Slavili spolu, běhají spolu, základnu mají v hlavním městě běžeckého světa Eldoretu v Rift Valley. Týden spolu teď bydlí v pražském bytě. A spolu přijedou jako hlavní favorité na nedělní Mattoni 1/2Maraton do Ústí nad Labem. Oba keňští běžci Daniel Kipchumba Chebii a Josephine Chepkoech si také zamilovali Česko.
„Dokázal bych tu klidně žít i delší dobu,“ říká starší, 28letý Chebii. „Já taky, moc se mi tady líbí,“ přitakala o čtyři roky mladší Chepkoech, oba v osobních rekordech vítězové 02 Grand Prix Praha na 10 km.
Chebii už zaujal loni při premiéře Mattoni 1/2Maratonu v Českých Budějovicích, kde zvítězil v nečekaně výborném čase 59:49, který zůstal dvacátým nejrychlejším v roce 2012 a zapsal tak jeho i dějiště běhu do světových tabulek a map.
Dvě velké výhry, dva rekordní časy – jen shoda okolností, nebo skutečně dokonale pasující podmínky? „Ale ano, české tratě mi sedí. Počasí, profily, jsou úžasné rychlé,“ vykládá. I přesto, že na dalších půlmaratónech v Olomouci, nebo na jaře v Praze se mu už tolik nedařilo a doběhl sedmý, resp. osmý.
Oba si vybírají svůj závodní program po debatách s manažery. „Nejde jen o peníze, ale víc o možnost dobrého času a vítězství, jak na sebe upozornit,“ vysvětluje svoji motivaci Chebii, který už dokázal uspět i na významných koridách v Bernu, Zaandamu nebo Hamburku.
Oba považují za svoji hlavní trať půlmaraton. Překvapuje maratonská perspektiva, o níž víc mluví mladší a ještě k tomu žena. „Za rok, za dva, bych se ráda pokusila. Ale vím, že musím hodně trénovat, opravdu tvrdě,“ říká Chepkoech.
„Na velké podniky do reprezentace je větší šance dostat se na kratších tratích. Ne, ne, s maratonem na mě nechoďte, aspoň prozatím. Zůstanu u svého,“ jen s úsměvem odmítá Chebii. Doma v Keni se připravuje se skupinou špičkových běžců, kde je i Kommon, Korir a další. O to víc možná vidí nabitou konkurenci. Přitom o nedostatku píle a vytrvalosti u něj nejde mluvit. „V přípravě bez závodu odběhám až sto padesát, sto osmdesát kilometrů týdně. Trénuju každý den, většinou hned brzy po ránu,“ říká.
Většinu času tráví oba v Keni, odkud cestují na závody do světa. Pokud by přišla nabídka změnit občanství a získat lepší pozice třeba v dresu Kataru? „Nešlo by o peníze, spíš o šanci dostat se třeba na olympiádu. Pak bych o tom vážně uvažoval,“ připustí Chebii. „Já asi ne. Jsem přece jen doma v Keni, patřím tam, mám tam rodinu, přátele,“ odmítá Chepkoech.
Bohatě ji stačí „český výlet“. „Ráno odtrénujeme a pak odpočíváme. Jdeme se projít do města, díváme se na televizi,“ vypráví usměvavá dívka. V letenském bytě svého manažera teď žije sedm atletů ve třech pokojích. „Je tam docela veselo, pouštíme si muziku, probíráme věci okolo běhání. A hlavně máme blízko na trénink do Stromovky, nebo do běžeckého centra Running Mall,“ prozrazuje Chebii, který navíc nikdy nevynechá nedělní návštěvu bohoslužby v kostele.
A jak dlouho chtějí běhat na profesionální úrovni? „Čtyři pět let? Nevím, uvidíme,“ pokrčíme rameny Chepkoech. „Zatím to řešit nemusím. Dokud to půjde,“ dodává Chebii. Ani případné rodinné povinnosti ho nezastaví. „U nás v Keni doma rozhoduje muž,“ usměje se chlapík, který má tři sestry a pět bratrů.
Autorem rozhovoru je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
