Josef Odložil (1938 – 1993) zůstává prozatím posledním českým běžcem, kterému se podařilo získat olympijskou medaili na 1500m. Od jeho stříbrného závodu na hrách v Tokiu uplyne letos 48 let.

Milovník přírody, chovatel poštolek

Josef Odložil se narodil v roce 1938 a dětství strávil v Domašově (dnes Bělá pod Pradědem) na Jesenicku, kde jeho otec našel zaměstnání v lesní správě. V krásné, ale válkou pohnuté oblasti Sudet, se formovala Odložilova náklonnost k přírodě; z okna rodinné chalupy pozoroval vysokou, chodil rybařit a po večerech usínal s knihou „Základy myslivosti“, dárkem ze všech nejmilejším. Snad právě tato četba ho přivede k ochočení poštolčích písklat, která si jednoho dne přinese domů.

„O našich žroutech se dozvěděli lidé z okolí, a jakmile nějaké kuře nebo králík pošel, přinesli mi ho. Poštolky si takovou péči nemohly vynachválit, rostly jako z vody, ulovily pak opravdu několik vrabců a vracely se poslušně k nám. Po prázdninách na ně však zbylo podstatně méně času, a tak se poroučely někam do dálav,“ popisoval své nevšední klukovské kratochvíle Odložil.

Sportu se věnoval v té době pouze okrajově, neb měl dle mínění svého otce slabé průdušky (sic). V zimě jezdil do školy na lyžích a v létě mydlil potajmu fotbal.

Zelený a červený

Po zrušení lesní správy v Domašově se Odložilovi přestěhovali do „Baťova“, jak se říkalo Otrokovicím, kde v návaznosti na obuvnickou továrnu vzniklo celé firemní město a unikátní plavební kanál do Rohatce. Zde ovšem v posledním ročníku základní školy zahynul Odložilův sen, když se tehdejší sociální inženýři z ministerstva školství, respektive národního hospodářství rozhodli, že žádné zájemce o studium lesnictví z Otrokovicka daný rok přijímat nebudou.

Odložil tak nakonec odchází studovat Vojenskou školu Jana Žižky v Bratislavě. „Měl jsem rád volnost, svobodu – místo ní však nastoupil přísný režim od budíčku až do večerky. Konec byl mým sbírkám šišek, lístků, motýlů a podobných pro mne milých zbytečností.

Na pořádek se dbalo pedantsky, každá odchylka se přísně trestala. Jednou jsem čistil šest hodin pušku a stále to nepomáhalo. Při každé prohlídce se pod dvoustovkou žárovkou a zrcátkem někde objevilo smítko a mohl jsem začít znovu. Namíchla mne taková nesmyslnost a nosil jsem pak pušku v půlhodinových intervalech, aniž jsem se na ni podíval. Asi po dalších třech prohlídkách mi bylo sděleno: „Tak vidíte, že to jde!,“ líčil znechuceně Odložil, jenž chtěl školu v prvním roce opakovaně opustit.

Odreagováním od vojenského drilu byly Odložilovy hodiny tělesné výchovy, složené z disciplín moderního pětiboje – jízdy, šermu, plavání, střelby a běhu. Svůj první závod běží až v 18-ti letech v rámci armádních přeborů dorostu a na trati 1500 m hned vítězí.

„Mínil jsem sportovat, ale nebyl jsem ještě rozhodnut, čemu mám dát přednost. Nejvíce jsem měl rád koně, ale chodit pravidelně do nějakého civilního oddílu nebylo možné. Můj první oficiální závod na dráze mne sice zaujal, ale výkon 4:30 se mi nezdál nijak zvlášť nadějný..“ uvádí ke svým sportovním začátkům sebekriticky Odložil.

Zdaleka největší talent však prokazoval v běhu na lyžích, v němž měl našlápnuto k první výkonnostní třídě, omezené možnosti pobytu na horách však nakonec rozhodly ve prospěch dostupnější atletiky.

Odložil tak následoval osud řady dalších špičkových československých běžců, kteří se systematickou atletickou přípravou začali teprve v dorosteneckém věku (z minulosti jmenujme Stanislava Jungwirtha, pozdějšího Odložilova svěřence Jana Kubistu, ze současných pak Víta Pavlištu).

Pokračování příště…

Zdroj: Popper, Jan: Josef Odložil vypráví, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1967, Jirka a kol.: Kdo byl kdo v české atletice, Olympia, Praha 2004

Autorem příspěvku je Milan Janoušek, student Právnické fakulty UK v Praze. Jeho hlavními zálibami jsou masmédia a literatura. Odmalička oblékal dres fotbalového AFK Kolín, ale od roku 2010 visí kopačky na hřebíku a Milan běhá, co mu síly stačí :-)