„Obout boty“ již nemusí být synonymem k tomu „jít si zaběhat“. Běháme a závodíme ve všem, v čem se dá, někteří i zcela naboso. Vše má své pro i proti, výhody i nevýhody. Pojďme si je shrnout.

Klasické boty

Jsme na ně zvyklí, léta v nich běháme, trh je nasycen různými značkami i druhy, na silnici i do těžkého terénu, od hodně odpružených modelů s nejrůznějšími podporami po závodky a každý si vybere a má doma ne jeden, ale hned několik párů bot.

Jsou ideální na trénink, odběháme v nich asi nejvíce kilometrů i nejdelší štreky a jen na některé závody obujeme tretry. Terénní modely jsou poměrně stabilní, šetří kloubní aparát a mírní otřesy, zadrápnou se svými traktorovitými podrážkami do bláta a skousnou i šutráky.

Mohou se na ně spolehnout i běžci s viklavými kotníky, pokud nešlápnou až příliš špatně. Jako jediné z trojlístku srovnávaných typů obuvi snesou běh přes paty a celé nohy (běhají tak zhruba čtyři z pěti běžců) – na běh přes přední část nohy je již třeba dostatečně vytrénovat šlachosvalový aparát.

Jejich nevýhodou je jen o něco vyšší váha. O dalších výhodách a kladech bot již byly popsány stohy papíru. Vyplatí se koupit o trochu větší velikost než u bot na normální chození.

Pětiprsťáky

Simulují opravdový a svobodný „bosý běh“, tedy to, k čemu nám vlastně nohy vybavené všemi těmi vazy, klenbou, receptory, šlachami a svaly vyrostly. Také mezi nimi již můžeme nalézt typ na silnici, drapáky do terénu nebo podrážku úplně minimalistickou.

Nic nás netíží, dobře s nimi vybereme zatáčky, vylezeme i skálu a lehce se odrážíme tam, kde se jiní boří. Při pomalém a optimálním dávkování kilometrů v nich, doplněném cvičením či fyzioterapií tam, kde už nějaké zdravotní problémy (například s achilovkami) vznikly, se můžeme problémů zcela zbavit prakticky v okamžiku, kdy si vybudujeme či zrestaurujeme vlastní klenbu, která představuje nejlepší odpružení (vlastní zkušenost).

TIP: Čtěte také RECENZE: ASICS GEL-KAYANO 17

Kdo si na ně jednou zvykne, už se do bot vrací jen těžko. Nevýhodou je nutnost zvyknout si – začínáme na deseti procentech z týdenní kilometráže a regeneračních bězích, přidáváme postupně kilometry, různý terén i rychlost. Další nevýhodou je naše česká zima, a k tomu podstatná část podzimu a jara.

Tomuto by však měly napomoci speciální pětiprsté ponožky včetně vlněných, které se začátkem podzimu dostanou i na náš trh a zvýšit tak jejich „akční rádius“ přibližně o pět stupňů směrem dolů. Velikost volíme tak, aby sedly přesně na nohu.

Lze v nich uběhnout delší vzdálenost než v tretrách. Je třeba lehce zkrátit krok a přidat na frekvenci, v další fázi si můžeme dovolit přidat i na odraze, čímž dosáhneme své původní rychlosti.

Tretry s hřeby

Obouváme je především na závody, pokud závodíme hlavně na kratších tratích, pak i na trénink na dráze. V terénu je jejich výhodou nižší váha oproti klasickým botám a především hřeby v přední části, umožňující perfektní odraz.

Proti pětiprstům se ale nehodí tam, kde potřebujeme překonat vedle terénu kus asfaltu, nebo kamenité cesty. Také na ně zejména na podzim napícháme mnoho spadaného listí a pak nám hřeby již mnoho nepomohou. Není však třeba si na ně zvykat tak zdlouhavě jako na pětiprsty.

Při výběru by měly padnout těsně na nohu, případně s malou rezervou, zvláště běháme-li delší vzdálenosti. V chladnějším počasí, zejména pokud šlápneme do vody (například na listopadové Velké Kunratické) mají proti pětiprstům výhodu klasických bot – spolu s ponožkami v nich si po několika studených krocích vytvoříme poměrně stabilní mikroklima a nohu v nich zahřejeme (alespoň dokud se v dostatečné intenzitě hýbeme).

A co by mělo být na té zbývající končetině (ve které nyní držím foťák)? Nejspíš speciálky na orienťák. Ty jsem nikdy nezkoušela. Jednak nemám pražádný orientační smysl na to, abych se tomuto sportu mohla nějak obstojně věnovat.

TIP: Čtěte také Milan Svěchota: Objevte a zkuste orientační běh

Kdysi na gymnáziu nás vypustili na dva kilometry a osm kontrol – no, byla jsem ráda, že jsem to stihla za hodinu :-) …a jednak na těch několik opravdu terénních závodů v roce sahám raději po osvědčeném. Uvítáme však zkušenosti od těch, kdo je mají, protože pozornost si jistě také zaslouží…

Článek napsala MUDr. Vanda Kadeřábková – Březinová, která je autorkou mnoha článků o zdraví, životním stylu a aktivním mateřství. Je zároveň atletkou a vytrvalkyní, vystudovala Vyšší odbornou školu životního stylu a později také lékařskou fakultu. Své zkušenosti lidem předává mimo jiné i prostřednictvím webových stránek longrun.cz