Ačkoliv by se jen těžko hledal běžec, kterému nevadí běhat po silnici, tu a tam je potřeba menší či větší část tréninkové trasy běžet po cestě, kde potkáváme auta…
„Člověk občas musí, potřebuje běžet i po silnici. Tak si dneska běžím zhruba kilometrový úsek,“ začíná své vyprávění Anry Lukáč. Na oblečení měl reflexní prvky, běžel po levé straně a vzhledem k sněhové břečce na sněhu se mu auta vyhýbala obloukem, případně ještě zpomalila…
„Jeden řidič ale v poslední chvíli stočil volant těsně ke mě a asi metr přede mnou ještě přidal plyn, aby mě co nejvíc tou břečkou nahodil … Naštěstí jsem to nějak vycítil a vyskočil hodně vysoko a rozbředlý marast prosvištěl pode mnou,“ líčí svojí zkušenost Anry.
Ačkoliv by o podobných zážitcích mohli vyprávět spíše cyklisté a triatlonisté (nedávno měl úraz na kole náš špičkový ironman Petr Vabroušek), i běžci si s bezohlednými řidiči užijí své. Koneckonců i sám Anry přidává starší historku – jel na silnici na kole, když ho kamion vytlačil do škarpy a ujel. Na řidiče kamionů, kteří jezdí bezohledně, si ale stěžuje více běžců.
Ani běžci nejsou dokonalí
Na druhou stranu i řidiči by si jistě vzpomněli na ne zrovna vzorné chování běžců na silnici – běhají za šera v tmavém oblečení, tu a tam se pohybují po špatné straně silnice, tedy na té pravé a někdy se třeba nerozhlíží, když chtějí přeběhnout silnici. O tom, že neradi zastavují a vypadávají z tempa ani nemluvě…
O tom, že je nutná ukázněnost běžců mluví i Petra Fiklíková. Martina Kouková pak dodává, že je třeba se poučit. Sama totiž musí přebíhat nepříjemný úsek, než se dostane na stezku.
„Jednou jsem na té silnici měla nepříjemný střet s autem, které na mě zezadu houklo. Hrozně mě to polekalo, ale víceméně to byla moje chyba, protože jsem běžela se sluchátky a příliš jsem se zaposlouchala do hudby,“ píše Martina, která si jindy dává pozor a rozhlíží se. A poučení? Koupila si neonově žlutou bundu, aby byla alespoň pořádně vidět.
Když ale řidič v neznámé vesnici zabloudí nebo skončí mimo silnici a potřebuje pomoc, je pak štěstím bez sebe, že vidí člověka, klidně i v běžeckém oblečení a s maratonkami na nohou. Běžci jsou vesměs ochotní a tak často dělají, co mohou, aby řidiči pomohli…
Jana Bublinka Sýkorová má to štěstí, že když občas musí přeběhnout po silnici, tak jí řidiči dávají přednost, prý asi proto, že je holka. Říká, že na závodech, kde běhá po silnici celkem často, je vše podchyceno. To ano, ale před pár lety se ve středních Čechách konal závod, kdy se auto na náledí roztočilo přímo mezi běžci. Naštěstí nikoho nezranilo – ani posádku, ani okolo probíhající závodníky.
Na druhou stranu je i mezi řidiči spousta ohleduplných lidí, nezřídka sportovců. A ti se k běžcům chovají ohleduplně, často dokonce až mile. Sám Anry si uvědomuje, že nejsou všichni řidiči protivní – cestou zpět z jeho zmiňovaného běhu na sídlišti mu řidič přijíždějícího auta dal přednost, ačkoliv byl na hlavní a mohl klidně jet.
A jaké máte zkušenosti s řidiči aut vy? Napište nám na facebook nebo do diskuze pod článkem!
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze, často je možné ho vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
