To je jistě špatně položená otázka. Tisíce manažerů a obchodníků denně profitují z byznysu, který je s profesionálním sportem spojený. Správný dotaz zní: Je vrcholový sport veřejně prospěšný?
Sportovní disciplíny vznikaly původně jako trénink na válku a zábava pro plebs. Později, když Coubertain vzkřísil Olympijské hry, pokusili se nadšení amatérští sportovci vtisknout sportu myšlenky jako je čest, fairplay a zdraví ve prospěch vlasti.
Od té doby profesionální sport zdegradoval, nebo popravdě řečeno, se spíš vrátil ke svým gladiátorským kořenům.
Neslouží zdraví, naopak dělá ze sportovců doživotní mrzáky, anebo je rovnou zabíjí.
O cti a poctivosti si nedělá iluze ani fotbalista třetí ligy – podplácí se, kde to jde, týmy „lékařů a vědců“ vyvíjí a aplikují výkonnější a nepoznatelnější drogy k vybičování sportovcova organismu.
Co je cílem veškerého snažení?
V prvé řadě obrovský byznys – reklama, sázky, televizní přenosy a další.
Sami sportovci pracují také za peníze – otázka je, zda je to dost v poměru ke ztrátám na jejich zdraví.
Nesmíme zapomenout, že vrcholový sport slouží k propagaci země. I proto byl a je vždy v oblibě diktátorských režimů. Nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz si Olympijské hry jistě nemohly vynachválit. Sportovní hry skvěle posloužily propagandě nacismu i komunismu a vítězství stranických „borců“ ukázalo převahu diktatur nad liberálními demokraciemi.
Pokud jde o demokracie, i tam si dokáží mnozí občané svůj díl ukousnout. Politici, úředníci a podnikatelé tu profitují z veřejných zakázek spojených s konáním monstrózních akcí. Platí daňoví poplatníci.
V ČR je klima vůbec pozoruhodně nakloněné sportu. Jak víme parlament se sice neshodne na tom, jak financovat důchody a zdravotnictví, ale není problém odhlasovat miliony na šatny fotbalistů v Dolní Lhotě nebo do aquaparku na kopci bez vody.
Sport samozřejmě baví miliony diváků. Sledování sportu v televizi zabíjí čas, nepředává ovšem žádnou informační hodnotu, hodnou slova hodnota. Zdravotní přínos sezení u zbytečných pořadů je dnes už jasný i dětem v základní škole.
Sledování sportu na tribunách sportovišť přináší adrenalin alespoň na čerstvém vzduchu. S tím, že velká část diváků vzduch filtruje přes cigarety a zavlažuje alkoholem. Malá, ale velmi výrazná část diváků pak, u státem nejpodporovanějšího sportu, fotbalu, adrenalinu pravidelně podlehne a jde masakrovat jiné diváky. O jejich bezpečí se pak za peníze všech občanů stará policie. I to je poselství, které předává současný profesionální sport.
Je tu nějaké plus?
Snad jen v motivaci nevyvolených, hlavně dětí, sportovat alespoň pro zdraví.
Sečteno podtrženo – negativa plynoucí ze sportovního byznysu společnosti nic nenahrazuje.
Vrcholový sport velmi nefér parazituje na celé společnosti a tváří se, jako by byl přínosem. Je to zátěž velmi komerční, a proto by sport měl být doménou pouze soukromníků. Kdo si chce ničit pod vidinou zisku zdraví, ať tak dělá, ale za své. Kdo chce pořádat hry pro svůj výdělek, ať tak svobodně činí, ale za své.
Jistě jsou sporty, které neničí zdraví, ani nevyžadují milionové dotace, třeba šachy nebo sumo. Tyhle sporty ovšem už léta žijí jen za svoje.
Názory autora nemusí být totožné s názory redakce.
