Už do třetí sezony vstupují Czech Marathon Hopes, společný projekt adidasu a Prague International Marathon. Jeho členka 17letá Anežka Drahotová nastupuje k Hervis 1/2Maratonu Praha se smělými cíli.
Březen byl v tuzemsku hodně zimní měsíc, zvládly jste běžeckou přípravu podle plánu?
Byli jsme v Mellagu a pořád hodně na lyžích. Teď doma dva týdny už jsme lyže zazimovaly. Plaveme a běháme, co se dá.
Jak se chystáte na svůj druhý půlmaraton?
Těším se. Doufám, že přijde pěkné počasí, nebude moc zima a moc foukat jako loni. Ale nepřipravuju se nijak speciálně.
Jaký čas máte v plánu?
Snažím se na každém závodě zlepšit a uvidím, kam to půjde. Když bude s kým běžet a nic závažného se nestane, troufám si na čas okolo 1:16 a 1:17.
Váš trenér Ivo Piták říkal, že pokud z přílišné horlivosti nepřepálíte tempo, můžete dosáhnout až na 1:15. To by znamenalo atakovat nejlepší a zkušené české vytrvalkyně Ivanu Sekyrovou a Petru Kamínkovou!
Jsem zvyklá na vytrvalostní zátěž, to jsem na tom dobře. Jak to vypadá s rychlostí, to uvidíme. Chtěla bych to zkusit s nimi běžet. Pokud se to nepodaří, nic se nestane.
Vlastního vodiče vzhledem k ještě malým zkušenostem neplánujete?
Ne, to ne. Určitě bude s kým běžet, někdo tam bude. Zkusím se držet Ivany s Petrou a uvidíme.
Jak vzpomínáte na loňskou půlmaratonskou premiéru za 1:19 v šestnácti letech?
Vzpomínám na ni takhle: Běžím, běžím a najednou jsem v cíli. Vlastně si nic nevybavuju. Nevěděla jsem, do čeho jdu. Teď už trochu vím, plánuju si to víc protrápit.
Pořád jste se nepustila do speciální přípravy na jednu disciplínu, ale kombinujete vytrvalostní trénink běhu, chůze, cyklistiky i plavání. Netlačí už na vás odněkud: je třeba se rozhodnout, kam dál?
Tlaky žádné necítím, naštěstí. Objemově přidáváme rok co rok. Ale pořád se snažíme všeobecně. To je na tom to nejlepší, kombinace disciplín i sportů, je to mnohem zábavnější. Určitě to časem přijde, větší specializace, ale budu mít větší výběr disciplín.
Kam míří vrchol vaší sezony na mistrovství Evropy juniorů v Rieti – k chůzi, nebo běhu?
Ještě nevím. Čekají mě chodecké Poděbrady, pak chodecký pohár. Uvidíme, jak mi to bude před mistrovstvím běhat. Buď půjdu desítku chůzi, anebo chůzi a pětku běh, to se stihnout dá.
Stačí vám ještě sestra, dvojče Eliška?
Snažíme se trénovat co nejvíc spolu, abychom si pomohly. Ona trochu víc tíhne k chůzi, ale taky není definitivně rozhodnutá.
Trošku jste ztratily třetí do party, Lindu Vítovou, která hodně času tráví v Belgii a víc se věnuje triatlonu. Chybí vám?
Vystačíme si ve dvou, nedá se nic dělat. Nebereme to jako oslabení.
A školu pořád stíháte?
Jsme na sportovním gymnáziu v Jilemnici ve třeťáku, který rozkládáme ještě do dalšího roku. Je to takhle lepší, máme čas na trénink, nemusí se chvátat se školou. Když jsme tady a máme čas, chodíme na vyučování. Když jsme někde déle pryč, uděláme pak zkoušky a testy. Je to nárazový. (úsměv)
Autorem reportáže je Tomáš Nohejl, sportovní novinář, běžec, triatlonista, lyžař atd., a majitel komunikační agentury. Baví ho cestovat za sportem a poznávat zajímavé lidi, prostě „být u toho“, kde se něco děje a vzniká.
