I jedna obyčejná kobliha může zaujmout. Na BB Facebooku jsme položili otázku z titulku: Každá kobliha, to je půl hodiny běhu navíc. Sníst ji je chyba nebo výhoda?
Dominika Šťastná:
„Někdy není na škodu poslechout tělo a dát si třeba tu koblihu, když si o ni říká. Nejdůležitější je cítit se spokojeně a přestat si neustále vyčítat každé deko. Žijeme jen jednou, tak nač si ten život pořád ztěžovat nějakými výčitkami? Pokud je člověk zvyklý něco pro své tělo udělat a dopřát mu pohyb, tak ho přeci žádná kobliha nemůže rozhodit.“
Lukáš Horáček:
„Dominiko, souhlasím, na druhou stranu je povrchní doma, v době kdy vás žena odmítne, protože nejste dost atraktivní či vysocí, se na to dbát musí. A obráceně, to samé prožívají některé ženy, kdy je muži přehlíží kvůli náznaku bříška. Mně je tato doba k pláči, asi proto, že jsem na špatné straně tohoto příkladu. Ale celkově, je něco špatně. Souhlasím ale s tebou, že žijeme jen jednou a člověk by si neměl vše odepírat. Na druhou stranu, kdyby to nedělal, tak za rok je z něj tlustý Američan. Takže asi bych řekl všeho s mírou.“
Dominika Šťastná:
„Tak to je jasné, že všeho s mírou. Taky nemluvím o tom, že budu poslouchat tělo, když si bude o koblihu říkat třikrát denně, 7 dní v týdnu. Ale to už by každému mělo být jasné, že asi není něco v pořádku – tedy hlavně jeho stravování. Neb, kdo se stravuje správně, nic takového nezažije, tělo nemá důvod. A máte pravdu, dnešní doba je neúprosná a lehce povrchní. Ale popravdě, ani bych nechtěla být s někým, kdo mě odmítne proto, že mám náznak bříška. Někdo takový za to dle mého nestojí. Taky nemám kdejakého topmodela doma (rozhodně teda není vysoký a nějakých těch pár kileček navíc má), ale přece ho kvůli tomu nevyměním, ne? A když uzná za vhodné, že by se sebou něco chtěl dělat, tak tu budu pro něj a pomůžu mu.“
Lukáš Kozlík:
„Tohle přepočítávání jídla a běhání je blbost, prostě se musíme cítit dobře a to je celý.“
Viktor Šafář:
„Záleží, jaký jsou tvý momentální cíle. Pokud hubnout, tak je tohle velmi přesvědčivý argument. Ale jinak souhlas.“
Adéla Chrzaszczová:
„Tohle fakt nejím, dám přednost masu.“
Ondřej Šmídl:
„Když postavíte 10 lidí, co se cpou jen koblihama a nesportují vedle sebe a dáte jim otázku, zda si půjdou zaběhat? Kolik si myslíte,že jich půjde? A když postavíte vedle sebe 10 běžců a zeptáte se jich, kolik si z nich dá koblihu? Neběžci 1 maximálně a běžci si dají všichni, alespoň si to tak myslím a většina mých kamarádů sportovců to neřeší.“
Monika Pišteková:
„Sežeru je všechny a nemám s tím problém.“ :-)
Lukáš Horáček:
„Kruci tuhle jsem měl dvě, tak to jsem v háji.“ :-)
Zdendulka Pacltová Stiborová:
„Sníst ji, je hlavně lahoda.“
Josef Dintar:
„Přesně, nekoukám na jídlo jako na rovnici, užívám si.“
Juraj Terek:
„Výhoda.“
Ivan Procházka:
„No, rozhodně si ji dám spíš po doběhu než před.“
Martina Bumbová:
„Taková kobliha před během, to aby pak stihl člověk doběhnout.“ :-)
