Indiánský běh, říká vám to něco? Dnes tento způsob pohybu – střídání běhu a chůze používá spoustu rekreačních sportovců. Doporučuje se i v rámci tréninku (zejména ve vysokých horách), ke zvýšení vytrvalosti a jako jedna z metod, jak efektivně spalovat tuky.
Indiánský běh je odvozen od způsobu dopravy, kterou používali a stále ještě v některých částech Ameriky používají kočovné kmeny Indiánů – zejména Tarahumarů. Pojďme si o jejich způsobu běhu, zvycích a životním stylu něco povědět…
Arizonské a mexické kmeny bojovných a kočovných Indiánů Tarahumarů jsou považovány za jedny z nejlepších běžců světa. Obývají zejména pohoří a hřebeny Sierra Madre Occidental. Bodejť by ne. Běh je pro ně totiž dávnou tradicí. Od malička jsou mladí chlapci, příslušníci kmene, vychováváni k tomu, aby uměli potlačit bolest. Boj je a byl pro ně znakem mužství.
Kočovné či polokočovné kmeny Indiánů měly ve zvyku cestovat během i chůzí s těžkým nákladem na zádech i přes půl jihoamerického kontinentu! Mnozí 60letí jedinci jsou schopni uběhnout 100 km na jeden zátah! A co víc, na „nemoci dnešní doby“ jsou dosti imunní. Indiáni kmene Tarahumarů se dožívají vysokého věku a jsou považováni za jedny z nejšťastnějších lidí na světě.
Tarahumarové měli ve zvyku běhat a trénovat „jen“ v sandálech, a to i v extrémně teplých podmínkách. Často mívali a stále mívají při běhu často oblečenou sukni či rifle. Můžeme je také spatřit chodit či běhat s dřevěnou holí. Díky jejich „speciální obuvi“ se postupně zjistilo, že lehčí bota znamená též menší riziko zranění a rychlejší tempo. Od nich také dnes velmi oblíbený typ běžecké obuvi – barefoot.
Pokud vás tento kmen a jejich „běžecké a životní zvyky“ zaujaly, můžete se více dočíst v knize Born to run od Christophera McDougalla. Nebo si alespoň můžete zkusit některé z jejich praktik. Běh v riflích a sandálech po hřebenech hor jistě nikdo jen tak nezažije.
