Víte, jak to chodí na velkých sportovních akcích. Vítěz proběhne cílem, nebo ukončí zápas a už balí kabelu a spěchá na letiště… Ne tak v Praze. Elitní keňští běžci, účastníci RunCzech běžecké ligy, naposledy sobotního Sportisimo1/2Maratonu Praha, našli v Česku druhý domov. A své běžecké přátele pozvali na ugali.
Ano, přímo před jejich očima jim uvařili svůj národní pokrm, kukuřičnou kaši ugali. Ten prazdroj všech skvělých běžeckých výkonů. Na oplátku pak ochutnali pravý domácí český guláš.
„Vítejte na naší párty, jen vstupte, račte,“ lákal to odpoledne všedního dne Peter Kirui, vítěz sobotního pražského závodu, v modré teplákové soupravě u vchodu do Running Mallu, běžeckého domu na Letné.
V patře v kuchyňce už se v zástěře oháněla Joyce Chepkirui, díky sobotnímu výkonu pátá nejrychlejší půlmaratonkyně světa. „Já mám na starosti brambory a rajčata,“ ukazovala u hrnce. „Vařím i doma, to je jasné,“ usmívala se žena, jíž tady přímo na trati doprovodil manžel a trenér v jedné osobě.
Mladí chlapci Nicholas Bor, Benson Motto a Million Feyssa, členové nového týmu RunCzech Racing, se ujali škrábání brambor a krájení listů špenátu. Z reproduktorů se linula africká hudba a celou místnost brzy zaplnila vůně chystaného pokrmu.
Jejich čeští hostitelé, členové organizačního týmu RunCzech připravili velký kotel guláše. A za chvíli se už dole ve Water baru mohlo servírovat. „Tohle je to nejlepší jídlo, jaké běžec může dostat. Samozřejmě ho umím sám připravit. Ale rád ochutnám i jiné věci,“ říkal Peter Kirui.
„U jídla se lidé nejsnáze sblíží. Máme to běžce z celého světa, které chceme inspirovat a zároveň se nechat inspirovat jimi,“ říkal Carlo Capalbo, tvůrce ideje Česka jako nejlepšího místa pro běhání (a pro běžce).
„Základ pro ugali koupíte i v českých supermarketech,“ vysvětloval Slavomír Michalík, marketinkový manažer RunCzech. „Naším cílem je upevnit vztahy v běžecké komunitě, zahraniční i české, jsme tady jako jedna rodina.“ A v ní se mluvilo česky, anglicky, svahilsky, italsky, litevsky, srbsky, makedonsky, slovensky, amharštinou nebo jazykem kalenji…
„Ugali chutná s gulášem skvěle, musím se zeptat, jak se vaří,“ zajímala se Joyce Chepkirui. „Já zase naučím lidi tady mluvit svahilsky. Moc se mi tady líbí, cítím se tu jako doma, chci tady trávit víc času a poznat hodně ze života v téhle zemi,“ chystá se Nicholas Bor.
Afričtí běžci, o něž se stará manažerská skupina International Athletics Consultancy, bydlí v sousední ulici v apartmánu. Mezi evropskými závody se tak nemusejí vracet domů do Keni, ale v klidu si týden nebo dva odpočinou v Praze. Proběhnout se s nimi ve Stromovce může každý obyčejný běžec.
Reportáž uvidíte v prvním dílu běžeckého magazínu Tempo na ČT Sport.
