O olympijské limity se kromě tria Pechek, Krupička, Kreisinger pokusí i tři ženy. Jedná se o pořádně rychlé závodnice Ivanu Sekyrovou, Petru Kamínkovou a Petru Pastorovou. Mají na to? Šance jsou dost velké, úspěch si však připouští jen první jmenovaná…

Sekyrová: „Pod 2:40 je to fofr.“

Největší šance má asi Ivana Sekyrová, několikanásobná mistryně republiky. Povoláním učitelka závodící za AK Sokolov, se vydá 15. dubna do Rotterdamu. Na Hervis 1/2Maratonu Praha běžela s rezervou, přesto mezi českými závodnicemi zvítězila. „Běželo se mi famózně, tak to snad neublížilo budoucímu výkonu,“ řekla po závodě.

Jak se jí daří skloubit trénink na maraton a povolání? „Horko těžko. Vybíhám, když přijdu domů po práci nebo když mám během vyučování volno. Hledám každou škvíru a v tom trénuju,“ říká rozpačitě. Zhruba 120 kilometrů ale každý týden uběhne.

Pokud se jí podaří splnit limit, mohly by jí pomoct prázdniny, kdy nemusí do školy a má tak více času na trénink. „Loni jsem se připravovala na kopečky a ty prázdniny pomůžou,“ souhlasí Ivana, jedním dechem však dodává: „Ale je to i oběť. Případný odpočinek či výlet s rodinou k moři přizpůsobuji tréninku.“

Ivanu jen mrzí, že Český atletický svaz stanovil poměrně přísný B limit. Kdyby byl třeba 2:42, tak ho člověk zaběhne a potom se bude věnovat dalšímu tréninku. Na limit 2:38:30 se ale „vyšťaví“ a výkon za tři měsíce bude nejistý. „Pod 2:40 je to fofr,“ ví zkušená závodnice. Ivana by mohla limit zaběhnout, i když poběží maraton poprvé v životě.

„Nechci to zakřiknout, ale v současnosti se cítím dobře. Psychicky bych na to mohla mít, ale fyzicky nevím, co se mnou třicátý, třicátý pátý kilometr udělá,“ řekla závodnice pro BezvaBĚH. „Myslím si, že připravená jsem, okolí říká, že to dám a já říkám, že bych se o to chtěla pokusit,“ dodala.

„Kdyby se mi běželo jako dneska, tak by to bylo super, ale moc tomu nevěřím. Nevěřím, že limit dám, ale lidé, co se kolem mě pohybují, ví, že tomu obětuji všechno, možná i více než všechno, tak mi to spousta lidí přeje. Třeba mi ten den bude Pán Bůh ty 2:38:30 přát a bude mi foukat víc do zad než ostatním,“ usmívá se Ivana při pomyšlení na maratonskou trať.

Stejně jako na trati Hervis 1/2Maratonu Praha by měl Ivaně pomáhat klubový kolega Honza Sokol.

Kamínková na limit nemyslí

O týden později se o limit pokusí také špičková vytrvalkyně, která má na svém kontě již několik maratonů, Petra Kamínková. Poběží 22. dubna v Curychu. „Nemůžu říct, že poběžím na limit, mě to strašně svazuje. Vyběhnu a poběžím, na co budu mít. Doufám, že budu spokojená s dobrým výkonem,“ říká Petra před startem.

O limit se pokusí již potřetí. V roce 2004 měla splněný B limit, ale Anka Pichrtová se vdala, změnila občanství ze slovenského na české a jela ona. O čtyři roky později Petra dřela, na soustředění v Tatrách běhala v hlubokém sněhu a na limit měla, ale zranila se. Letos má běžkyně AC Olomouc pravděpodobně poslední šanci v životě se na olympiádu dostat.

Na závod jede sama, nemůže tedy spoléhat na pomoc rychlého běžce z Čech, ale jen na „náhodného“ závodníka, který třeba zrovna poběží přijatelným tempem. Petra v tréninku zvýšila kilometráž, bohužel na úkor kvality. Bojuje ale také se zdravotními problémy, má nedostatek železa a navíc musí pracovat. Přesto ale u ní naděje na limit nevyhasla.

Pastorová: „K radosti mi stačí medaile z mistrovství“

Třetí aspirantkou na letenku do Londýna je Petra Pastorová závodící za MK Seitl Ostrava. Celý region jí drží palce, osobák má však těsně pod 3 hodiny. Její trenérka Alena Peterková k limitu říká, že naději má každý, ale příliš se tím nezabývá.

„Maraton poběží, můžeme tomu říkat i pokus. Určitě ho poběží s cílem na osobák. O limitu se nebavíme, zkrátka poběží určité tempo, které se pokusí držet co nejdéle,“ říká Peterková. Podle ní bude mít Petra radost i z první mistrovské medaile.

„Do olympiády poběží Petra jen jediný maraton na čas. Pokud nevyjde závod sprinterovi, může do týdne běžet klidně čtyři, pět závodů, kdežto maratonec nejdřív za tři měsíce. Navíc každý rozumný běžec ví, že i když bude mít nějakou naději ten čas zaběhnout, tak nemusí vyjít počasí – teplota, vítr, vhlkost… a ještě mu závod musí doslova sednout. Pokud to nevyjde, tak se nadře stejně jako na ten vysněný čas a poběží třeba ještě o pět nebo šest minut pomaleji. Je to stejné jako když nevyjde závod sprinterovi a běží o jednu či dvě desetiny sekundy hůř. U něho však ten výkon nevyzní tak hrozně jako u vytrvalce.“ dodala.

V tréninku se Petra s trenérkou snaží zlepšovat techniku, rozvíjet rychlost a speciální tempo. Věnují se také posilování s cílem zamezit dysbalancím a podobně. Běžecké soustředění zatím Petra neabsolvovala.

Autorem článku je Martin Singr, mladý běžec ze středních Čech. Nyní studuje ČZU v Praze a v tomto městě také trénuje, o víkendech jej lze vidět pobíhat v okolí Rychnova nad Kněžnou nebo Sedlčan.