Větu, že nic se nemá přehánět a jíst se má všechno, už jsem slyšela opravdu hodněkrát. A nejvíce na obhajobu běžného, hlavně českého způsobu stravování. A já mohu jen podotknut, že s ní naprosto souhlasím. Jíst se má všechno, ale tím myslím opravdu všechno, co nám příroda nabízí.
Co jí běžná česká rodina
Když se zamyslím nad tím, co se jí v běžné české rodině, vychází mi z toho docela fádní monodieta složená převážně z pečené vymílané (bílé) pšeničné mouky (chleba, rohlíky, koláče…), mléčných výrobků (jogurty, máslo, tvarohy, mléko, sýry, pribiňáčky apod.), masa a uzenin, tuku, vajec, dále z brambor, cukru (sladkosti, sušenky, zákusky…), kávy a alkoholu.
Možná se bráníte, že jíte pestře a každý den máte jiné jídlo. Ano, pohledově a chuťově máte, jen se skládá stále ze stejných surovin, které našemu zdraví zrovna neprospívají. Jednou snídáte koláč (pšeničná bílá mouka, cukr, tuk, vejce), k obědu jíte kuřecí na paprice s knedlíkem (maso, smetana = mléčný výrobek, bílá pšeničná mouka a vejce ve formě knedlíků) a k večeři rohlík s lučinou a se šunkou (bílá pšeničná mouka, lučina = mléčný výrobek, uzenina). Druhý den snídáte chléb se sýrem (bílá pšeničná mouka, máslo, sýr = mléčný výrobek), k obědu pečený králík s bramborem (maso, brambory) a k večeři zapečené šunkofleky (těstoviny=bílá pšeničná mouka, uzenina, vejce, sýr). A takhle stále dokola. Jídlo se liší jen chutí a různým složením stále stejných surovin.
Ti, co se snaží poslouchat rady výživových odborníků, obvykle přidají celozrnné pečivo, které si tento název ani nezaslouží, protože se jedná stále o tutéž bílou vymílanou pšeničnou mouku, která je jen obohacena přidáním otrub, někdy i semínek a obarvena karamelem. Když už přidají zeleninu, volí často ne právě vhodná rajčata, papriky anebo jedí velké mísy zeleninových salátů, které naše tělo nedokáže kvalitně strávit a zpracovat. Z ovoce nejčastěji to tropické.
Co koupíte v supermarketu
Když se rozhlédnu v supermarketu, nestačím se divit, kolik existuje druhů zboží. Co je druhů nápojů, sýrů, jogurtů, nebo třeba jen sušenek. Všude se táhnou regály přecpané různobarevnými obaly a člověk snadno podlehne dojmu, že trh je pestrý a rozmanitý. Opak je ale pravdou, stačí si přečíst složení výrobků a zjistíte, že se stále opakují stejné jednotlivé složky, jen v jiných poměrech. Pšeničná mouka, cukr, tuk, odtučněné mléko… a pár různých éček a konzervantů neznámých názvů. Rozmanitost je dána jen různým zpracováním a druhy obalů, ve kterých je v podstatě stále to samé.
Naše strava se poslední dobou opravdu stává devitalizovanou. Živiny, které nutně potřebujeme k regeneraci organismu v naprosté většině chybí a my žijeme v iluzi, že když si koupíme tu nejkvalitnější šunku a celozrnný chléb a přikousneme si k tomu rajče ze skleníku, děláme pro své zdraví dost.
Po letech, někdy až po desetiletích této mono diety se divíme, že jsme často nemocní, máme zvýšený tlak a cholesterol, trápí nás civilizační nemoci, umíráme předčasně na infarkty, rakoviny a jiné nemoci. Přitom naše zdraví je jen v našich rukou. To nejvíce, co můžeme ovlivnit a hned teď, je to, co běžně a každodenně jíme.
Jím to, na co mám chuť, tělo si řekne, co potřebuje
Toto platilo a platí doposud pouze tehdy, když člověk skutečně jí, co má a co potřebuje. Pak si organismus opravdu řekne. Ale v současné době, při běžném způsobu stravování tato teorie opravdu neplatí. Běžný člověk se s naprostou většinou zdravých a prospěšných potravin prakticky nesetká a tak se ve svém výběru pohybuje v extrémech, mezi sladkým a slaným, mezi uzeninou a zmrzlinou, nebo alkoholem.
