Tak jak jsem minule slíbil, po pár týdnech lenošení jsem opět zahájil přípravu na další sezónu. Dobrých 10 let jsem tento svůj model opakoval s drobnými odchylkami, a to tak, že jsem prosinec měl jako takový rozbíhací měsíc se spíše hrubou přípravou. Jednak jsem se nesnažil běhat žádné úseky, což v nezávodním období je celkem zbytečné.

Hlavním cílem bylo sbírání síly v kopcích a těžkém terénu. Trénink byl prolnutý lehčími fartleky, aby přece jen nebylo to běhání nudné a ubíjející. Vše taky s ohledem na rozmary počasí.

Před 24 lety zrovna byl mráz a v deníku mám denně jako podklad náledí. A právě tyto aspekty je třeba ve své přípravě zohlednit. Na kluzkém terénu si člověk koleduje o zranění a vím, že když jsem měl nějaké problémy se zdravím, tak to bylo většinou zapříčiněno právě sněhem, břečkou nebo ledem.

Takže jednoznačně doporučení, v zimě přizpůsobte kvalitu, rychlost a intenzitu tréninku stavu a povaze vozovky.

V tomto týdnu jsem naběhal 150 km.

Když pročítám svůj starý běžecký deník, jsem sám mnohdy překvapený nad některými skutečnostmi. Například se dozvídám, že mě skoro denně během tréninku i po něm bolely nohy, a to na různých místech.

Přesto jsem během deseti let své hlavní běžecké éry žádné vážnější problémy s nohama neměl. Snad jednou jsem měl potíže s kolenem, do kterého mi píchli pět ampulí nějakého maziva, ale to je všechno. Ostatní bolesti jsem rozchodil, rozběhal rozmasíroval.

Je fakt, že jsem se 3–4 x týdně masíroval zelenou léčivou Emspomou, která nám vždycky provoněla celý byt. Profesionální masáže jsem absolvoval dvě za celý život.

Za ta kvanta tvrdých kilometrů absolvovaných ve zdraví vděčím především Oldovi Jurákovi a jeho propracovanému systému strečingových cviků, které jsem poctivě, denně dodržoval. I teď, když už závodně neběhám, tak bych asi nedokázal usnout, kdybych aspoň 10 minut nepověnoval uvolňovacím cvikům. Zamyslet nad tím by se měli určitě všichni z vás, kteří tuto nedílnou součást běžcova života podceňujete.

V tomto mrazivém týdnu jsem naběhal ve dvou fázích 168 km.

Kdo se cítíte v současném období unavení, bez šťávy a chuti běhat, nezoufejte. I já jsem se občas takhle cítil. Pořád tma, mlhy, mokro pod nohama, období vskutku na první pohled depresivní. Bohužel, i za těchto podmínek je třeba se povznést nad nástrahy přírody v podobě zimní krátkodennosti a makat co to dá.

Je to paradox, ale právě v tomto období, kdy máte na běhání nejméně času je zapotřebí naběhat nejvíce kilometrů, neboť z hlediska objemového běhání jsou důležité měsíce prosinec, leden, únor. Nejen proto, že nebývají závody, ale především proto, že v tomto období jsou teploty pod nulou a běhání v mrazu prakticky simuluje vysokohorské podmínky. Je řidší vzduch, takže i když jste v nížině, tělo se chová, jakoby bylo v Tatrách.

Proto, kdo chce mít na jaře výkony, musí přes zimu naběhat objem, klidně ve volných tempech, ale prostě běhat hodně a dlouho. Vím, že když jsem udělal dobrou zimu, cítil jsem se po celou další sezónu nabitý energií a míval jsem poměrně stabilní formu.

V tomto týdnu jsem naběhal 171 km.

Předvánoční týdny jsem míval většinou rád, protože bývala všude taková pohodová atmosféra a když se člověk cítí v pohodě, pak to běhání jde jaksi samo a ani kvalita tolik nebolí.

Navíc všude kolem bylo takové revoluční hemžení, pořád se něco dělo, většina lidí začala říkat nahlas, co si myslí, další velká většina začala převlékat kabáty, ale po sportovní stránce jakoby se nedělo celkem nic. Ani jsme ještě netušili, že už za pár týdnů si budeme vyřizovat pasy a cestovat na závody k těm prohnilým kapitalistům.

Jelikož mě pak v dalším týdnu čekaly dva závody, tak jsem tentokrát zařadil i nějakou kvalitu, ať se nažhavím. Když má člověk naběhaný objem a je uvolněný, tak ten přechod do kvality ani nevnímá.

Ono už si tělo po měsíci objemového běhání o tu kvalitu samo říká. Tentokrát jsem s ohledem na podmínky zvolil svou oblíbenější metodu minutových úseků.

V tomto týdnu jsem naběhal 165 km.

To byl jeden z pěkných i úspěšných týdnů roku 1989, i když byl týdnem posledním. Běžel jsem dva tehdy klasické závody. Štěpánský běh Porubou, tehdy ještě na původní trati se startem i cílem na učilišti VOKD, tenkrát to byla opravdu víc než poctivá patnáctka. Druhým závodem byl Silvestrovský běh v Kysuckém Novém Městě, což byl velice populární závod na 20 km.

Ani nevím, jestli se ještě běhá. V Porubě jsem doběhl druhý za Karlem Davidem, když ten mi utekl tak 3 km před cílem. Na Silvestrovském běhu jsem byl třetí, když opět vyhrál Karel David, před nějakým Polákem.

Vzpomínám si, že byl tenkrát strašný mráz, možná tak –20 stupňů, ale asi jsem měl formu, protože jsem zaběhl svůj druhý nejlepší výkon na 20 km a přitom jsem měl naběhaný spíše jen objem, bez nějaké rychlosti. Aby se v tom čert vyznal. Někdy musíte běhat hodně, někdy rychle, jindy zas obojí. Jak už jsem napsal, je to prostě takový guláš.

V tomto týdnu jsem naběhal 166 km.