Světem před pár týdny otřásla šokující zpráva – hvězdný Lance Armstrong, cyklista, který nejprve přemohl rakovinu a pak sedmkrát i soupeře na Tour de France, se přiznal k dopingu. Je ale cyklistika jediným sportem, kde ti nejlepší „sypou“?
Lance Armstrong v roce 2005 vyhrál Tour posedmé a odešel, aby se v roce 2009 vrátil. Nebyl to již lídr týmu Discovery, byl v týmu Astana parťákem hlavního favorita Contadora. Průběh závodu ukázal, že Armstrong již není neporazitelný. Byl to stále ten cyklista s neskutečnou vůlí, ale to na vítězství nestačí. Místo vavřínů dojel v poli poražených na třetím místě a jen sledoval radost vítězného Alberto Contadora.
Španělský cyklista přidal další vítězství i o rok později, ale na začátku roku 2012 o něj přišel. Bylo to kvůli podezření z dopingu. V tomtéž roce byl obviněn z dopingu i Armstrong a jeho sedm triumfů ze slavného závodu se ocitlo v ohrožení.
V době, kdy Armstrong závodil, mu při testech nic nenašli, což se nedá říct o jeho tehdejších soupeřích, jako byli Zülle, Ullrich, Beloki, Basso, Vinokurov, Heras, Landis a další. Oni všichni měli v minulosti potíže s dopingovými komisaři.
Téma Armstrong a doping se stalo vděčným tématem, ale nikoho už nevrušovalo. Až do loňska, kdy Antidopingová agentura USA (USADA) začala hrát tvrdě. Cyklista se bránil, nicméně v srpnu loňského roku prohlásil, že již nemá sílu dál bojovat s USADA, krátce nato přišel o všech sedm triumfů z Tour de France. Armstrong však nikdy neřekl, že dopoval.
Armstrong: „Dopoval jsem“
Až letos 14. ledna pak odvysílala televize rozhovor Armstronga s Oprah Winfreyovou, kde přiznal, že dopoval. Řekl, že používání dopingu považoval za normální jako foukání vzduchu do galusek a plnění bidonu vodou. Byl prý hnán touhou po vítězství.
Přestože Armstrong doping přiznal, nemyslí si, že by byl dopingový systém v jeho týmu nejpropracovanější. S východoněmeckou olympijskou přípravou ze 70. a 80. let se to prý nemůže porovnávat. Třetí místo v roce 2009 pak prý získal cyklista již bez pomoci dopingu. Sedmkrát by bez něj dle vlastních slov zvítězit nedokázal.
Reakce jiných sportovců, nejen cyklistů, na sebe nenechaly dlouho čekat. Bývalý spurtér, Australan Robbie McEwen a vítěz 12 etap na Tour de France, řekl: „Podvedl úplně každého na celé planetě, včetně nás.“
„Problém lidí jako je Lance je ten, že si myslí, že to dělá každý. A proto to musí dělat také. Ve skutečnosti ale nikdo další nic takového nedělá,“ vysvětloval McEwen. „Štve mě, když slyším, že nemůžete Tour vyhrát bez dopingu,“ vyjádřil se Greg LeMond, vítěz Tour z let 1986, 1989 a 1990.
Novak Djokovič, tenisová jednička, uvedl, že Armstrong by měl „za své lži dlouhá léta trpět“. A realita k tomu nemá daleko – kromě triumfů na Tour přišel Armstrong také o bronzovou medaili z olympijské časovky v Sydney a dostal doživotní distanc v cyklistice. Pořadatelé závodů a sponzoři na Armstronga podávají žaloby. Navždy zavřené dveře má Armstrong i na nejrůznější společenské akce.
„Někomu tím, že vyhrával na základě zakázaných podpůrných prostředků, třeba ublížil, ale v nadaci Livestrong zase celým zástupům pomáhal. Ať je někdo jakýkoli lump nebo lhář, tak když dělá taky něco pro ostatní, je zlo kolem jeho osoby mnohem menší,“ řekl o Armstrongovi pro iDnes bývalý profesionální cyklista Jan Hruška. Zároveň si pokládá otázku, proč se závodník přiznal právě teď.
Mnoho sportovců Armstronga kritizuje, ale další řada to vidí jinak. Druhý názor je, že dopovali všichni, potrestán však byl jen jeden. „Vystrčili ho z houfu jako odstrašující příklad,“ myslí si třeba bývalá běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová a lituje ho. Tušení o ne zrovna čisté cyklistice se tímto přiznáním vyplnilo i ex-akrobatickému lyžaři Aleši Valentovi.
