Probrali jsme si již dva typy tréninkových prostředků dle názvosloví, které používám při konstrukci ročního tréninkového plánu a je na čase vrhnout se na další.
Po obecné vytrvalosti a tempové vytrvalosti jedna následuje, při mém rozlišení tréninkových prostředků, tempová vytrvalost dva /TV2/. Kdysi dávno se mi zdál pojem tempová vytrvalost příliš moc široký, a tak jsem si ji rozdělil na dvě části. Potřeboval jsem totiž nějak specifikovat a hlavně rozlišit zatížení ve vyšší intenzitě, než je to na úrovni anaerobního prahu.
Osobně si tento trénink představuji pro běžce se specializací na 10 km jako závodní tempo na 15 km, u někoho i možná na 20 km, ale to už se mi zdá být i v úrovni tempové vytrvalosti jedna. Opravdu zde záleží již na jednotlivcích a jejich schopnostech.
Není to ještě ale trénink speciálního tempa. To si musíte uvědomit, přestože zatížení při TV2 převážně již zasahuje do anaerobního pásma. Hladina laktátu se pohybuje i nad hranicí 6 mmol. Tady zase záleží na tom, jaké má kdo dispozice.
Proto je nesmírně důležité používat tuto zátěž s dostatečnou rozvahou, neboť jsou tyto tréninky již velmi blízké závodnímu režimu. Zejména v časném jarním období. Mohly by totiž vyvolat v tomto čase nežádoucí směřování výkonnosti a brzkou formu. Ta by ovšem neodpovídala té, kterou byste očekávali v hlavním závodním období.
TIP: Čtěte také Nosnou konstrukcí tréninkového plánu je tempová vytrvalost jedna
To znamená, když to přeložím do srozumitelné mluvy, že i při takovém to velmi tvrdém tréninku musíte cítit, že jej zvládáte, i když s dost značným úsilím, pořád s rezervou a nikdy nejedete na plno. Je nutné si umět určit své hranice, protože pokud v euforii toho, jak vám to pořád dobře běhá, překročíte osobní možnosti, tak se postupně nakumuluje všechno špatné dohromady a nebudete se stačit divit.
Zejména, když jste s nadšením sledovali jak vám to v únoru a případně i ještě v březnu na závodech lítá, jak drtíte své bývalé soupeře. Ona totiž taková zátěž pořád na doraz vám pořádně vyžene formu nahoru. Tedy pokud se již nezrušíte jen vlastním tréninkem. Vy se budete cítit výborně, jenže vyčerpáte všechny zdroje, protože vaše tělo si nebylo schopno vytvořit potřebné rezervy.
Právě v okamžiku, kdy byste měli vstupovat do závěrečné etapy přípravy, jste díky tomu již v útlumu. Jenže vám to nedá a vy chcete splnit plán. Pak dojde, místo k nárůstu výkonnosti, k postupné totální destrukci sportovní formy. Vám zbudou jen oči pro pláč, poněvadž se s tím nedá už nic moc dělat.
Záchranou je bohužel jen dostatečně dlouhá doba na regeneraci a zahájení nové delší objemové přípravy. Až potom se možná dostanete tam, kde jste měli být podle dlouhodobého ročního plánování tréninku. Proto znovu zdůrazňuji, že běh na úrovni TV2 je kvalitativně na vysoké úrovni, ale nesmí vás vyčerpávat.
Pro rozvoj tohoto tréninkového prostředku jsou nejefektivnější opakované úseky od 1 do 4 kilometrů s krátkou přestávkou na zotavení. Ta je vyplněná buďto mezichůzí nebo možná i meziklusem, u těch opravdu dobře připravených, v časech od dvou až do pěti minut. Záleží zde nepochybně na délce úseku a také na jejich počtu, případně sériích, mezi kterými jsou přestávky samozřejmě delší.
TIP: Čtěte také Základním stavebním kamenem běžeckého tréninku je obecná vytrvalost
Také se dají používat pro rozvoj TV2 kratší úseky v intervalovém tréninku v délce od 400 do 600m s velmi krátkými přestávkami do jedné minuty. Ta je též vyplněná mezichůzi nebo meziklusem. I když nad tím třeba budete kroutit hlavou, tak věřte, že to docela dobře funguje. Nejrozumnější je podle mě to střídat. V průběhu první přípravné fáze třeba delší úseky a v letním zkráceném tréninkovém období pak ty kratší intervaly. A případně to třeba prohodit v dalším roce.
Bez dobře rozvinuté tempové vytrvalosti dvě jako nadstavby TV1, podpořené silovou vytrvalostí, jíž se budeme věnovat někdy příště, se nedá efektivně navázat na rozvoj speciálního tempa vaší závodní trati!
Tak s tím při svém vlastním tréninku počítejte a občas popřemýšlejte, zda to vše děláte správně. Když už se vám podaří všechno absolvovat bez větších problémů, ať už zdravotních nebo osobních, byla by škoda pokazit takovou velkou chybou závěrečnou fázi.
Mám s tím neblahé zkušenosti. Mnohokrát se nám podařilo takto zkazit přípravu. Zejména když jsme si chtěli pomoci kolektivním trénováním. Tam se trénink pokaždé zvrhl v závod a výsledkem pak byla forma v opravdu v únoru a březnu. Jenže pak nám zbyly jen oči pro pláč.
Proto na vás apeluji: Naučte se sami sebe pozorovat a poslouchat své tělo. Ono vám dává vesměs jednoznačné signály o tom, co s ním provádíte.
Tak se tím řiďte a uvidíte, že neprohloupíte.
Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.
