Příjemná jarní teplota kolem 15 stupňů Celsia a mírný vítr – naprosto nesrovnatelný s tím pražským před 14 dny – to byly kulisy sobotního Pardubického vinařského maratonu, který byl zároveň republikovým mistrovstvím v této poměrně mladé atletické disciplíně.
A ačkoliv časy vítězného Keňana Mika Kipropa Cheruiyota (1:06:34) i nového mistra Pavlišty (1:07:05) byly ve srovnání s loňskem pomalejší, určitě nešlo o nudný a nekvalitní závod – ba právě naopak. Stále se bylo na co dívat.
KUBA MÁLEM KRÁLEM
Téměř dvě minuty trvalo, než startovní čarou u pardubického divadla proběhli poslední z téměř 1500 účastníků závodu. Tou dobou už bylo čelo vzdáleno asi 600m. Zprvu se zdálo, že diváci budou i tentokrát svědky obvyklé režie s černými běžci vpředu.
Vzruch do děje vnesl hlavně liberecký Vít Pavlišta, který se pustil do stíhání o poznání slabšího z Keňanů Kennetha Kipkogeie. Za ním běžela velmi silná skupina borců v čele s Honzou Kreisingerem, u něhož to byl druhý půlmaraton během 14 dnů. Z jeho klubových kolegů pracovali na rychlém tempu především Jakub Bajza a Aleš Miko, skupinu doplňovali Voják s Krunkou.
Desítkou proběhl jako první Cheruiyot za 31:10, ale na druhé místo se už vypracoval Pavlišta (31:40), třetí běžel v té chvíli s odstupem několika metrů Kipkogei (32:04), skupina pronásledovatelů míjela metu desátého kilometru v čase 32:44.
Další kilometry byly pro konečné pořadí rozhodující. Pokračoval souboj Pavlišty s Kipkogeiem, prakticky společně běželi Kreisinger a Bajza a statečně se drželi také Voják s Krunkou. Závěr vyzněl přece jen podle očekávání, když se keňský tandem opět spojil, ovšem na Pavlištovu pozici začal útočit výborně připravený Jakub Bajza.
Přiznávám, že jsem tohoto drobného Valacha do dneška považoval za krosaře a vrchaře mezinárodní třídy, kterému však „něco“ chybí k tomu, aby byl stejně dobrý na silnici. Závěr měl Kuba přímo drtivý a v cíli jej od zlaté medaile dělily pouze čtyři sekundy!
„Ne, nějaký taktický plán na Keňany jsme neměli, byl to mistrovský závod a každý bojoval sám za sebe. Z titulu mám pochopitelně radost a teď už můžu prozradit, že se také chystám běžet za čtyři neděle maratón v Praze,“ svěřil se po závodě Pavlišta, který přidal k loňskému bronzu kov nejcennější.
Kreisingerovo umístění na třetí pozici může být pro někoho zklamáním, ale Honza splnil do puntíku to, co říkal předem – nešlo mu tentokrát o co nejrychlejší čas, ale o zvládnutí 21 km v naplánovaném čase 1:07 – 1:08.
SÓLO PASTOROVÉ
Zcela podle předpokladů se vyvíjel závod žen, který se běžel bez mezinárodní účasti. Na rozdíl od mužského bylo ženské pole hodně prořídlé, chyběly Sekyrová (běží v neděli maraton v Rotterdamu), Kamínková (příprava na maraton) i Churaňová (zranění). Vinařský půlmaraton se tak proměnil téměř v exhibici 35leté ostravské vytrvalkyně Petry Pastorové zvláště poté, co po absolvování prvního ze tří okruhů odstoupila Jana Klimešová a tím se zvětšily medailové ambice dalších běžkyň. Desátým kilometrem proběhla Pastorová za 36:53, druhé místo si bezpečně držela domácí běžkyně Marta Fenclová (37:51), třetí byla v té chvíli ještě Denisa Kozáková (38:57), ale na ni se už dotahovala velmi aktivně běžící dvojice Jindřiška Martínková – Tereza Zuzánková (39:04).
O pět kilometrů dál naměřily stopky rozhodčích Pastorové 55:30, což napovídalo výsledný čas na úrovni jejího pražského výkonu, Fenclová na patnáctce ztrácela na budoucí vítězku již 1:49 min. a po trháku na 12. kilometru se Martínková dostala před Zuzánkovou. Pořadí prvních čtyř žen se již nezměnilo, na páté místo před Denisu Kozákovou se v závěru dostala Daniela Havránková.
Pro úplnost uveďme ještě čas nové mistryně – 1:18:18 a prozradíme i to, že se Pastorová, koučovaná držitelkou národního rekordu v maratonu Alenou Peterkovou, chystá rovněž do Prahy na maraton. „Pokud to Petře nebude vadit, poběžím s ní v Praze první půlku,“ tvrdila v cíli trenérka Pastorové.
PARDUBICKÉ KLADY
Pardubický vinařský půlmaratón má své věrné příznivce, kteří se na cestu a běh v městě perníku těší celý rok. Zdejší přesně změřená rovinatá trať je řadou výkonnostních, ale i kondičních běžců považována za nejlepší u nás. Další sem jezdí za přátelskou atmosférou, která se spíše blíží prostředí Olomouckého půlmaratonu než největšího půlmaratonu v Praze.
Běžci měli k dispozici zázemí v hokejové hale ČEZ a pokud se týká bufetu po závodě, tomu se pražský opravdu nemůže rovnat – k dispozici byl dostatek guláše, koláčů, ovoce, piva i kávy. V Pardubicích si přijdou na své nejen maratonci: tradiční jsou závody handbikerů, lidový běh a letos nově i Pernštejnská sedmička, závod kondičních běžců na jeden okruh.
Autor článku, Ivo Domanský, je po dlouhá léta v běžecké obci znám jako organizátor, pořadatel, rozhodčí, redaktor a dopisovatel. Je také tajemníkem Sdružení organizátorů běžeckých závodů a současně i autorem tištěné Termínovky běhů mimo dráhu.
