„To není možné,“ říkáte si a jen kroutíte hlavou nad údaji o právě absolvovaném tréninku? Myslíte si, že jste sotva pletli nohama a tempo je skvělé? Nebo jste naopak měli pocit, jak rychle svištíte a přitom jste zvládli méně kilometrů než jindy?
Současná moderní doba ale nabízí nepřeberné množství variant, jak změřit trať a již mnoho let tedy není nutné studovat papírové mapy. Možností, jak si změřit trať je mnoho a je na každém z nás, jaký způsob je mu nejbližší.
Stará škola: mapa a provázek
Řešení ze „staré školy“ je vzít papírovou mapu a provázek. Pokud je mapa dostatečně podrobná, turistické mapy takové obvykle bývají, stačí přikládat provázek pečlivě na cestu, po které člověk běžel. Chce to si pamatovat, kudy vedla trať, ale to je snad jediná složitost. Po změření se provázek narovná, změří a výsledná hodnota se naťuká do kalkulačky. Vynásobí se měřítkem mapy a máme uběhnutou vzdálenost. Jen pozor na převod jednotek, to astronomické číslo, které kalkulačka ukáže, bude asi v centimetrech.
Osvědčeným (a také trochu „retro“) řešením je projet si trať na kole, případně autem. Pro přibližnou představu skvělé řešení, ale na metr spoléhat se na to nelze. Při měření na bicyklu záleží na spoustě okolností, jako je vzorek, správné nahuštění pneumatiky a mnoho dalších faktorů. A pak se člověk jen diví, že i když má v cyklocomputeru koeficient přesně podle návodu, liší se vzdálenost naměřená na kole od skutečnosti až o stovky metrů na desítce.
Footpody, online mapy a GPS
Moderní doba však nabízí i moderní řešení. Jedním z nich je nožní snímač, tzv. footpod. Ten se připevní do tkaniček bot, běžec o něm v podstatě ani neví a díky předchozímu zkalibrování na atletickém oválu dává poměrně jasnou představu o uběhnuté vzdálenosti i o tempu. Má to však jeden háček – když se kalibrování provádí ve svižném tempu, nebude vzdálenost při klusu úplně odpovídat.
Ani nemluvě o tom, že při dlouhých bězích se délka kroku vinou únavy mění a to pak s měřenou vzdáleností udělá úplné divy. Kdo ale běhá s footpodem pravidelně, zvykne si na určitou nepřesnost měření, pak s ní automaticky počítá a ve skutečnosti přitom běhá tak, jak chce nebo jak má přikázáno od tréninkového deníku.
Není přitom ani potřeba vázat cokoliv do tkaniček, boty Nike mají v podrážce speciální místo pro čip Nike plus, který pak měří vzdálenost (s jinými značkami bot je řešením zakoupit si speciální pytlíček do tkaniček) a podobnou hi-tech záležitost má také adidas (miCoach).
Nejde přitom jen o přesnost, třeba Martina Steklá si myslí o aplikaci Nike plus, že je nepřesná a nespolehlivá, ale má pěknou grafiku a motivuje běžce, proto ji používá. Mimo to má ještě Garmin 610 HR premium, který má prý minimální odchylky a super výdrž. Naopak Michaela E. Mácalová ale říká, že iPod s Nike + je docela přesný. Hodně totiž záleží, kde se běhá.
Podobně je to s GPS. Tuto možnost má stále více hodinek a zdá se, že je to stoprocentně přesné. Ale není. Tento snímač neměří vzdálenost kontinuálně, ale po určitých bodech a tak zejména ostré začátky nebo velká převýšení značně zkreslují výsledek. „Když je trasa, kterou člověk běží, hodně klikatá, nebo je v hustém lese, tak bývá nejlepší krokoměr, protože GPS občas vypadne a zaokrouhluje zatáčky… Když je to někde, kde je v pohodě signál, tak je o chlup plepší GPS,“ dělí se o své zkušenosti Martin Gorn.
Problém přitom nemusí být jen stromy, ale i vysoké budovy nebo tunely. Tam GPS jaksi nemá signál. Třeba Karolína Jeníková by mohla vyprávět, jak se jí při květnovém pražském maratonu v Těšnovském tunelu vinou ztráty signálu přerušilo měření nejen vzdálenosti, ale i času a ona pak o pár vteřin nepokořila vytoužený čas. Vše zjistila až doma nad výsledkovou listinou…
Zřejmě nejpřesnější, ač trochu pracnou, metodou je vše si poctivě „odklikat“ – online mapy na internetu už umí hodně, vinou konkurence se také snaží být co možná nejdokonalejší a kdo si zde přesně změří trať, bude vědět. Je to ale řešení zejména pro běžce, kteří využívají pro trénink cesty. Ti, kteří běhají v terénu, budou v mapě jen tápat. Samozřejmě nepřesnějším řešení je měřicí kolečko, ale s tím asi hned tak někoho neuvidíte. To znamená, že nemáte od koho si ho půjčit, ale aspoň nebudete vzbuzovat zbytečnou pozornost svého okolí…
Buďte smart se smartphony
Trendem posledních let je pak používat smartphone. Do těchto mobilů se dá stáhnout nespočet aplikací a mnoho z nich je zaměřené právě pro běh (Endomondo, Sports Tracker, Runtastic, Run keeper nebo produkty různých firem angažujících se ve sportovním světě). Umí měřit vzdálenost, rychlost, čas, klidně i oznamují časy po každém kilometru a jsou i prostředkem pro soutěžení běžců ze všech koutů světa. Akorát je potřeba vzít si na běh s sebou mobilní telefon. Ti, kteří ho berou už léta, v tom nevidí problém, ale někteří běžci mají problém, kam ho umístit, aby nepřekážel.
I nejmenší smartphony pak váží kolem 100 gramů a to už při běhu „otravuje“ trochu více než klíče. Ale zase méně než láhev s pitím. S kapsičkou na ruku, v cyklistickém dresu nebo s mobilem připevněným u pasu se ale dá toto dilema celkem snadno vyřešit. A podle ohlasů na facebooku BezvaBĚH pro bezva lidi to skutečně není nepřekonatelná překážka – s mobilem běhá většina našich čtenářů.
Například Patrik Guřan je ale nespokojen s nepřesností GPS v mobilu (aplikace Endomondo), obzvláště když porovná se stejnou technologií v hodinkách. Markéta Hrnčálová si také všimla, že na kole se výrazně rozcházejí údaje cyklocomputeru a mobilní aplikace Runtastic. Není to ale pravidlo. „Některé běhací appky na mobilu jsou hodně nepřesné, chyba na 10km třeba 2km, třeba vyzkoušet,“ radí Bořivoj Roblík. Robert Koutský pak má RunKeeper a ten je prý při dešti dost zmatený – místo šesti km naměřil jen čtyři.
Dost běžců si občas trasu naměřenou „v praxi“ ještě zkontroluje naklikáním na mapě. A někdo to prostě neřeší. „Vzhledem k tomu,že už běhám přes 25let,tak mám odhad čas/tempo a vypočítám vzdálenost,“ říká Jana Kadlecová a dodává: „Je to dost nepřesné, ale běhám podle pocitu a pro radost. Rekordy už lámat nebudu a z uběhnutých km a závodů se chci těšit.“
A čím si měříte svou trať vy? Napište nám do komentářů pod článkem.
