Letošní zimu se teploty drží nad nulou, ale není to úplně jako v létě. To nutí běžce pořádně se před tréninkem přiobléci, ne však všechny. Třeba Zdeněk Pácha běhá i v mrazech do půli těla…
Kdy jste začal s otužováním? Bylo to od dětství nebo až v pozdějším věku?
„V dětství nikoliv. Otec se mě totiž snažil otužovat při koupání sprchováním studenou vodou, ale to mi nebylo, jak jistěže pochopíte, moc po srsti, tak mi to nepřirostlo. Začal jsem s tím až před sedmi lety, tedy v mých 38 letech, to když jsem si na jízdu do práce koupil skútr. Denně 25 km tam a 25 km zpět, a to i v zimě, se mi zejména první tři roky, nežli jsem si na to koupil pořádný mundůr, velmi šiklo.“
Jak se obvykle oblékáte před během v létě a zejména v zimě?
„No, možná to bude připadat mnohým zvláštní, ale v létě jsem při běhu oblečen spíše více nežli v zimě. Vysvětlení mám jednoduché: v létě jsem přioblečen vesměs kvůli přehřívání se od slunce, zatímco v zimě by mi to oblečení překáželo v otužování; v létě se totiž otužovat nedá a není třeba.“ (smích)
A jaké oblečení volíte, když ostatní radši zůstávají doma, řekněme při mínus deseti stupních?
„Pokud by to šlo, tak nejraději bych někdy nevolil žádné, to když je fakt mrazivá zima s pořádným větrem. Ale jelikož nejsem exhibicionista a jsem chlap se vším, co k němu patří, pak mám vždy alespoň trenýrky (však si teplo najdou a on se scvrkne, jakmile ucítí zimu) a rukavice, dále ponožky a čelenku proti stékání potu. Hlavně ale z důvodu od mých 30 let jistých drásot v čéškách ´hřejivé´nákolenky z angoráka. Bez nich se již vesměs neobejdu ani v létě.“
Máte mezi svým běžeckým oblečením vůbec nějaké s dlouhými rukávy a nohavicemi?
„Samo (to z doby dávno minulé), ale již je nepoužívám. Místo nich již skoro rok za účelem regenerace používám kompresní návleky na stehna a lýtka. I v létě. A fungují.“
Používáte hřejivou masážní emulzi nebo to není potřeba?
„Slyšel jsem, že něco takového existuje, ale doposud jsem neměl tu čest to potřebovat ani vyzkoušet, a doufám, že ani potřebovat nebudu, takže nepoužívám.“
Mediálně vděčné je koupání se v ledové řece – to také praktikujete?
„Abych pravdu řekl, tak i když jsem se koupal už i při – 15°C, samozřejmě tedy mluvím o teplotě vzduchu (smích), dále např. v zamrzlém plese u Terryho chaty a tak podobně, tak mi to koupání v ledové vodě pod kůži moc nejde. Není to ale kvůli tomu, že by mi to bylo nepříjemné, ale, a to nevím, čím to je, je to tou bolestí šlapek z toho; a také kvůli oněm drásotám v čéškách (prochlazení jim totiž nepřeje). Pokud by ale někdo věděl, jak od té bolesti chodidel, budu mu za to moc vděčný.“
Říká se, že otužilci jsou odolnější proti virózám. Můžete to potvrdit?
„Samo že mohu a také potvrzuji. Vždyť kvůli tomu to i dělám, sic tak slavné to se mnou už není. Předtím, zima, ne zima, jsem měl problémy s častým nachlazením. Byl jsem tak 14 dní zdravý, 14 dní nemocný, a tak pořád dokola, a lékaři mi od tohoto nepomohli. Dnes, když náhodou ucítím, že na mě ´něco´ leze, si jen tak nalehko oblečen vyběhnu např. tu Lysou anebo Smrk a v půli kopce se už cítím zase zdráv.
Dříve mi stačilo, aby mě v létě jen ofouklo, a měl jsem vystaráno. Dnes můžu doběhnut celý uřícený, poté být, samozřejmě na to holé tělo, bičován mrazivým větrem, jít pak v tom marastu klidně přes hodinu dolů, a nic. Nemocem jsem byl naposled před 3 či 4 lety, a to ještě v létě; bylo to však z přetrénování na tzv. šerpovské závody.“
Letošní zima byla celkem mírná, až na pár extrémních dní. To jste si asi užíval, že?
"Ano, mohu uvést mou byť jen cca dvě a půl hodiny dlouhou „účast“ v sobotním závodě LH24. V něm, před kterým jsem si však ještě stačil zajet do Pece pod Sněžkou a v tzv. šerpovském závodě (přes Růžohorky) na Sněžku vynést 36 kg zátěž a vrátit se zpět, jsem šel s kámošem Milanem Marhanem z Prahy kolem půlnoci jeho šesté kolo závodu. To kolečko jsem absolvoval, jak jinak než jen v těch kompresních návlecích, a tedy (kvůli tmě) jen s čelovkou (bez čehokoliv dalšího) na hlavě a s rukavicemi na rukou od půl pasu nahoru jinak prostý všeho.
Teplota vzduchu na vrcholu se přitom pohybovala kolem 20 °C pod nulou a vál docela svěží vítr, načež pořadatelé kvůli tomuto mrazivému počasí a vyhlášení stavu nouze měli již v té době ošetřeno několik desítek omrzlin a pokračovat v závodě zakázali více jak padesátce závodníků (celkem pak asi stovce). No a já to měl, ostatně jako vždy a obvykle, bez jakýchkoliv následků."
Máte v okolí někoho, kdo by běhal podobně nalehko? Nebo znáte vůbec někoho podobně otužilého?
„Mám, a znám. Právě letos při Lysacupu jsem konečně osobně poznal podobně zaměřeného člověka, byť o výslovného běžce nejde. Je jím Honza Čupa z Metylovic u Frýdlantu nad Ostravicí. Po dvě zimy již chodí na Lysou, a to už i několikrát denně. Oblečen přitom, jak jinak než jen do půl těla, mráz, ne mráz, vítr, ne vítra a je rovněž také zdráv. Velice ho v tom obdivuji. Je mu totiž 61 let. Kdo ví, jak v tolika letech na tom budu já.“
A jak se na vaší otužilost dívá rodina, známí a okolí? Obdivují to nebo spíš nechápou?
„Rodina si už zvykla, se známými to je horší. Pořád jsou totiž mezi nimi tací, co mě stále považují za jistého adepta psychiny v Opavě. Zkrátka už jsem si zvykl na to, že za jakoukoliv mimořádnost se jistá daň prostě platit musí.
Ostatně i má žena, co se mnou s mým překvapením letos začala vedle tzv. šerpovských závodů ´chodit´ mj. i na ten Lysacup, mi jasně řekla, že mě v něm svou účastí sice podpoří, ale jen když s ní potom dolů půjdu jako každý normální člověk, tj. oblečený (prý se za mě stydí). Ze startu přitom, tažena občas i naší Labradorkou, vyráží tak hodinu a půl před výstřelem, a častokrát ani přesto nestihne být na vrcholu dříve než já. Být ji ale ´občas´ poslušný se ´někdy´ hodí… (smích) Takže dnes zkrátka nahoru běžím s trikem v trenýrkách, a dolů v trenýrkách s trikem." (smích)
