším. Z5 k tréninku: dnes po ukolébání mrněte jsme s Míšou naběhli do cvičárny a dali si společnou jógu. Sice jsem měl podle plánu běhat, ale chvíle strávená s ženou společným cvičením mi přijde lepší než běh sólo. Po józe jsem jí ještě ukázal pár posilovacích cviků co mám na střed těla s tím, že jí Adélka vzkazuje, že je má cvičit taky ;-o)) Po józe jsem se rozhodnul, že zařadím místo běhu HIIT, který jsem už 2 týdny nedělal a je dobrou alternativou k běhu. Standardně 30s vysokointenzivního pohybu a 60s odpočinek krát 15 intervalů. Dnes mi tepovka podezřele zůstávala dole. Buď je to vada testru nebo to má nějakou tělesnou příčinu… Uvidíme. Důležitá poznámka: už druhý den mě bolí kolena. Evidentně není dobrý nápad dávat 2 minuty běhu a 30 s přestávku. Vrátím se z5 k intervalům 90s/30s a přidám si na opakování, tj. 12×.
So 17.5. Ráno mě vzbudil prcek. Přebalování po nakrmení je můj džob, ale nedokážu vstát. Už cca 30 minut se snažím probudit a pohnout, ale tělo stávkuje. Chybí energie. Povinnost k prckovi mě donutí vstát. Dávám se dokupy a cítím, že konečně začíná proudit něco v žilách. Začínám se těšit. Zbavuju se mrněte, postarám se o domácí gaučový zvířata, aby měli pohodlí a jdu cvičit. Rozcvičení, protažení, abeceda. Něco je špatně. Nálada není dobrá. Tělo je jak z gumy. Nemám z toho dobrej pocit. Dochází mi, že od probuzení je to už 1 a 1/2 hodiny a mám prostě a jednoduše hlad. Taky mi dochází, že vždy když cvičím ráno, tak jedu na lačno. To budu muset změnit. Minimálně 1/2 banánu aby netížil, ale dal něco ke startu. Nesnídám, jdu běhat. Dnes intervaly 90 s běh/30 s chůze. Tempo 8:00/12:30. Průměrný tempo cca 9:00. Tepovka hned od začátku poměrně vysoko, ale pak už nerostla. Těžký nohy. Přesto že je venku po dešti a čerstvo, blbě se mi dýchá. Tempo optimální. Trápím se. Nebaví mě to. Lidi na ulici mě štvou. Trénink vydržím. Při předposledním intervalu mě konečně dohánějí endorfiny a končím s neutrálním pocitem a ve sprše už je mi dobře. Jsem rád, že jsem to doběhal a nakonec jsem skončil s dobrým pocitem.
P.S. Po celým dni, můžu zodpovědně prohlásit, že mě kolena nebolej, takže ubrat tréninkovou dávku a bolest rozhejbat se jeví jako poměrně účinný opatření.
Ne 18.5. Dnes jsem se rozhodnul udělat si volno. Návštěva trenérky zrušena, bo včera pěkně promokla a skončila nemocná. Mě se vrací bolest kolen! Řešení je pokračovat s citem s během a přidat posilování nohou. Odpočinkový den se vším všudy. Leháro, super jídlo a pití, blízkost rodiny. Moc hezký den i bez tréninku.
Můj tréninkový deník: http://www.bezvabeh.cz/…-jarin-jarin
