Ani vítěz mužů David Pelíšek /AK Olomouc/, který doběhl v čase 16:52 a na překonání rekordu mu chybělo 8 vteřin, tak ani Katka Doubková /AK Perná/, první žena v cíli, se časem 20:31 přes hranice stávajících rekordních časů tentokrát nepřehoupli. Katka by musela běžet o 7 vteřin rychleji.
Druhý mezi muži doběhl Petr Vymazal /SK Salix Grymov – 17:20/ a třetí Milan Adamec /MK Seitl Ostrava – 17:25/. Mezi ženami se po celou trasu držela na druhém místě až do cíle Marie Hynštová /AHA Vyškov – 21:41/ a třetí pak skončila Alexandra Hlavatá /Brno – 21:49/.
Poslední závod z Nemojského běžeckého léta, Nemojskou pětku, memoriál ing. Miloslava Gábra, opět organizovali AK Drnovice ve spolupráci s OÚ Nemojany a Luleč a Sokolem Nemojany za podpory řady sponzorů. I tento běh je zařazený do Velké ceny vytrvalců Olomouckého kraje a také do okresní soutěže Dlouhá míle.
Závod se koná již po šesté po několikaleté přestávce, neboť jeho počátek se datuje od konce 80 let minulého století a v loňském roce doznal radikální změny, když se z jeho původní trati přesunula do lesů na silnici, kde se konají i oba zdejší předchozí závody, sedmička i devítka.
Jen se na žádost veteránů posunul start o 1500 metrů výš, aby se vynechalo nejhorší stoupání a celý závod se tak stal mnohem lehčí a hlavně běhavější. Kouzlo lesního prostředí zůstalo stejné a podmínky v jakémkoliv počasí jsou v těchto místech v létě vždy přijatelné a běžecky skoro ideální ať je vedro nebo déšť.
ZMĚNA ALE PŘIŠLA, POČASÍ OPĚT PŘEKVAPILO
Ovšem tentokrát se příroda zachovala naprosto nevyzpytatelně. V noci přešla nad Drahanskou vrchovinou bouřka, obloha se pak ráno zatáhla a před závodem a potom i v jeho průběhu jemně pršelo, což při relativně vysoké teplotě a značné vlhkosti vzduchu nebyly zrovna ideální podmínky pro rychlý průběh závodu.
A to se také u dosažených časů většinou projevilo. Na překonání rekordů si tedy budeme muset počkat zřejmě do příštího roku.
Já se již od začátku cítil jako v prádelně, pršelo ze mě, že jsem vypadal jako zahradní rozprašovač a navíc se mi nějak nepodařilo rozběhnout. Asi se mi pořád drží v těle to promrznutí na Lysé hoře minulý týden.
Tak jsem jen sledoval, co se kolem mě děje a bylo toho opravdu k vidění dost. Muži se roztrhali již do otočky a jen Milan Adamec svým tradičním zrychlením se po obrátce dokázal posunout po zdolaném kopci v první půlce závodu víc dopředu.
V ženách Katka Doubková utekla již od startu, ale za ní se o další místa strhl nesmlouvavý boj.
Posuďte sami: Druhá Marie Hynštová – 21:41, třetí Alexandra Hlavatá – 21:49, čtvrtá Silvie Divišová – 21:52 a pátá Klára Halmo – 21:56. To byla tedy bitva jako ta u Slavkova, byl to nesmiřitelný a nesmlouvavý boj tak, jako to má v každém závodě být.
A JAKÉ BYLY POCITY NEJLEPŠÍCH ?
„Vítězství mě potěšilo,“ tvrdil David Pelíšek: „Dostanu zase větší chuť do tréninku. Měl jsem z toho obavy, protože jsme v tomto týdnu víc trénovali a cítil jsem se unavený. Závod ani nebyl v plánu, ale potřeboval jsem změnit tréninkový stereotyp a myslím, že jsem udělal dobře.“
Petr Vymazal zase jen skromně podotkl: „Já se spíš staral o to, jak to vypadá za mnou, a kontroloval jsem si druhé místo. David už měl nahoře slušný náskok, tak to ani nešlo ho nějak dohnat.“
„Já snad budu hledat závody jenom z kopce dolů,“ smál se Milan Adamec. „Nevím čím to je, ale po obrátkách na všech třech zdejších závodech jsem byl vzadu a nakonec jsem se pokaždé dostal na třetí místo.“
„No, to bude asi tím, že umí běhat z kopce a to je docela umění,“ dodávám já.
Katka Doubková byla nějaká přešlá: „Jsem po noční službě a navíc jsem se v závěru týdne necítila vůbec dobře. Spíš to vypadalo, že místo závodu skončím v posteli, ale nějak jsem se z toho dostala. Jenže výkon to asi přece jen poznamenalo.“
„Do kopce jsem se snažila co nejvíc utéct, protože přece jen můj běh směrem dolů není stále ještě ono,“ konstatovala Marie Hynštová. „A udělala jsem dobře. Jinak by to asi všechno dopadlo jinak,“ dodala vzápětí, když zjistila, jaký kousek za ní její soupeřky nakonec doběhly.
Letošní Nemojské běžecké léto tedy skončilo. Snad se všem líbilo, a proto doufám, že příští rok se povede opět tyto závody v podobném duchu uspořádat. Aspoň se o to budu zase snažit.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
