Ještě loni stihl zorganizovat celý závod, vyfotit běžce na startovní lajně, pak se mezi ně zařadit, vyhrát a vzápětí rozdávat ceny… Příští sobotu Miloš Smrčka domácí Lesní běh v Říčanech nepoběží. Legendární 59letý veterán a šéf zdejšího Běžeckého klubu teď bojuje víc se zdravotními neduhy než se soupeři. Přesto neztrácí elán.
Na co se můžeme těšit na letošním Lesním běhu?
Jsme součástí Salomon Trail Running Cupu, tím pádem očekáváme víc lidí a vyšší kvalitu špičky. Budou stánky, větší šrumec, chystáme se jako na pouť. Dětské kategorie do sedmi let jsme rozdělili na dvě, do pěti a šest a sedm. Bude taky tombola, máme zajímavé ceny, dostali jsme třeba poukázky do nového bazénu v Říčanech. Pořád platí, že finanční odměny dáváme stejné všem dospělým kategoriím včetně veteránů 100 Kč, 200 Kč, 300 Kč, absolutní vítěz dostane stovku navíc.
Trať zůstává i ve 32. ročníku stálá tradiční, asi pětapůlkilometrový okruh se nemění, že?
Ano, zůstává. Zpočátku se běhalo jinudy, to si ještě nepamatuju. Před pár lety si Slávka Pokorná zlomila ruku v prudkém seběhu a navíc tam dělali ohradu. Tím jsme zrušili jeden pytlík a trať máme o tři sta metrů. Traťový rekord Honzy Havlíčka ale platí ještě z té delší trati. Všechny okruhy včetně žákovských jsme projeli s videem a jsou ke shlédnutí na našem webu (http://www.ricany.cz/…lb/trate.htm).
To je přímo tvůj domácí výběh?
Já běhám spíš nahoře na Struhařov a Mnichovice, tohle je trochu bokem. To je pro mě malý na ty moje dvacítky.
Stíháš pořadatelské povinnosti lépe, když sám teď tolik netrénuješ?
Ráno jsem sháněl zrovna perníky pro děti… Máme termín o týden dřív než obvykle, začali jsme s přípravami už o prázdninách. Tolik času navíc zase není, ale snažíme se.
Loni jsi hudral a trpěl, ale závody pořád běhal. Co tě dokázalo zastavit?
Já si už několik let si stěžuju na záda. V roce 2010 jsem zjistil lehce vyhřezlou plotýnku. Bolí z toho levá noha, až mě dole brní prsty. Odběhl jsem ještě v březnu pár závodů, ale jednou jsem se ráno vzbudil a bolelo mě taky koleno. Myslel jsem si: To přejde, ale měsíc se to drželo úplně pořád stejně. Dostal jsem se na magnetickou rezonanci a tam mi řekli, že je problém s meniskem.
Kdy jsi podstoupil operaci?
V červnu v Říčanech, dělal mi ji doktor Tomaides z Motola. Současně pořád cvičím s plotýnkami, dostal jsem se až na kliniku k Pavlu Kolářovi, tedy ne přímo k němu. Zjistili mi, jak jsem strašně křivej. Byl jsem dva týdny v červenci dokonce v nemocnici, ale nic moc zlepšení. Teď v pondělí jsem dostal prt – speciální uvolňovací injekci do nervu. Bolí to, ale začal jsem klusat, přes pět minut na kilák…
Koleno už nebolí?
Meniskus není ideální, ale postupně se zlepšuje. To překonám. V nemocnici se mě doktorky ptají, jak mě to bolí, ať řeknu místo na stupnici od jedničky do desítky. Ale kde je pětka? My máme práh bolesti jinde.
Jak to zvládáš v hlavě, tuhle běžeckou nečinnost?
Přijde mi pozvánka na nějaký pěkný běh a uroním slzu. Říkám si, že v mém věku bych se už neměl rozčilovat. Ale hlava mi to nebere. Na kole můžu, na biku i na silnici. V neděli jsem spadnul, a jsem pěkně odřenej… Kunratice už nějak odklušu. Ale žádná sláva to nebude.
Mají z tebe v práci radost, že jim teď pořád neutíkáš?
Na práci můj stav vliv nemá. Dělám technika, instalujeme zařízení pro grafická studia, tiskárny a servisy. Nebo vlastně jo: nesmím tahat těžký věci. Takže tady pokyny doktorů plním.
--
Miloš Smrčka, 59 let, běžec a předseda BK Říčany.
Mnohonásobný vítěz Českého běžeckého poháru i českého poháru v zimním triatlonu, mistr světa a Evropy v běhu do vrchu
Ještě letos běžel 10 km v Českém Brodě za 35:16, loni půlmaraton v Nasavrkách za 1:15:40
Osobní rekordy: 10 km 33:26, půlmaraton 1:11:19, maraton 2:27,56.
Autorem rozhovoru je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
