Jsem přesvědčen o účinnosti i účelnosti rovinek tak, že jsem je zařadil do tréninkových prostředků jako nedělitelnou součást tréninkového plánu. Musí být neodmyslitelnou částí celoročního cyklu a nechybí, až na výjimky, v žádném přípravném dni.

CO TO JSOU ROVINKY ?

Jsou to úseky nejčastěji kolem 100 metrů. Běhají se různou intenzitou a s rozlišným zaměřením. Pokud je provádíte před vlastní tréninkovou zátěží či před závodem, vždy mají rozcvičovací formu a směřují k cíli, který je pro ten den daný.

Obvykle se jich běhá 6 – 10 a vám zde nyní předložím, jak to děláme v mé tréninkové skupině.

První dvě rovinky jsou uvolněné na dokončení rozhýbání po rozklusání a běžeckém cvičení. Třetí postupně zrychlujeme a čtvrtou již běžíme velmi svižně, ale koordinačně a technicky uvolněně. Pak vkládáme rozloženou, kdy asi 30m rozběhneme rychle, 30m držíme rychlost setrvačně a zbytek opět zrychlíme.

Nebo ji „jdeme“ stupňovanou až k 95% osobního maxima. Záleží na tom, co budeme v hlavní náplni běhat. Šestou rovinku a případné další jdeme v tempu vlastního tréninku, který potom následuje nebo případně v závodním úsilí, když se rozcvičujete před startem závodu.

Možná to dělá mnoho z vás jinak. Jistě máte svoji cestu, která vám vyhovuje. Já tu přestavuji jen svůj model odzkoušený řadou let a ten převážné většině mých svěřenců sedí.

Zkoušeli jsme také ledacos jiného a pokorně jsme se vrátili zpět k tomuto systému. Přestávky mezi jednotlivými rovinkami držíme spíš na pocit. Nedodržujeme nějak přesně daný čas. Jde o to, aby se každý cítil opravdu dobře rozcvičený a připravený na následnou činnost.

Další rovinky běháme po skončení vlastní tréninkové zátěže. Navíc se občas snažím donutit ty odvážlivce, kteří se mnou trénují a jezdí po soutěžích, dát i nějaké po vlastním závodě. Tady ale až po pomalém vyklusání a krátkém protažení.

PROČ TO DĚLÁME ?

Tvrdím, že takto rozbíjíme pohybový stereotyp vzniklý v předchozí zátěži, ať už tréninkové či závodní. Zřejmě si mnoho z vás po přečtení této věty asi zaťuká na čelo a případně ještě kolem něj prstem obtočí kolečko :-)

Po tréninku máte vesměs ztuhlé téměř celé tělo a jste rádi, že vyklušete. A to nemluvím o závodě. To jste vesměs tuzí jako 10 let starý portlandský cement.

Pokud se v takovém stavu opravdu odvážíte jít do rovinek, tak ty první dvě vám budou připadat strašné. Nic vás nebude poslouchat a budete se cítit jako postřelený kůň. O uvolněném pohybu se vám nebude ani zdát. Tady to zřejmě každý zabalí, pomyslí si něco o blbovi, kterému naletěl a nechá toho. A to je právě ta chyba.

Dokončete to jednou. Zjistíte, že třetí a čtvrtá rovinka je mnohem lepší a při těch následujících se tak uvolníte, že nebude téměř cítit předchozí absolvovanou zátěž.

Je ovšem nutné je opravdu běžet lehce, technicky správně a naprosto jiným úsilím než předchozí část tréninku či tvrdé tempo závodu, co máte právě za sebou.

A CO PŘESTÁVKY MEZI ROVINKAMI ?

Ty je dobré jít na pohodový a dobrý pocit. Můžete je vyplnit třeba lehounkým poklusem pro ještě lepší uvolnění svalů. Je jasné, že tohle nebudete provádět hned minutu po dokončení vlastní náplně či závodu.

Musíte mít za takovým přetížením organismu dostatečný časový odstup. Je nutný k zotavení a poklesu tepové frekvence. Tyto rovinky nesmí být již žádnou kvalitní zátěží, jen rychlou pomocí pro včasné započetí regenerace. A to je také v neposlední řadě důležité a možná pro dost z vás i absolutně nejdůležitější věc ze všeho.

Je zcela nezpochybnitelné, že všemi druhy rovinek si neustále zdokonalujete osobní techniku běhu. Samozřejmě pokud je technicky správně běháte. A to samo o sobě má cenu zlata.

Vyzkoušejte si to a po čase uvidíte, zda se vám vyplatí rovinky běhat či ne.

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu.