V početné skupině běžců, brouzdajících hotelem Hilton, kde bydlí elitní atleti, se skoro ztratí. Maličká, tichá dívka, stydlivě klopící oči. Ale 22letá Worknesh Degefa z Etiopie je nejžhavější favoritkou zítřejšího Hervis 1/2Maratonu Praha. „Chci běžet na rekord,“ špitne jen a zase hledí do země.
Běžecká velmoc do ní vkládá nadějné vyhlídky. Už loni zaběhla desítku v Houilles za 31:53. Letošní rok zahájila skvělým výkonem na krosu IAAF v italském Campacciu, kde doběhla kuriozně v „mrtvém“ závodě na prvním místě s krajankou Aferou Godfay. A pak v březnu běžela známý půlmaraton Řím – Ostia za 1:07:49.
V Praze chce být rychlejší skoro o minutu, neboť zdejší rekord závodu činí 1:07:03. „Poběžím na čas podle sebe. Uvidím, zda nás bude víc. Když soupeřky odpadnou, budu muset sama,“ plánuje si taktiku.
Rivalitu Etiopie vs. Keňa příliš neřeší. „To je spíš pro média. My běžkyně jsme normální soupeřky. Když je lepší Keňanka, uznám to a víc to pro mě neznamená,“ vysvětluje.
Doma v Addis Abebě se připravuje ve větší tréninkové skupině s mnoha chlapci. „Vyrážíme společně na dvacetikilometrové výběhy. Do patnácti běžíme společně, pak trenér určí každému jeho přesné tempo,“ vypráví. Utečou ji hoši? „Ti dobří většinou jo. Pokud nejsou nemocní,“ směje se.
Závody ji vybírá manažer, létá na ně vždy z domova. „Příště mám v plánu půlmaraton v Číně.“ Kde přesně? „To ani nevím,“ vykouzlí omluvný pohled.
V Praze si může za vítězství vydělat 4000 nebo s rekordem 9000 eur. Pokud by překonala světový rekord 1:05:50 pak dokonce 100 000 eur navíc! Co by s nimi udělala, pošetřila na další roky, anebo rozfofrovala v módních buticích hned v jedné z nejdražších evropských ulic Pařížské? „My běžci jsme většinou z chudých poměrů. Peníze přivezeme domů a snažíme se pomoci celé rodině,“ říká úplně přirozeně.
Autorem článku je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
