Z Keni do světa vede cesta přes Prahu. Nevěříte? Dva nadějní vytrvalci z Afriky se tudy vydali. V barvách RunCzech racing teamu poběží v sobotu poprvé Sportisimo 1/2Maraton Praha. A pak i další závody nejen v Evropě.
„Je to pro nás čest. A taky šance dostat se na lepší závody, když spolupracujeme s tak významným týmem,“ říká Nicholas Bor, 26letý chlapík z Rift Valley, kraje, rodícího nejlepší běžce planety.
Už loni tady běžel O2 Grand Prix Praha a poté Mattoni 1/2Maraton Ústí nad Labem. A českou zemi tak pomalu poznává. Kdežto jeho 24letý parťák Benson Motto je tady poprvé. A poprvé poběží i půlmaratonskou trať.
„Zatím toho o Česku moc nevím, ale těším se, jak ho postupně poznám. Taky chceme ukázat něco z naší země. V pondělí po závodě budeme společně v Running Mallu vařit naši keňskou kaši ugali. Doufám, že vám bude chutnat,“ usmívá se muž, jehož jméno v rodném jazyce kalenji znamená Oheň.
O legendě Emila Zátopka nikdy neslyšeli. Když poprvé uviděli fotografie a uslyšeli jeho příběh tří olympijských triumfů v Helsinkách, jen zkameněli v němém úžasu. A s úctou se vyfotili alespoň s jeho plakáty.
Bor už běžel půlmaraton za 1:02:10, touží se dostat hodinu a pak se vydat na maraton. Motto umí desítku za 29 minut a zatím se drží rychlejších distancí. „Bor má velké předpoklady dostat se na výbornou úroveň v maratonu do dvou let,“ míní Davor Savija, jeden z manažerů Zane Bransona. Vždyť už Bor trénuje s Abelem Kiruiem a Jonathanem Majem. A vede ho Renato Canova. To je jako kdyby kopal třeba v Chelsea.
Motto se teprve rozhlíží za hranicemi. „Já nikoho tak známého ve své tréninkové skupině nemám, takže to zbyde na mě, abych ji proslavil,“ směje se.
Oba vidí smysl české cesty i v příkladu Henryho Kiplagata, který si na závodech RunCzech běžecké ligy udělal jméno a dnes už si vybral jako sparingpartnera k sobě Geoffrey Mutai, jeden z nejlepších maratonců planety.
Běžeckou kariérou chtějí oba zároveň podpořit své rodiny. V jejich končinách pořídí za 500 dolarů, které vydělají v Evropě, jednu krávu. A ta zajistí obživu deseti lidem. Proto ani jeden z nich nedokončil střední školu, když se naskytla šance dostat se na zahraniční závody. Už od dětství do školy, jak je tam zvykem, běhali. Bor to měl čtyři kilometry a Motto tři. Jednu cestu, jistě, tedy tam a zpět stejnou vzdálenost.
Mezi závody plánují v Praze strávit maximálně dva týdny, aby si nenarušili tréninkový rytmus a adaptaci na domácí nadmořskou výšku. České členy RunCzech racing teamu by také rádi pozvali na keňskou náhorní plošinu na tréninkový kemp. „Třeba se tam jednou vydáme,“ uvažuje Jiří Homoláč, jeden z nejlepších českých vytrvalců.
