Týden co týden dávám o víkendu minimálně jeden závod, takže jsem si řekl, že teď si dám oddych. No trochu nečekaně to dopadlo jinak. Opět jsem se zúčastnil organizované, ale naštěstí nezávodní, běžecké akce.
Dověděl jsem se o ní zcela náhodou. Vrátil jsem se ve čtvrtek ze služební cesty a šéf na mě na chodbě houknul, že něco pro mě má. No asi jako v každém ve mě hrklo, zřejmě nějaký průšvih. Ale nakonec jsem byl příjemně překvapen. „Co říkaš tomu běhu, co bude v naší vesnici,“ zaskočil mě. „Nic nevím,“ byla moje překvapená odpověď.
Takže jsem si na internetu zjistil podrobnosti a při cestě na Moravu počkal v pátek odpoledne na europoslance Edvarda Kožušníka v obci Bohuňovice na hranicích okresu Svitavy a Ústí nad Orlicí. Jeho jméno jsem měl zafixováno z jeho jiné akce, a to když jel na první zasedání na kole. Eda běžel od Litomyšle a doběhl na čas. Na návsi už ho vyhlížela jeho příjemná asistentka včetně starosty obce.
Eda už mě „důvěrně“ znal. Dopoledne s ním běžela totiž čtrnáct kilometrů moje paní. Starosta Jaromír Greogor nás pozval na úřad a vyhlížel místní občany, které zval na besedu s cílem seznámit poslance s problémy obyčejných lidí. Ze sto dvaceti obyvatel jich dorazila desetina, což jsem já považoval za úspěch.
Půlhodina utekla jako nic a bylo třeba vyběhnout do dalšího bodu. Mě čekaly jen necelé čtyři kilometry, při kterých jsme si povídali, tempem po šesti minutách, do obce České Heřmanice. Já se po uvítání rozloučil a indiánským během jsem se vracel ke svému autíčku.
Doma jsem si projel informace na netu a celkem mě překvapilo, že na pravicovém jsem nenašel ani řádku, ale na levicovém článeček byl. No někteří diskutéři byli fakt ostří… Já osobně musím konstatovat, že je škoda, že není v politice více lidí jako Eda. Od pohledu je to sympaťák, na rozdíl od některých jeho spolustraníků, z něho vyzařuje pozitivní energie a řečnické umění má zvládnuté na jedničku. Předvedl i široký přehled a snad i opravdový zájem o problémy lidí.
Eda má doběhnuto téměř dvacet dnů s podtitulem „Mé srdce patří Česku“. Start byl v Ostravě a cíl je v Praze a do 5. září chce uběhnout 1300 kilometrů. Dalších sedm dnů plánuje s teniskami na nohou křižovat Pardubický a Královéhradecký kraj než doběhne na hranici kraje Libereckého.
V cíli sobotní sedmnácté etapy v Pardubicích ukazovala internetová aplikace, která průběh Kožušníkovy cesty zaznamenává, přes 540 kilometrů. „Pardubice pro mě mají zvláštní význam. Již na startu celé pouti jsem přislíbil, že z každého uběhnutého kilometru věnuji 50 Kč na pořízení speciálního zdravotního zvedáku pro Terezku Zoubkovou, která žije právě v Pardubicích a bohužel kvůli své nemoci nemá to štěstí, jako mám já a všichni zdraví lidé, aby mohla provozovat nejdostupnější sport na světě, kterým je běh. Jsem proto moc rád, že část dnešní etapy, která povede z Pardubic do Hradce Králové, se mnou poběží její tatínek Michal,“ vyjádřil svou radost z dočasného spoluběžce Kožušník.
„Terezka od svých 3 měsíců trpí dětskou mozkovou obrnou, což ji výrazně znemožňuje pohyb a komunikaci. Proto jsem s velkou radostí uvítala projekt Mé srdce patří Česku, jehož výtěžek jde na zakoupení stropního zvedáku, který nám umožní přemísťování stále těžší Terezky po bytě. Pro nás rodiče je to velká a neocenitelná pomůcka,“ doplňuje poslance Pavlína Zoubková, matka Terezky.
K dnešnímu dni má Kožušník připraveno pro Terezku 27 016 Kč. „Těším se na 5. září, kdy bych měl doběhnout po 1 300 kilometrech strávených na cestě do Prahy. Tam bych rád předal rodičům Terezky 65 000 Kč. Samozřejmě budu vděčný za každého, kdo se připojí k podpoře Terezky a věnuje byť jen jedinou korunu na zkvalitnění jejího života.“
Podrobnosti o běhu českého europoslance napříč Českou republikou, včetně online informace o jeho aktuální poloze, uběhnutých kilometrech a již vybraných penězích pro Terezku, najdete na www.kozusnik.cz.
