Od triatlonu k běhání a od něj pro mistrovskou bronzovou medaili v chůzi, kterou získala na letošním dubnovém českém šampionátu na dvacet kilometrů v Poděbradech, takový je sportovní příběh vždy pohodově působící Štěpánky Pohlové Kučerové (32 let), která pracuje jako lékařka Ústavu soudního lékařství Lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. A pohodové bylo i povídání o jejím sportování.
Od kdy běháš, sportovala jsi v dětství?
"Běhám zhruba od roku 2014, tj. od 27 let. Prvotním motivem bylo vylepšit mou nejslabší disciplínu z několika amatérských triatlonků, kterých jsem se v té době účastnila. Postupně jsem plavání a cyklistiku odsunula na druhou kolej, ze silnice přešla na dráhu a od běhání k chůzi. Zpětně mě teď velmi mrzí, že jsem nezačala s atletikou dříve, ideálně už v dětství, ale o to více si ji teď užívám. Nikdy není pozdě začít.
Dříve jsem běhala poměrně často a s oblibou klasické silniční běžecké masovky, v poslední době na ně ale už nezbývá prostor. Navíc člověk si už vybírá, jestli jet na chodecký závod s příjemnou takřka rodinnou atmosférou, která mezi československými chodci panuje nebo jet na anonymní půlmaraton s několika tisíci účastníky. Mé běžecké výkony jsou pouze průměrné a všechny své nejlepší výkony na 10 km, půlmaraton a maraton bych ráda v budoucnu překonala.
Obávám se ale, že to říká každý sportovec, běžec obzvláště. Navíc, nějaká speciální dlouhodobá koncentrovaná příprava např. na maraton teď ani v rámci atletické sezóny není možná. První maraton jsem běžela vyhlídkovým tempem v rámci série Moravian Ultramaraton (MUM) a dodnes je pro mě tento závod nepřekonatelný svou příjemnou atmosférou, kterou vytváří skvělý pořadatelský tým v čele s Danem Orálkem."
Jak jsi se dostala k dráhové atletice?
"S dráhovými závody jsem začala až v roce 2017, kdy jsem se zaregistrovala jako tzv. atlet do TJ Sokol Hradec Králové. Jako rekreačnímu běžci se mi toto označení tenkrát zdálo velmi vtipné a ještě zábavnější mi přišlo mé přiřazení k družstvu žen pod trenérkou Grétou Novotnou, kterése skládalo povětšinou ze sprinterek ve věku 15 – 19 let.
Byla jsem tam nejstarší a nejpomalejší. Ačkoliv, to jsem vlastně doteď. Nicméně právě sprinterským tréninkům a celé zimní silové přípravě s Grétou vděčím za kondici, kterou jsem zúročila v Poděbradech, protože sportovní chůze je pro mě osobně mnohem více silovější sport než běh."
Kolik běháš měsíčně a kolik nyní chodíš?
„Snažím se už delší dobu držet na kilometráži 50 km za týden a 200 km za měsíc. Díky aktuálnímu příklonu k rychlostní chůzi a objemovému tréninku, který jsme s mým chodeckým trenérem Tomášem Hlavenkou (mimochodem letošní vicemistr republiky v chůzi na 50 km a bronzový medailista z Poděbrad v chůzi na 20 km) před Poděbrady zařadili, se v posledních měsících kilometráž vyšplhala mnohem výš. Většinu nyní tvoří chodecké kilometry doplněné v menší míře běháním a částečně také cyklistikou.“
Kterých úspěchů za běžeckou kariéru a nyní teda i chodeckou si nejvíce ceníš, co Ti udělalo radost, oblíbený závod?
„Z běžeckých úspěchů si nejvýše cením možnosti startovat v loňském roce v I. atletické lize za TJ Sokol Hradec Králové a dokonce i v této lize bodovat a potom také splnění limitu pro start na mistrovství republiky v silničním běhu na 10 km a v půlmaratonu v loňském roce. Z chodeckých úspěchů je to jednoznačně letošní bronzová medaile z mistrovství ČR v chůzi na 20 km. Myslím, že Poděbrady se díky tomu zařadí mezi mé oblíbené závodní destinace. Navíc mám v Poděbradech částečně kořeny, protože odtamtud pochází moje mamka, takže to byl v podstatě "zápas na domácím hřišti“.
Poděbrady jsi šla poprvé?
Ano, v Poděbradech jsem závodila letos poprvé. Dřív ani nebyla možnost, s chůzí jsem začala loni o prázdninách. První závod na 3000 metrů chůze jsem šla loni 14. července za hrůzný čas 23:43, kdy jsem si chtěla prostě jen zkusit, o čem že ta rychlostní chůze je. Dostala jsem krátkou instruktáž o pravidlech a šla na to.
Po závodě jsem to vyhodnotila tak, že ta chůze je teda pěkně těžký sport a díky stresující přítomnosti rozhodčích, kteří tě můžou diskvalifikovat pro porušení pravidel i dost napínavá. No a poté, co byla od letošní sezóny chůze žen zařazena do I. atletické ligy už nebylo co řešit a nezbývalo, než začít věnovat se této disciplíně trochu sofistikovaněji.
Souhrou různých milých okolností jsem se na začátku letošního roku spojila s Tomem Hlavenkou z AC Moravská Slavia Brno, který mi, pro mě dost nepochopitelně, od začátku tvrdil, že se mám na běh vykašlat a jen chodit, že prý na to mám lepší predispozice než k běhu. Ani jeden jsme si ale nemysleli, že by to mohlo skončit medailí na Mistrovství ČR. Zároveň jsem si ale vědoma, že čas 1:56:30 na 20 km není nikterak závratně rychlý, zejména v porovnání s českou špičkou v osobě skvělé Anežky Drahotové."
Kde nejčastěji a kde nejraději trénuješ?
„Nejraději asi u nás v Hradci na Sokole na dráze a nejčastěji doma v Písku u Chlumce nad Cidlinou na asfaltce za vesnicí, kde chodím jednoduše na kilometrovém úseku pořád dokola. Dokonce mám pocit, že už se ani lidi moc nepodivují, když mě vidí dělat ty divné chodecké pohyby, ani když mě vidí chodit jak blázna tam a zpátky. Velmi příjemné a podnětné jsou potom občasné skupinové tréninky s jinými chodci z tréninkové skupiny kolem Toma Hlavenky.“
A jaká je podpora doma?
Podpora doma je obrovská, rodiče, brácha i manžel fandí a jezdí na závody. Tvořili mi skvělé zázemí na občerstvovací stanici i teď v Poděbradech. Manžel naštěstí výkonnostně nesportuje, to už by se naše domácnost nejspíše zhroutila, ale společně máme rádi cyklistiku a vysokohorskou turistiku.
Jaké máš letos další plány, výzvy?
„Plány jsou letos jasné, je to absolvování I. atletické ligy v chůzi a v běhu na vytrvalostních distancích a nasbírat co nejvíce bodů pro klub. Co se týká vlastní chůze, tak je to jednoznačně touha objevovat, kde jsou vlastně v této nově objevené disciplíně moje limity, ať už rychlostní nebo vytrvalostní. Velmi ráda bych v neposlední řadě zlákala někoho dalšího ze Sokola k závodní chůzi, protože je to krásná, napínavá a dle mého názoru atraktivní atletická disciplína, a to jak z pohledu závodníka, tak diváka.“