Jen maratonci jsou „čistí“
Dopingové hříšníky má i atletika, zejména však mezi sprintery. O olympijské zlato kvůli nepovoleným látkám přišla v roce 2000 Marion Jonesová (100 m, 200 m a štafeta), o 8 let později měl pozitivní nález nejrychlejší na 1500 m Rašíd Ramzí. Nucenou pauzu měli i sprinteři Justin Gatlin, Dwain Chambers nebo Tim Montgomery. A dopingový skandál tu a tam vyplave na povrch i v běhu na lyžích. Pouze vytrvalostní běžci jsou stále „čistí“.
Je přinejmenším zajímavé, že v cyklistice se objevují dopingoví hříšníci, zatímco v kolektivních sportech jsou testy – pokud necháme stranou problémy Maradony s dopingem – negativní. Třeba u fotbalistů se testuje jen moč, zatímco z krve lze odhalit více nepovolených látek. Pak se může stát, že 740 hráčů na mistrovství světa projde dopingovými testy bez jediného pozitivního vzorku.
Doktoři nejsou jednotní
Pod drobnohledem je nyní aféra španělského lékaře Eufemiana Fuentese, který byl postaven před soud kvůli tomu, že podával cyklistům, tenistům, atletům, boxerům, plavcům, avšak i fotbalistům zakázané léky ke zvýšení výkonu. Dalším neblaze proslulým doktorem je Ital Ferrari, který v minulosti prohlásil, že je EPO neškodné. To však není pravda.
O dopingu hovoří i čeští doktoři Jan Hnízdil a Jan Chlumský. Hnízdil si je vědom faktu, že Armstrong přinesl do cyklistiky peníze a sponzory, nicméně říká, že bez dopingu nebude vrcholové cyklistiky. Šéf Exekutivy Antidopingového výboru ČR Chlumský je naopak bojovníkem za čistý sport bez dopingu. Vysvětluje, že i když cyklisté pojedou o něco pomaleji, bude to stejně napínavá podívaná jako dosud.
Chlumský ze současného stavu viní Mezinárodní cyklistickou unii UCI, která prý před několika lety nebyla v boji proti dopingu dostatečně důsledná. Je podezřelé, že Armstrong v minulosti poskytl UCI dva dary – v roce 2002 to bylo 25 000 dolarů na vzdělávací projekt pro mládež o nebezpečí dopingu a o tři roky později sto tisíc na nákup analytického přístroje na zjišťování EPO v těle. Tedy na zjištění látky, kterou sám bral.
Armstrong: Padouch nebo hrdina?
Na celou kauzu jsme se zeptali i našich fanoušků na facebooku. A reakce byly kladné i záporné, nicméně vášnivé. „Armstrong dopoval a tím pádem podváděl – vzali mu vše,“ připomíná Jan Fousek a pokračuje v polemice: „Na druhou stranu například Vinokurov přijal krev cizího člověka, čímž se také dopustil podvodu. Dostal roční distanc s tím, že ukončil kariéru, aby se pak vrátil a vyhrál na OH v Londýně 2012 zlatou medaili bezpochyby čistě.“ Vpravdě zajímavý postřeh…
„Celé je to jako když našli obětního berana a toho veřejně pro výstrahu sejmou,“ shrnuje svůj názor Radim Novotný, který si myslí, že by měli všem dopujícím měřit stejným metrem a žaloby sponzorů považuje za směšné.
Pavel Kuráň připomíná, že v tehdejší době Armstrongovi nikdo doping neprokázal a zpětné prokazování je dle něj „naprosto irelevantní“. „Sype každý a jen mu musejí pohlídat, aby se držel na hraně, kdy je to ještě v normě,“ myslí si Tomáš Indrych. I on považuje zpětné odebrání titulů za přehnané.
„To je sice pěkné, že brali všichni, ale kde je pak smysl závodů?,“ ptá se Veronika Vágnerová. A Honza Šimek se přidává. Napsal, že pokud 75 % pelotonu dopuje, pro něj jsou hrdiny ti, kteří přesto zakázané látky neberou: „Vědí, že asi nebudou mít moc šancí proti těm 75% podvodníků a jdou do toho, protože jejich čest je větší – toto jsou skuteční hrdinové cyklistiky!“
„Steoridy ničí zdraví a když teď dělá triatlon a celkem slušně, tak buď jeho vyjádření je jenom to, že už chtěl mít pokoj a nebo je za tím něco víc,“ přidává svůj názor Pavel Růžička. Krátce po přiznání se v médiích objevila i informace, že měl Armstrong v případě přiznání se k dopingu dovoleno jezdit závody horských kol. Kdyby mlčel, dostal by doživotní distanc ve všech disciplínách. Martin Vrablec pak dodává, že ve vrcholovém sportu je „feťáků“ plno a bohužel to začíná už i na regionálních soutěžích v jakémkoliv sportu.
A jaký názor na doping ve vrcholovém sportu máte vy? Vzali byste nepovolené látky, kdyby to byl jediný způsob, jak stačit rovněž dopujícím soupeřům?
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze, ve všední dni i o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
