Baví se golfem, ale pořád touží po padesátém desetiboji nad 8000 bodů. Opálený, usměvavý, vyšvihaný a s delšími vlasy se vrátil Roman Šebrle z půlročního pobytu na Havaji. V Praze pokřtil otevření Running mallu, unikátního běžeckého domu společnosti Prague International Marthon na Letné. A chystá se v 38 letech užít si svoji poslední desetibojařskou sezonu.
Jak bylo na Havaji?
Výborně, příjemné teplo. Líp se v něm trénuje a taky skvěle hraje golf. I když já ho stíhal jen třikrát týdně, přesto jsem cítil zlepšení, pokroky. Všechno hodnotím jen pozitivně. Odpočinul jsem si od zdejšího prostředí až neskutečně.
Kde přesně jste pobýval, u bývalého soupeře Claye?
Ne, to ne. V Honolulu v Kahule, to je kousek pod Diamond Head na východní straně. Rodina jela domů jen o měsíc dřív. Celých šest měsíců tam se mnou strávil Richard Svoboda, můj tréninkový partner. On je čtvrtkař a půlkař, ideálně mě tlačil. Většinou jsme trénovali na univerzitním stadionu ve městě. Překvapilo mě, že jsem našel zemi, kde mě lidi poznali.
Jak drží zdraví?
Až mě to překvapilo. I když poslední týdny mě začala zase trošku trápit pata. Na to už jsem ale zvyklý tři roky, takže se tím nestresuju. Nic na mě netlačí, buď to půjde, nebo ne. Chci si ten poslední rok užít a dát jeden desetiboj přes osm tisíc bodů, abych jejich počet zarovnal na padesát.
Kde to bude?
Jsem přihlášený do Götzisu na konec května. Když to nepůjde, přesunu to do Kladna. Nehrotím to.
Co ještě třeba doma doladit?
Nejdřív musím za doktory a pak uvidím, kam mě pata pustí. Potřebuju jít ještě trochu víc do rychlosti.
Jak reálně vidíte start na mistrovství světa v Moskvě?
Pokud budu zdravý, těch osm tisíc bodů bych měl dát, i když je to hodně za každé situace. Podle nominačních kritérií by měl jet od nás jistě jeden s A limitem a jeden s béčkem. Měli bychom se tam s Adamem Helceletem dostat.
A jak jste si užil na greenu?
Na závěr pobytu v Americe jsem strávil šest dní v Zermatt Resortu v Utahu. Nádherných osmnáct jamek, přirovnal bych to k Albatrosu tady u Rudné a okolí vypadá jako ve Švýcarsku. Jednali jsme s majitelem, fandí golfu a atletice, a dohodli se, že by mi poskytli apartmán, neomezený pobyt na hřišti i trenéry.
Nakolik jste si vylepšil handicap?
S tím bych ještě nespěchal. Trénoval jsem docela dost, ale často jsem chodil na hřiště po těžkých atletických trénincích. A to pak netrefíte nic. Zkusím ještě nějaké amatérské turnaje, na přechod k profíkům je zatím brzy. Ale snad nešvihám špatně.
Fandíte si, nebo vám to potvrdili i tamější koučové?
Pozvali mě na Playing Ability Test americké PGA. Začalo čtyřicet lidí, když jsem je viděl na začátku, ptal jsem se: Co tady dělám? Jenže na konci jsme prošli jen dva. Trenéři mi říkali, že jsem je překvapil.
Myslíte to tedy s golfovou nominací na olympiádu pořád vážně?
Pořád mě to láká. Rio je ještě brzy. Ale třeba 2020? Přece jen u golfu vás věk tolik nelimituje, mám ještě čas.
Autorem článku je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
