Loňské prvenství v Pančovově běhu obhájil Ján Griger z Rabštejnské Lhoty. Letos byl jeho největším a jediným soupeřem Lukáš Maier z KRB Chrudim.
Krosovou obrátkovou trať, letos délky 31 kilometrů, přes hřebeny Železných hor se startem a cílem ve slatiňanské části Škrovád a s obrátkou v Heřmanově Městci dal vítěz za 2:05:54, tedy hůře než vloni, ale letos byla trať o kilometr delší, protože místo po hrázi jednoho rybníka se tento obíhal.
Na obrátku stejně jako před rokem dorazil první spolu s Lukášem Maier. Chyběl však vloni druhý a čtyřnásobný vítěz závodu Jiří Doucha z Náchoda. Ten dorazil až na pátém místě a tuto pozici držel i v cíli za 2:19:25.
Z obrátky vyrazil ve žlutém dresu KRB první Maier, ale soupeř si ho nenechal utéc a zhruba čtyři kilometry před cílem, v pasáži, kde převažují seběhy, mu cuknul. Druhý Maier, který vloni v druhé půlce zcela odešel, dal letos 2:07:15. Třetí byl běžec startujíc pod přezdívkou bratr Indiána z HO Rýmařov. Indián, dříve pravidelný bedničkář tohoto běhu, se jmenuje Tomáš Gromus, takže alespoň příjmení tohoto borce je jasné – 2:17:47.
Celou trať, která má součet stoupání cca čtyřista metrů a její nejvyšším vrcholem je Rabštejn, daly dvě ženy. Celkově sedmá byla jedna z nejlepších českých trailových běžkyň Kateřina Matrasová z SK Sch za 2:21:07.
Její manžel Tomáš běžel závod dvojic. První úsek běžela Hana Bulvová a finišmen Tomáš tuto dvojku posunul na třetí místo – 2:22:24. Pouhé dvě sekundy ztráceli na druhou dvojici – Jan Kárník Pavel Hovorka. Vítězný tým nastoupil ve složení Antonín Malátek Ondřej Valášek – 2:19:22.
Druhou ženou v cíli byla pardubická Jitka Cinková za 3:03:19. Nejstarším účastníkem hlavního závodu byl Jirka Alexa (69 let), který dal pod tři a půl hodiny. Nejstarší dvojicí, se součtem věků přes 110, byl Zdeněk Petržílek s Josefem Krátkým, jejichž vyrovnaný výkon znamenal čas 3:14:18.
Závod, který byl letošním nejdelším během na Pardubicku, má ve svém názvu přezdívku jeho zakladatele Vladimíra Petra. Proto závěrem tradiční vzpomínka na něj. „Byl to typický nesportovec se sportovním duchem,“ uvedl jeho kámoš.
Mě zůstává navždy v paměti jiná vzpomínka: „Dost se bál jezdit na kole v provozu, a proto neustále zdůrazňoval, že musí být viditelně oblečen. Asi tušil co ho čeká a když to má někdo napsané nahoře, tak svému osudu neunikne,“ vzpomněl jeden z pamětníku na tragickou smrt Pančavy v roce 1989 při dopravní nehodě, měsíc po květnovém závodě, který pořádal.
