V dubnu jsem se rozhodnul pověsit běžecký boty na hřebík! Já si prostě myslím, že člověk nemá běhat, dokud si na to nepřipraví svoje tělo.
Jedna věc jsou běžecký plány pro začátečníky, kde se radí první dva měsíce jenom střídat chůzi s rychlou chůzí nebo během. To je vpořádku. Ale ruku na srdce, kdo to vydrží nenechat se strhnout endorfinovo-hobíkovskou vlnou nadšení z pohybu a „běhu“ a nepokouší štěstěnu? Moc si nevěřím že vydržím neběžet a proto si běh, oproti původnímu plánu, radši naordinuju až od května. Myslím, že mi nic neuteče.
Po zevrubný analýze března, jsem si sestavil plán na duben. A třikrát ho v prvním týdnu změnil. Pořád se mi na něm něco nezdálo. Po březnový zkušenosti s přetrénováním, jsem si nejdřív moc ubral. Pak jsem zkoušel kombinovat indiánský běh s posilováním a kompenzačníma cvikama. Nakonec zvítězila varianta, kterou vám popíšu. Podrobnej plán mám sestavenej jenom do ½ dubna, kdy si dám stopku, ohlédnu se zpátky jak se to líbilo tělu, jestli je progres větší než případný škody a rozhodnu se jak dál v druhý půlce. Tajně doufám, že to tak bude fungovat a překlopím ho i do druhý půlky dubna.
Mým hlavním cílem (teda jeho měřitelným projevem, protože hlavní cíl je jinej, ale o tom jindy) je uběhnout v listopadu Velkou Kunratickou pod 20 minut. Formu si v září vyzkouším na silnici. Pokud uběhnu souvisle 10k Běchovice, tak myslím, že bych měl dát pod 20 i VK. Po tom, co se mi stalo v roce 2012 se už těch kopců nebojím a vím, že to doběhnu. Z tohohle cíle jasně vyplývá můj plán. Od ledna už mám odgaučováno. Něco jsem shodil, základní chodecká fyzička už u mě je, takže je nejvyšší čas začít pořádně trénovat.
Tím se vracím k plánu na duben. Nejdřív hodlám pořádně posílit klenbu chodidel a jejich úpony. Mám totiž na pravým chodidle lehce zborcenou klenbu a nevěřím na jednoduchý recepty typu: „Zajděte si k podologovi a kupte si vložky do bot.“ Nechci nosit celej život vložky v botách. Ne díky, to budu radši cvičit, abych nebyl odkázanej na berličku, díky který nebude mít noha motivaci zesílit. Taky mi ta pravá ťapka lehce vybočuje, což je zapříčiněný tím, že si ulevuje od platfusu, mrška jedna.
Dál bude nutný zpevnit střed těla. A taky zadek, bedra, záda a ramena. Tohle jsou prioritní věci. Samozřejmě, že je nutný posílit komplet celý tělo rovnoměrně, ale tohle je, podle mě, absolutní základ. Tyhle posilovací cviky budu kompenzovat jógou a nějakým strečinkem. Hezky střídat po dnech. A jeden den v týdnu volno, což mi vychází na čtvrtek. Tréninkový dávky jsou 40 minut denně. Posilovací cviky budu dělat 20 minut a dalších 20 minut pojedu intervaly typu leho-výskoky s činkama na aerobik. Intervaly budou cviky/odpočinek: 30s/60s. U intervalů počítám s posunutím tepovky k anaerobní hranici. V týhle zóně se prakticky nespalujou tuky, ale kouzlo přichází po tréninku, kdy se nastartuje jejich spalování. Sice málo, ale zato stabilně dalších 24 – 48 hodin po tréninku. V úhrnu to dává mnohem víc než běh 30 minut, 3× týdně při 60–70% maximální tepovky. Plán do 16. dubna je dole pod článkem.
Radikální změnu jídelníčku zatím nechystám, protože si myslím, že tělo stresuju už dost ostatníma změnama. Počkám, až si řekne samo. Jenom mu trochu pomůžu tím, že zmenším dávky jídel a zvýším jejich frekvenci. Neustálý přešlapování mezi 92 a 93 kilama, bez výhledu na další hubnutí, mi dává za pravdu, že to je nutný udělat. A vypustím pití mýho oblíbenýho piva. Jednak kvůli volume a druhak musím odlehčit ledvinám a spol., protože se mi bude odplavovat z těla víc tuku a škodlivin.
To je zatím asi tak všechno. Ještě chci poděkovat naší masérce, která je zároveň skvělou fyzioterapeutkou a trenérkou, že mi věnuje čas a vymejšlí mi cviky „namíru“ pro ten můj platfus a pro rozvoj kondičky. Díky Adélko.
