Česká rekordmanka na 10 000 metrů, půlmaraton a maraton Alena Peterková se vrátila k běhání a pravidelnému systematickému tréninku. Možná se v sobotu postaví na start Ostravského maratonu.
Aleno, loni na podzim ses po letech jen tak bez ambicí proběhla v závodě Vokolo príglu. Od té doby jsme tě nikde neviděli. V úterý ohlásil hlavní organizátor Ostravského maratonu Otto Seitl, že v sobotu nastoupíš na start tohoto závodu. Proč jsi zvolila zrovna tento maraton?
„Před maratonem běhám tříhodinové běhy v určitém tempu a postupně se zrychluje tříhodinovka od tříhodinovky. Do Ostravy se mi hodil poslední kvalitní dlouhý běh.
„Jen mám od středy zvýšenou teplotu, tak jsem se navlékla a šla se potit volným klusem. V pátek se proběhnu svižněji a uvidím, jestli jsem nemocná nebo do Ostravy dorazím.
„Na Ostravský maraton jsem se těšila taky proto, že je to mé rodiště. Byla jsem tam doma 19 let, a tak bych zavzpomínala na stará známá místa. Ale na start maratonu se nepostavím, pokud nebudu fit. Nejen proto, že nemá smysl si dobrovolně ničit zdraví, ale taky proto, že mám před jeho délkou a náročností respekt.“
Čeho chceš na tomto maratonu dosáhnout? Ženský rekord je slabých 2:54:23 hod. a to i po deseti letech neběhání asi překonáš hravě.
„No…, slabých. I na 2:54 se musí makat. Po deseti letech neběhání bych ho nejen nepřekonala, ale určitě ani neuběhla celou délku maratonu. Neběhala jsem deset let, ale teď už se postupně rok rozbíhám.
„A vím, že hravě za 2:54 nebude nikdy. I v době, kdy jsem běhala nejrychleji, tedy tříhodinovky tempem 4:00 min./km a končila na 3:50 min./km, bych neřekla, že traťový rekord v Ostravě bych překonala hravě.
„Věřila bych, že ho určitě zaběhnu, ale mně po každé tříhodinovce tak bolely nohy…, že jsem raději nedomýšlela, že se budu v závodě snažit o půl minuty na kilometr rychleji. Traťový rekord jsem se chtěla pokusit překonat.“
V kuloárech se hovoří o tom, že Ostravský maraton je jen zkouška, a že chceš na podzim absolvovat ještě jeden maraton, a to o mnoho rychleji. Prozradíš nám něco více?
„Ne zkouška, ale kvalitní náročný trénink. Na podzim bych opravdu ráda běžela ještě jeden maraton a tento ostravský měl přispět přípravě.“
Málokterý vrcholový sportovec, který má za sebou nespočet úspěchů i na mezinárodním poli, se po letech vrací k závodění. Často odpovídají „přece se nebudu honit s hobíkama, nechat se jimi porážet a pak poslouchat, jak se chlubí, že porazili mistra republiky“. Jak to vnímáš ty?
„Nevracím se k závodění s cílem vylepšit si osobní rekord v maratonu (2:25:19, pozn. red.), to se mi nemůže podařit, ale vracím se k závodění proto, že se běháním cítím lépe.
„Pokud se se mnou budou chtít porovnávat hobíci, proč ne. Jsme na stejné lodi. I já jsem už jen hobík a když někdo lépe natrénuje, bude lepší a tak asi dostanu na frak. Co na tom. Proto se závodů chci zúčastnit – abych měla soupeřky. Jinak bych si mohla jen tak pobíhat po Havířově.
„Teď mám například radost, že už se mi při běhu dobře dýchá. Začátky po desetileté pauze nebyly jednoduché. Každý posun mě těší. A jestli při tom budu motivovat další holky k běhání, aby mě porážely, bude to bezva. Třeba se pak některé nebo někteří běžci ozvou, že chtějí u mně trénovat. No to by bylo bezva na druhou.“
