Jednu z našich nejlepších domácích vytrvalkyň Petru Kamínkovou jsem zastihl před otevřením restaurace a obsluhování prvních hostů. Momentálně většinu času věnuje právě jim a chodu rodinné restaurace na Svatém Kopečku u Olomouce. Petra totiž už několik týdnů vůbec neběhá.

Zrušila starty na závodech a dokonce ani neodcestovala do Zürichu pokořit olympijský maratonský limit. Ovšem není to proto, že by už běhat nechtěla.

Petro, vím, že máš určité zdravotní potíže, které tě dlouhodobě omezovaly a bránily podat svůj maximální výkon při závodech. Kdy jsi poprvé zjistila, že se něco děje?

Začalo to tím, že mě v červenci minulého roku začal bolet kotník a moje forma šla rapidně dolů. Ale i tak jsem pořád trénovala a běžela jsem Běchovice, Vokolo príglu a v Uherském Hradišti. Tím jsem skončila se závody, ale běhala jsem tréninkově dál a dokonce jsem odjela i na soustředění do Tater. Tam jsem zjistila, že nějak nestíhám tempo svého sparingpartnera a necítila jsem se při běhu dobře. Ještě jsem pak jela na domluvený závod do Švýcarska. Po návratu jsem ale už musela jít na rozbor krve a další vyšetření. Zkrátka jsem cítila, že něco není v pořádku.

Věděli tvé soupeřky, že nejsi zdravotně a fyzicky v pořádku a že nemůžeš na závodech podávat svůj optimální výkon?

Ony věděly, že mě třeba bolí kotník, ale o dalších indispozicích jsem se nikomu nesvěřovala. Já jsem si dlouho myslela, že jsem spíše jen unavená po náročné sezóně. Bohužel rozbor krve ukázal, že mám nedostatek železa. To způsobovalo, že jsem už při běhu měla těžké nohy, špatné pocity a radost se z takových výkonů vytrácela.

archív Petry Kamínkové

Jak tedy řešíš nebo budeš řešit tento problém? Co na to lékaři?

Momentálně beru antibiotika a doplňuji železo. Na 14. května jsem pak objednaná do nemocnice na operaci. Ta by snad měla moje potíže dost výrazně vyřešit. Když bude vše v pořádku, chtěla bych už koncem května znovu začít trénovat.

Tím pádem se zcela a už po třetí rozplynul tvůj sen, kvalifikovat se na olympiádu. Jsi z toho zklamaná nebo to bereš s nadhledem?

Samozřejmě, že mě to mrzí. Věřila jsem, že limit 2:38 hod. jsem schopna i v mých devětatřiceti letech zaběhnout. Myslím, že v posledních deseti letech jsem podávala stabilní výkony a kvalitní časy. A tak se asi už ten můj organismus teď pomalu začíná hlásit, že je unavený a opotřebovaný, a to i psychicky. Např. Ivana Sekyrová je sice starší než já, běhá teď fantasticky a moc jí to přeju, ale ona dřív dělala daleko kratší tratě a na ty delší, jako je půlmaraton a maraton, přešla až během posledních tří až pěti let. Takže vše zvládá výborně psychicky i fyzicky, a myslím, že není tak opotřebená jako třeba já. Kromě toho má Iva svůj trénink, výživu a různé pravidelné testy hodně propracované. Já jsem na všechno sama a je to můj problém a chyba. To přiznávám a nechci se nijak omlouvat a obhajovat. Kdybych chtěla, můžu intenzivněji pracovat na tréninku s Bohdanem Müllerem. Co se týká výživy, otevřeně přiznávám, že nejsem zastáncem žádných současných podpůrných chemických preparátů a proto jsem nic takového nikdy nepoužívala a jsem v tomto směru asi úplná vyjímka. Maximálně si vezmu před startem něco na povzbuzení, příp. během výkonu energy gel a hořčík. Naopak už delší dobu používám mořskou řasu a mladý ječmen. To je ryze přírodní a tomu věřím.

Nelituješ teď toho, že jsi podcenila pravidelné zdravotní testy, rozbory krve apod.?

Ano, je to moje lajdáctví a velká chyba, že jsem tohle neřešila dřív a pravidelně. Raději jsem dávala přednost spánku, odpočinku a běhání tady u nás v lesích, než abych pořád někde cestovala po nemocnicích. Teď už mi ale nezbývá, než se s tím smířit. Hodně jsem si kvůli tomu i poplakala. Tréninkovou dřinu snáším dobře, ale když nastane zdravotní problém, je to těžké.

Znamená to tedy, že teď už nezávodíš a neběháš?

Samozřejmě jsem se o tom radila a to s Davidem Gerychem a s dalšími odborníky, jestli má nějaký význam, abych dál trénovala. Ale bylo mi jednoznačně doporučeno, abych závodění a intenzívní tréninky úplně vysadila. Můžu maximálně lehce klusat, abych nezatěžovala organismus a srdce. Když mi něco řekne doktor, vždy tomu věřím a snažím se dodržovat, co mi doporučí. Teď tedy ale raději vůbec neběhám. Myslím si, že tři týdny volna a bez běhu ještě nikoho nezabily. Navíc beru i antibiotika. Před operací mě ještě čekají další vyšetření a testy a uvidím, jak se to spravilo nebo nespravilo. Teď se jen věnuji naší restauraci a pak si užívám volna na gauči u televize. Maximálně si chvíli zacvičím a posiluji.

Běh ti tedy teď nechybí?