Navíc potravinové společnosti se předhánějí v chuťových, převážně chemicky dosazených chutích u svých výrobků, vymýšlejí stále větší a silnější chuťové variace a často používají umělá a chemická dochucovadla. To vede k tomu, že chuťové pohárky jsou zanesené a na jemné chutě zdravých potravin už nereagují. Pak není divu, že nám zdravé potraviny nechutnají a nemáme pak ani šanci na ně přirozeně dostat chuť. Ale stačí vydržet pár dní, omezit solení a slazení, chuť se pročistí a člověk se nestačí divit, jaké pole nových jemných chutí se mu pak otevře.
S tímto mám vlastní bohatou zkušenost. Do zeleniny a obilovin jsem se z počátku musela nutit, hlavně do ranní kaše místo chleba s máslem. Stačilo mi 14 dní a bez kaše a ranní polévky už si nedokáži představit snídani. Chuť na chleba prostě zmizela.
Co tedy máme jíst abychom jedli opravdu všechno
Nejvíce by ve stravě měly být zastoupeny celozrnné obiloviny, jako je celozrnná rýže, kukuřice, žito, bezpluchý oves, pohanka, jáhly, amarant, kroupy… Obiloviny by měly tvořit minimálně půlku našeho jídelníčku, ale pozor, chleba, ani celozrnný, se mezi ně nepočítá, možná občas pravý z žitného kvásku. Obiloviny obsahují celou řadu zdraví prospěšných minerálů a vitamínů.
Dále je nutné jíst denně tepelně upravenou zeleninu, na jaře a v létě také trochu syrové. V zimě naopak přidat dušenou, pečenou a občas i smaženou. Zelenina je zázrak, obsahuje spousty minerálních látek, vitamínů, enzymů, zásobuje nás potřebnou vlákninou. A to nejdůležitější pro naše zdraví, je zásadotvorná a tudíž nenahraditelná pro udržení našeho vnitřního pH prostředí.
A třetí velmi důležitá složka naší stravy jsou luštěniny v nejrůznějších formách úpravy. Luštěniny nám přinášejí tolik potřebné bílkoviny, přesněji řečeno aminokyseliny, jako základní stavební kameny bílkovin. Luštěniny mohou být i různé výrobky ze sóji, jako je tofu, tempeh, natto.
Pravda je, že luštěniny neobsahují úplně všechny esenciální (tělo si je nedokáže samo vyrobit) aminokyseliny, ale ty ostatní se nacházejí v obilovinách. Proto je nezbytné, aby se na talíři alespoň jednou denně byly jak luštěniny, tak obiloviny. Tak vznikne kompletní bílkovina. Protože tělo si neumí esenciální kyseliny skladovat do zásoby, je nutné, abychom obě složky přijímali současně, na jednom talíři. Tepelně upravená zelenina je na kompletním talíři samozřejmostí.
A co ostatní potraviny? Maso, mléko, cukr, bílá mouka, alkohol, maso, uzeniny,brambory, tropické ovoce? Nejsou to spíše otraviny?
Tyto, denně a v nadbytku používané potraviny je v zájmu našeho zdraví co nejvíce omezit a nejlépe časem úplně vyloučit. Alespoň některé z nich. Postupně chystáme články o mýtech v našem stravování, zatím jsme stihly zpracovat jen článek o bramborách. Není nutné se vším přestat úplně a hned, ale rozhodně je nepovažovat za součást každodenního jídelníčku. Když maso, dejte si kvalitní 1× týdně třeba v neděli, tělo bude mít týden na to, aby se zbavilo všech škodlivin.
Nevydržíte bez sýra? Dejte si ho trochu občas se skleničkou kvalitního vína a vychutnejte si ho, ale hlavně ho nejezte denně. Uvidíte, že až u vás převládnou zdravé potraviny, časem vás chuť na tyto otraviny přejde, to vám garantuji.
Takže jíst všechno, znamená jíst také různé druhy obilovin, luštěnin, semínek a oříšků, sezónní zeleninu a ovoce. A když jíte takhle, sem tam kousek masa, sýru, nebo malé sladké mlsnutí vám ublíží jen minimálně.
