Letos se český běžec a běžkyně zúčastnili olympijského maratonu a po slabších letech se tak vytrvalostnímu běhu v ČR snad blýská na lepší časy. Málokdo ale ví, že účast našich vytrvalkyň na olympiádě nebyla v nedávné minulosti žádnou výjimkou…
Český atletický svaz se rozhodl ocenit tyto skvělé běžce minulosti s uvést je do Zlatého klubu českých vytrvalců. Jak řekl Oldřich Zvolánek, Zlatý klub českých vytrvalců by měl motivovat mladé začínající běžce, aby viděli, jak mohou být oceněny jejich mimořádně dobré výsledky.
Vstupenkou do klubu je splnění daných limitů a kdo se do klubu dostal, obdržel unikátní skleněné žezlo s kovovou visačkou, na níž je vygravírované jméno atleta. „Takové žezlo se nedá nikde koupit, to se musí vyběhat,“ řekl moderátor vyhlašování Štěpán Škorpil.
„Žezlo bylo v minulosti predikát krále nebo královny. Vy všichni, kteří jej dnes dostanete, jste svým způsobem králi běžeckých disciplín ve své době. Časové rozpětí je zde ale poměrně vysoké,“ vysvětlil Štěpán Škorpil ještě před tím, než začal předávat ocenění.
Bylo by škoda jen stroze vyjmenovat, kdo se do Zlatého klubu českých vytrvalců dostal a tak si oceněné vytrvalce představíme podrobněji. Nejprve si představíme šestici žen, které byly oceněny…
Ženský maraton za 2:25:19
První žezlo přebrala Alena Peterková, která zaběhla český rekord v maratonu, čas 2:25:19 (Boston 1994) a rekordní zápis má i u běhu na 10 000 metrů (32:27,69 v Plzni 2000). Alena byla také 24. na olympijských hrách v Barceloně 1992. Při přebírání ocenění vzpomněla, jak při maratonu ve Splitu v roce 1990 krátce po startu přebíhala z ostrého slunce do stínu a vrazila do zdi, čímž pro ni závod skončil hned na začátku, při vybíhání ze stadionu.
Alena v mládí získala zlatou medaili v ME v duatlonu. Nyní začala trénovat běžce, připomněla si pěkné chvíle, které sama zažila při běhu a začala běhat se svými svěřenci. Mimo jiné připravuje českou maratonskou mistryni pro letošní rok Petru Pastorovou.
Alena pochází z Ostravy a také Jana Bauckmannová je z východu, konkrétně ze Slovenska. Za manželem, také atletem, se přestěhovala na sever Čech ještě v době, kdy to nebylo zdaleka tak běžné jako dnes. Nejlepší formu ale měla na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy zaběhla tehdejší české rekordy na 3 000 metrů (8:54,61) a 10 000 metrů (33:09,3), sbírala tituly na tratích od 1 500 do 5 000 metrů. Na dlouhých tratích závodila ještě před pár lety.
Monika Deverová je devítinásobná mistryně republiky, na dráze se potkávala mimo jiné i s Janou Bauckmannovou, pětku uměla za 15:44 (doposud platný český rekord) a půlmaratón za hodinu třináct. „Já už neběhám, opravdu,“ směje se dnes Monika. Běhá dnes jen mezi svými třemi dětmi, z nichž nejmladší Lukáš se narodil v roce 2007.
Nejštíhlejší atletka střední Evropy oceněna
Do elitní společnosti se dostala také vynikající Ivana Sekyrová. „Nejštíhlejší atletka ve střední Evropě“, jak Ivanu označil Štěpán Škorpil, se letos dostala i na olympiádu a zaběhla 67. místo, stejně jako o pár dní později Jan Kreisinger. „Já jsem měla radost, když Honza doběhl také šedesátý sedmý,“ říká Ivana, která má při výšce 172 cm 52 kilo.
Ivana začínala jako překážkářka, osobní rekord na 400 metrů s plůtky má 58,41 a získala i republikové tituly. Dnes vzpomíná, jak se vsadila, že zaběhne pražský půlmaratón, běžela bez většího tréninku čas 1:24 a ten samý rok získala i bronz na Mistrovství ČR v Domažlicích. Tehdy brala bronz i na MČR na 400 metrů překážek.
To ale byla labutí píseň na této trati, následoval přechod na dlouhé distance.“Budoucí trenér a manažer mě ukecal, že na překážkách to nemá smysl a ať zkusím běhat dlouhé tratě, mojí nejoblíbenější disciplínou je teď půlmaraton,“ říká běžkyně.
Lidé se ale Ivany pořád ptali, za kolik má maraton a ona krčila rameny, že ho neběžela. Nechtěla ho běžet za 3 hodiny, chtěla čas 2:50, třeba i lépe a to se letos podařilo, v Rotterdamu si zaběhla osobní rekord v čase 2:34:23. Drží český rekord v běhu na 20 000 metrů (1:15:50,92) a v hodinovce (16 422 metrů).
Hned po Ivaně přebírala cenu její tradiční rivalka Petra Kamínková. Je překvapivé, že tato drobná atletka začínala s basketem. Ale z klubu jí vyloučili právě proto, že byla malá a neperspektivní. Pak získala 39 běžeckých titulů. Který bude čtyřicátý neví. „Chystala jsem se, že už si budu běhat pro radost, ale nějak jsem se dala dohromady, tak třeba bude ještě další titul,“ řekla věčně usměvavá běžkyně, která kromě běhu pracuje v rodinné hospodě na Svatém Kopečku.
Anna Straková, známá spíše pod jménem Pichrtová, zaběhla osmadvacáté místo na olympijském maratonu v Aténách, sama si ale více cení úspěchů, kterých dosáhla při bězích do vrchu. „Při běhu do vrchu musí člověk umět víc trpět,“ směje se drobná běžkyně.
Je otázkou, zda Zlatý klub českých vytrvalců uvítá v blízké budoucnosti další ženy. Ale naděje žije – vzpomeňme na letošní MČR v silničním běhu na 10 km v Běchovicích. Petra Kamínková dodnes vypráví, jak rychle běžela a přitom jí to stačilo „jenom“ na šesté místo. Neříká to ale se smutkem. Usmívá se a z konkurence se raduje.
Čtěte také článek o mužích, kteří vstoupili do Zlatého klubu českých vytrvalců.
Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.