Lhala bych, kdybych řekla, že nechybí. Jsem na běhu závislá, takže se už moc těším, až budu zase zdravá a budu moci vyběhnout.

archív Petry Kamínkové

Pokud se ti podaří, dát se koncem května zase do pořádku, věříš, že bys mohla ještě zaběhnout alespoň limit na MS v půlmaratonu?

Dřív býval limit 1:13:00, a tak mě hodně překvapilo, že letos to není tak tvrdé a stačí jim jen 1:14:30 h. Kdyby se mi to letos všechno tak nezhroutilo a zaběhla bych maraton za 2:38 h., věřila bych, že jsem schopna dát i limit na MS v půlmaratonu. Teď ale nevím, co se mnou bude dál. Ale možné to samozřejmě je, pokud začnu včas s přípravou a budu zdravotně OK, limit bych mohla zvládnout.

Co se týká populárního Olomouckého půlmaratonu, loni jsi svým startem podpořila nově vzniklý charitativní projekt LUCYteam, který pomáhá novorozeneckému oddělení FN Olomouc. Letos plánuješ něco podobného?

Ano, letos bych opět chtěla běžet v dresu LUCYteamu. Kromě toho jsem byla oslovena i na vedení pravidelných tréninků pořádaných o.s. LUCYteam. Ty teď probíhají dvakrát týdně v olomouckých parcích. Střídám se samozřejmě i s dalšími trenéry. Podmínkou účasti je zakoupení běžeckého dresu LUCYteamu.

A co další letošní závody? Uvidíme tě někde?

Celé léto bych všechny další starty vynechala a běžela bych až v Praze zářijový Tesco běh. Pokud se budu cítit dobře, pak bych samozřejmě závodila víc. Těším se opět i na Běchovice.

Budeš i nadále jako dosud startovat v zahraničí?

Můj manažer Bohdan Müller by mi mohl i přes svůj vysoký věk dále zajišťovat starty na prestižních zahraničních závodech, ale já mám už delší dobu takový plán, že budu běhat víceméně už jen v České republice a závody si budu více vybírat. Snad jediný a poslední závod, kterým bych chtěla příští rok oslavit své čtyřicátiny, by měla být krásná a prestižní akce ve francouzském Marvejols-Mende. Trať je moc pěkná, kopcovitá a měří 22,4 km. Tam bych běžela už jako veteránka a snad se i dobře umístím. Panu Müllerovi bude v tu dobu taky už téměř osmdesát let a tak zřejmě i on svou manažerskou práci takto ukončí.

Takže potom už budeš mít více času přemýšlet o rodině a dětech?

Já bych řekla, že už ano. Víc času bude vyžadovat i provoz našeho nového penzionu, který chceme otevřít letos koncem června. Takže toho už bude strašně moc a nemohla bych se ani soustředit na neustálý trénink a zahraniční závody.

Znamená to tedy, že příští sezóna by měla být tvoje poslední?

Závody mě sice baví, ale je to stres a v podstatě se ode mě vždy očekává skvělý výkon nebo dokonce vítězství. Vytrácí se z toho ta radost a to bych nerada. Takže se může běžně stát, že si půjdu jen tak zazávodit a kdokoliv mě může předběhnout. Líbí se mně, jak běhá Eva Šebrlová. Postaví se na start půlmaratonu a nestresuje se. Prostě si běží, má radost a neřeší umístění. Závody a výsledky nejsou přece všechno na světě. Důležité je zdraví a radost z pohybu. Mě může jen hřát u srdíčka, co jsem dokázala a kde jsem co vyhrála, ale stejně je to nakonec tak, jako to úsloví „sejde z očí, sejde z mysli“, a nějaké tituly a výsledky už za pár let nikoho zajímat nebudou. Já mám tu velkou výhodu, že mám dům a práci kousek od krásné přírody a můžu si „kdykoliv“ odběhnout a vyčistit si hlavu v liduprázdném le­se.

Petro, děkuji ti za rozhovor.

Za čtenáře, tvé fanoušky a redakci BezvaBĚHu Ti přeji rychlé uzdravení a návrat mezi běžce!

Petra Kamínková

• narozena 19. ledna 1973 v Olomouci
• reprezentantka České republiky
• majitelka 39 republikových titulů z různých vytrvaleckých tratí
• 7× mistryní ČR na 5 km
• 9× mistryní na 10 km
• v roce 2001 (1.16:07), 2009 (1.15:17) a 2010 (1.19:54) se stala mistryní ČR v půlmaratonu
• v letech 1999 – 2009 jedenáctkrát v řadě zvítězila v silničním běhu na 10 km Běchovice – Praha
• klub: AK Olomouc
• hlavní sponzor: Adidas ČR
• max. TF: 175/min., min. TF: 40/min.
• vdaná, bezdětná, manžel Libor
• manažer: Bohdan Müller

osobní rekordy:

• 1500 m – 4:24,0 min., 8.5.2001, Olomouc
• 3000 m – 9:17,6 min. 26.5.2007, Portugalsko
• 5000 m – 16:03,9 min. 13.7.2003, Olomouc
• 10 000 m – 32:28,0 min. (silnice), 15.7.2000, Rijsberger, Holandsko
• 10 000 m – 33:38,68 min. (dráha), 2000, Plzeň
• 15 000 m – 50:00,0 min.
• půlmaraton – 1:12,1 hod., 10.4.2004, Paderborn, Německo
• maraton – 2:39,20 hod., 3.2.2008, Apeldoorn, Holandsko

Autorem článku je Radek Leszczynski, běhající herec, zpěvák a tanečník, který je od roku 2004 v angažmá Moravského divadla Olomouc.